Cvičit s činkami jde i chytře

Publikováno: 06.03.2017

Odjakživa jsem "cvičící typ". Cvičení mě baví, takže se do toho nemusím nutit. Nepotřebuju k tomu kamarádku, která bude chodit se mnou. Nechodím do fitka okukovat svalovce. Když běhám, tak si to neměřím. Vyzkoušela jsem snad všechny typy cvičení, od spinningu přes fitbox po jumping. Dokonce jsem jednou šla i na zumbu!

Když jsem dostala příležitost si na tři měsíce zkusit trénink v Železné kouli, okamžitě jsem na to kývla. A musím hned na úvod říct, že tréninky v Železné kouli mi obrátily můj pohled na fitness jako takové o 180 stupňů. A opravdu bych přála všem, aby došli stejného osvícení jako já.

Ptáte se na rozdíl mezi "Koulí" a normálním fitkem? Všechno. Nenajdete tady složité stroje, ale kettlebelly (železné koule s madlem), velké činky, hrazdy, kruhy, kladky... zkrátka náčiní, které je a vždycky bylo maximálně funkční. Po dobu tréninku se vám věnuje trenér a lidi v Kouli jsou úplně normální. Žádní funící namakanci před zrcadlem.

Na tréninky jsem začala chodit v partě kamarádů (já a pět kluků ? ideální). První zhruba dva tři tréninky byly hodně o vysvětlování. V Kouli se prostě dbá na techniku a na to, abyste všechno dělali správně a neodešli v horším stavu, než jak jste přišli. Na začátku jsem tak měla pocit, že jsem hvězda, protože mé jógou vytrénované tělo mezi mými ztuhlými souputníky zářilo jako gumový diamant, co se s nataženýma nohama dotkne země a umí udělat dřep.

Ztrácet dech jsem začala, když jsme zvedli první váhy. Holt pánové mají větší sílu než dámy, takže kluci jsou o dost v předstihu. Nicméně musím říct, že trenér mi nikdy nenaložil tolik, co bych nedokázala zvednout, a vždycky váhu přizpůsobil mým možnostem. Kila se přidávají postupně a dnes jsem už taky na "klučičích váhách".

Vždycky se začíná poctivou rozcvičkou. Tak aby člověk rozhýbal svoje sezením zhuntované tělo. A pak to přijde. Dostanete do ruky kettlebell a jde se na věc. TGU (Turkish Get Up), swingy, dřepy. Do toho přítahy na kruzích, zkušenější naskočí na hrazdu, "naládují" si velkou činku nebo kladku. Všechno podle promyšleného programu tak, aby byl efekt postupný, ale maximálně funkční. A zároveň bezpečný.

Do koule jsem nastupovala s 63 kily (měřím 170 cm). Takže nic moc. Moje ideálka je 56, ale v létě mě někdo naučil pít pivo smíchané se Spritem. Ke Kouli ještě chodím na jógu a běhám. První dva měsíce jsem úplně nevěděla, co si mám myslet. Docela jsem se zvětšovala, přišla jsem si hrozně nateklá, velká, TĚŽKÁ ("Dobrý den, tady svaly, můžeme dál?"). A říkala jsem si, jestli tohle zvedání železa je pro mě.

Vytrvala jsem. Teď, po pěti měsících, jsem fakt ráda, že jsem vydržela. Po prvotním šoku tělo začalo (asi) spalovat. Jsem o 4 kg lehčí a pořád to jde dolů, aniž bych se musela jakkoliv omezit v jídle nebo ve víkendových party. Ale hlavně - mám svaly. Svaly, kterých jsem se hrozně bála, ale teď je miluju. Mám je na zádech, rýsuje se mi břicho, našla jsem jeden i u kotníku a můj zadek je konečně kulatý. Když sedím, nemusím myslet na to, abych seděla rovně, protože prostě rovnou sedím rovně. Nebolí mě záda. Má prsa jsou pevná. Jsem o dost silnější, zlepšila jsem se v mojí oblíbené józe, běhání, na snowboardu. I tady je to strašně znát. Na mých klucích z tréninku se Železná koule podepsala snad ještě víc. Jsou z nich neodolatelné výstavní kousky s železnými těly.

Pokud se tedy rozmýšlíte, jestli to sami vyzkoušet, představte si mě, jak s rukama nad hlavou nadšeně jásám "BOŽE ANO!". Koule totiž není jen o cvičení. Je to životní styl.

Vaše Nina!

0.026 seconds.