Na vizitce máte napsáno vinařova žena, jak byste ale představila sama?
Nic výstižnějšího jsme nevymysleli. Samozřejmě bych mohla být obchodní zástupce, vedoucí marketingového oddělení, spolumajitelka, ale taky organizátorka ochutnávek, asistentka, účetní, uklízečka, výrobce nejlepší škvarkové pomazánky... (smích) Ve zkratce se dá říct, že vinař dělá víno, vinařova žena to ostatní... Vinařství Baraque jsme začínali rozjíždět, když jsem byla na mateřské. Tehdy jsem manželovi říkala, že mu s tím do začátku pomůžu, ale pak půjdu po svém. No, mateřské mám už za sebou tři a ve firmě jsem zůstala. Vínu je totiž příliš snadné propadnout.
Zasáhla vaše podnikaní opatření spojená s epidemií?
Naštěstí jsme už před pandemií měli poměrně slušně rozjetý e-shop, takže nás uzavření přímých prodejních kanálů až tak nepostihlo. Podrželi nás naši věrní zákazníci, kteří si prostě vína začali objednávat on-line. Nejvíc nás to postihuje vlastně z toho lidského hlediska - kontakt se zákazníky, zpětná vazba na naše vína, úsměv, když jim chutná. To je to, co máme na naší práci rádi a co nám nejvíc nám chybí.
Jak vznikl nápad na založení vlastního vinařství?
Oba s Františkem pocházíme z Vrbice a stejně jako každý tady, i naše rodiny měly svůj vinohrad "záhumenkového" rozměru, takže v rodině se víno vyrábělo, co oba pamatujeme. Ale já jsem byla holka, ty se k vínu moc nepouštěly. A František se k výrobě vlastně taky moc nedostal, jenom "vynes kýbl, vypláchni bečku, smotej hadicu". Když mi bylo 15, taťka vysadil prvních 15 hektarů
vinohradu ve viniční trati Nadzahrady ve Velkých Pavlovicích, a pak dalších 15, a pak dalších 5... Tehdy je vysadil s tím, že bude vinařům prodávat hrozny, a tak to koneckonců je dodneška. Z aktuálních cca 60 ha vinohradů, které taťka obhospodařuje, zpracujeme pro víno vinařství Baraque sotva 10%. Taťka tedy prodával hrozny, ale vždycky si trochu nechal na "vzoreček". A když se pak potkával s vinaři-odběrateli hroznů, často si vzájemně vyměnili láhev. A jak to mezi vinaři bývá, kromě láhve si vyměnili i krátkou informaci o tom, jak to víno udělali. Taťka se pak (často metodou pokus-omyl) snažil moderní postupy při příští sklizni aplikovat, a tak se toho spoustu naučil, ale jako otec dvou dcer to neměl komu předat.
Nakonec se ale přeci jen cesta našla...
Přesně. Když mě pak František v roce 2009 požádal o ruku, chopil se taťka příležitosti - konečně měl zetě, který (ač strojní inženýr) se práci s vínem nebránil. Tehdy spolu začali dělat víno, pořád jenom v malém objemu. Ale na 14 odrůdách vyzkoušeli všechny možné technologie. Výsledkem bylo cca 30 různých druhů vín. Když pak František přišel na rande, tak než jsem seběhla z podkroví, taťka už stál mezi dveřmi "Poď, Franti, přelíznem to." Jak pak takové rande mohlo dopadnout, si asi umíte představit. Když jsme se pak v květnu 2010 vzali, jeli jsme na svatební cestu do Egypta. Od té doby už jsme nikdy neměli tolik času si povídat, ale tehdy, tehdy jsme probrali všechno možné. Když jsme leželi na pláži, kolem nás prošla paní, která si nesla růžové víno. Bylo to někdy v půlce týdne, kdy už jsme vzdali pití bílého a červeného vína, nabízeného jako součást "all-inclusive" pobytu, ale růžové jsme viděli za celý týden poprvé, a tak jsem vyběhla k plážovému baru. Když jsem vysvětlila obsluze, že chci "pink" (na výraz rosé se vůbec nechytili), vzal číšník to hrozné bílé a smíchal ho s hrozným červeným... No, a další téma k hovoru bylo nasnadě. Tehdy jsme mluvili o tom, že by lidé měli pít dobré víno, i když tomu nerozumí. A tehdy jsem poprvé položila Františkovi otázku, zda by se tím chtěl živit. První víno s etiketou, určené k prodeji, jsme vyrobili z ročníku 2013, a bylo to také první víno, které František vyráběl sám. Už tehdy zákazníkům chutnalo, ale troufnu si říct, že s každým dalším vinobraním se zlepšuje a kvalita vín roste.
Kde rostou vaše hrozny a čím je oblast specifická?
Velké Pavlovice jsou srdcem Velkopavlovické vinařské podooblasti, ale současně jsou také součástí mikroregionu Modré Hory, kde se údajně vyrábějí nejlepší červená vína v České Republice. Modré Hory tvoří 5 obcí: Bořetice, Kobylí, Němčičky, Velké Pavlovice a Vrbice. Většina našich hroznů roste ve viniční trati Nadzahrady ve Velkých Pavlovicích, trati, kde byla kdysi vyšlechtěna odrůda André. Je to trať skvělá svou polohou, díky sklonu svahu v ní velmi dobře vyzrávají hrozny na červená vína, ale dává i zajímavá a zákaznicky atraktivní bílá. Naším malým klenotem jsou ale hrozny z Vrbice, z viniční trati Krátký, kde roste Vavřinec. Jestli u některé viniční trati můžeme mluvit o jasně rozpoznatelném terroir, pak je to právě u Svatovavřineckého z Krátkých. Ta trať dává výrazný zemito-kořenitý tón, který pikantně doplňuje typické ovocité aroma Svatovavřineckého.
Jaká vína z vaší produkce si sami nejraději otevřete?
Už jsem zmiňovala Vavřinec z Krátkých. Ne každý ročník je takový, abychom z něj mohli vyrobit exkluzivní červené, ale když se podaří, mňam... A pak záleží na příležitosti a na tom, s kým víno pijeme. Pokud by šlo ale jen o nás dva, asi bychom sáhli po našich červených anebo po vínech z naší PUNKové řady, vínech vyráběných naturálním způsobem, s minimálním zásahem vinaře. To jsou vína, která dokonale respektují surovinu, a možná proto nás nepřestávají překvapovat. Každopádně je to ale tak, že si jen zřídka otevřeme stejné víno dvakrát po sobě. K některým se ale vracíme častěji než k ostatním - František vybírá Veltlínské zelené 2016 nebo oranžový Tramín 2018, já se teď s oblibou vracím k červenému Cuvée Goliáš.
Jaké víno byste nalila spisovateli Karlu Čapkovi na objednávku: „Já bych rád víno – jak bych vám to řekl? – víno spíš vážné, žádného mladého fanfarona a lehkomyslníka, ale víno zralé a zkušené, a přes to, víte, plné víry, optimismu a kuráže, víno, které se vyzná v umění, je sčetlé a zná kus světa, musí mít takovou jakousi tragičnost jako Beethovenovo adagio, ale taky trochu shovívavosti a drobet úsměvu“ ?
A víte, že o tom přemýšlím od té doby, co jsem začala naše vína popisovat jako osobnosti? Už 5 let na něj čekám, a až ho František konečně vyrobí, myslím, že na etiketu napíšu jenom "to je ono" (smích). Zatím nejblíž se zdá být Merlot 2016, koneckonců dostal osobnost Nadějný spisovatel, ale myslím, že k představě pana Čapka potřebuje alespoň další 2 roky zrání v láhvi. Zároveň se ale bojím, že až takové víno přijde, bude to "konec jedné éry".
Kontakt
Vinařství Baraque
E-shop: ZDE
Web: www.vinarstvibaraque.cz
Baraque Wine Gallery
Hodonínská 1171/12,
Velké Pavlovice
Vinný sklípek v Bořeticích
Bořetice ev. č. 177
lokalita Kraví hora
Vinný sklípek na Vrbici
lokalita Stráž