Radim Langer: Arcanum

Radim Langer je jako fluidum neustále v pohybu. Přistupuje k realitě obrazu obšírně a vytváří tak vlastní planetární soustavu.

Radim Langer je jako fluidum neustále v pohybu. Přistupuje k realitě obrazu obšírně, vytváří vlastní planetární soustavu, kde stejně jako Země obíhá kolem Slunce. V této principiální nutnosti kotví svoboda jeho práce. Odmítnutí ilusionismu nesoucího ve své podstatě legrační paradox zobrazení (snahou o reálné zobrazení se podstata vytrácí), umožňuje nedělit hmotu, ale abstrahovat ji do barevných vztahů. Radim Langer je silný v práci s textem a jazykem, což je znát i na jeho obrazech. Jeho díla vyprávějí, mají hlubší kontext. Ačkoliv mohou působit intuitivně, vytvořené na základě prvotního popudu a emoce, příprava je vždy precizní a proces jejich vzniku často dlouhý a komplikovaný. Tato skutečnost vytváří v jeho obrazech neustálý vnitřní rozpor. Barva je základním kamenem jeho obrazů. Zajímají ho vztahy mezi jednotlivými barevnými tóny, používá výrazné, svítivé odstíny, baví ho barevné kontrasty. Barvy se v jeho obrazech přelévají jako tavené sklo. Na svých dílech pracuje často delší dobu, vrací se k nim. Jednotlivé barvy se tak v průběhu času postupně vrství a překrývají, významy se proměňují. Barva zde není ani tak efemérní ve smyslu vytváření imprese jako stabilizovaná ve hmotě odkazujíc tak nepřímo k paradoxu o Tháletově pádu, kdy filosof příliš zahleděný v nesmírnost nebes, padl do nejhlubších temnot studny (podle jiných interpretací do jámy). Nebe není transcendentální kategorií pro vysloužilé hříšníky, ale je žité na zemi. Od této anekdoty už nemá daleko ani tvrzení o úlomku z božího kříže.