Festival indického filmu

Přijďte do Kina Světozor oslavit filmovými hity z indické a Bollywoodské produkce.

V loňském roce oslavil náš festival svůj dvacátý ročník a letos tedy vstupujeme již do třetí dekády tohoto úžasného dobrodružství, kdy vám pravidelně přinášíme to nejzajímavější a nejlepší z indické kinematografie a zároveň trneme strachy kolik vás příjde a jak se vám budou filmy líbit. Je to každoročně adrenalinová jízda, která vrcholí těmi třemi dny v kině, ale náš tým na ni nasedá daleko dřív a obnáší společné nakoukávání filmů, schůzky s indickým velvyslancem, deadliny na žádosti o grant, hledání vhodného termínu, smlouvání s distributory o ceně, někdy bouřlivé debaty o vizuálu… je toho dost, nesmí se na nic zapomenout a odměnou nám je sál plný diváků a jejich spokojené úsměvy při odchodu z kina. Za těch dvacet let náš tým nejenže získal jistý skill, jak poznat dobrý film a jak festival zorganizovat, ale taky se z něj – z nás – stala parta kamarádů, kteří se scházejí i mimo práci na festivalu, navštěvujeme se, chodíme otestovat nové indické restaurace a vzájemně se podržíme, když má někdo krizi nebo nějaký průšvih. Je pravda, že když jsme začínali, bylo skoro nemožné dostat se k indickému filmu. Éra stahování začala až později, takže musely stačit VHS kazety nebo později pirátské DVD z Main Bazaaru v Dillí. Dnes je situace radikálně odlišná, skoro všechny kvalitní indické filmy jsou na Netflixu nebo jiných platformách, dalo by se říct, že pořádat náš festival už postrádá smysl. Ale já ho vidím v zájmu našich diváků (možná spíš fanoušků) dopřát si sdílený zážitek z kvalitní projekce na velkém plátně, zažít opravdu jedinečnou atmosféru, dát si třeba i něco indického k jídlu a mít záruku, že se pobavím nebo dojmu. Stejně tak ho ovšem vidím v udržování přátelství s naší partou, naše životy by bez ní byly jiné, o něco chudší. Budu teď trochu osobní. Když skončil loňský jubilejní ročník, říkal jsem si, že je to vhodný okamžik na důstojný konec. Toho stresu a práce je hodně, neadekvátně k tomu, že pak zůstaneme finančně na nule a vzhledem ke globálnímu propadu návštěvnosti kin nejsou vyhlídky optimistické. Dva dny po festivalu poslala Hanka anketu do naší whatsappové skupiny: Chceme za rok pokračovat? Ano / Ne. Nechtěl jsem nikomu vnucovat svůj názor, tak jsem s hlasováním počkal. Druhý den tam byly hlasy od všech ostatních členů týmu. Všichni byli pro. Pousmál jsem se – a kliknul taky na Ano. Představa, že bych se s těmi bláznivými kamarády viděl míň často, mi nebyla příjemná. Moc pro mě znamenají. Tak tady nás máte! Přinášíme další ročník a ručím za to, že filmy jsou v topu, jak by řekli mladí. Z organizačních důvodů jsme museli termín trochu posunout a vychází zrovna na nejdůležitější indický svátek Diwali (2. listopadu). Proto jsme zařadili nesmrtelný hit Kabhi Kushi Kabhie Gham, který oslavy toho svátku ukazuje opravdu opulentně a zároveň si ho indické rodiny dodnes pouštějí právě v těchto svátečních dnech. Zahajovacím filmem bude Srikanth – životopisné drama podle skutečného osudu o nevidomém chlapci, který se chce stát indickým prezidentem a zatím to dotáhl na bohatého podnikatele a vlivného filantropa. Mým osobním tipem je drsný thriller Joram o útěku venkovského muže před politickými gangstery a zkorumpovanými policisty, po celou dobu se svým miminkem v náručí. Laapataa Ladies je emocemi nabitý příběh dvou nevěst, omylem zaměněných ve vlaku. Crew je naopak akční komedie o trojici letušek, které se vydají na dráhu zločinu. 12th Fail – opět podle skutečného osudu – popisuje strasti mladých studentů s přijímačkami na střední školu a tento film mladí Indové milují. Takže – těšíme se na vás! Radim Špaček kreativní ředitel festivalu