Co ti problesklo hlavou, když za tebou Petr Svojtka s Jiřím Janků přišli, že jsi jejich ideální Ota?
Na jednu stranu jsem měl samozřejmě radost, že mi kluci důvěřují a vybrali si mě. Zároveň jsem ale měl i obavy z toho, jak se tak veliké roli ve svém náročném programu stihnu naplno věnovat. A přepadl mě také pocit veliké zodpovědnosti.
Ty ale nebudeš jen dospělý Ota Pavel, ale také pětiletý Otík či mladý Ota-hokejista. Je takhle náročná role pro tebe spíš radost nebo stres?
I radost může být podporována stresem. Nervy k naší práci patří, ale radost z toho, že můžu zkoušet se skoro celým kladenským souborem převažuje. Navíc cestou od dítěte po dospělé procházejí i další mí kolegové. Já osobně rád přijímám nové výzvy, nepoznané herecké úkoly. Je to skvělá příležitost.
Těch osm týdnů zkoušení začínalo důkladným studiem reálií spojených s Otou Pavlem. Inscenační tým se byl podívat třeba i v muzeu v Buštěhradě či na přívozu v Luhu. Co ti tyhle exkurze daly pro práci na roli?
Vždy je skvělé, když můžeme jako herci poznat reálné prostředí, kde se dané situace odehrávaly. Pro atmosféru, pochopení a vzdělávání se je to velmi přínosné. Je krásné, jak jsou místní pyšní na historii svého místa a my se snažíme oživit jejich konkrétní vzpomínky, či vyprávěné a napsané příběhy.
Petr Svojtka tě režíruje už po několikáté. Jak se ti pod jeho vedením pracuje?
Petr je tělem i duší divadelník a kamarád. Pod jeho vedením jsem nazkoušel spoustu skvělých inscenací a vždy se s ním rád opět setkávám. Navíc za jeho éry šéfování kladenského divadla zájem o naši scénu velmi vzrostl a i diváci na něj, myslím, s láskou vzpomínají.
S myšlenkou na inscenaci o Otovi Pavlovi jsi přišel ty. Proč je podle tebe právě teď ideální doba vyprávět příběh rodiny Popperů-Pavlů?
Hledal jsem titul, který by s Kladenskem nějak souvisel a moc jsem si přál vzdát hold tomuto autorovi. Jeho knížky miluju prakticky od puberty. Ty příběhy jsou velmi čtivé a zdánlivě obyčejné. Pod tím vším se ale skrývá obrovská neobyčejnost, cit, hloubka, radost a bohužel i bolest.
Hra Jak jsem potkal ďábla bude v Kladně uvedena ve světové premiéře. V čem je podle tebe její síla?
Právě v tom, že kromě připomenutí různých etap moderních dějin naší republiky pojednává o síle, citu a rozličnosti našich povah.
PREMIÉRA 8.10.2022
FB: Městské Divadlo Kladno
IG: divadlokladno
www.divadlokladno.cz
