Mistrovské americké drama
V mistrovsky napsaném dramatu, které zachycuje šest let proměnlivého vztahu učitelky tvůrčího psaní a její žačky, sledujeme jak vzestup začínající spisovatelky Lisy, tak sestup slavné spisovatelky Ruth. Oceňovaná hra byla v roce 1997 nominována na Pulitzerovu cenu (kterou na rozdíl od jiných cen nakonec nezískala). Od té doby měla po celém světě stovky produkcí. V České republice ji kupodivu uvedeme poprvé až teď. Ruth před Milenou Steinmasslovou hrály takové herečky jako například Helen Mirren nebo Uta Hagen. Dramatik Donald Margulies k tomu dodává: „Myslím, že Cizí příběhy procestovaly svět, protože jejich téma funguje napříč všemi kulturami. Mentory s jejich chráněnci potkáte všude.“
“Dva herecké “ungeltí debuty”
Drama vycizelované do nejmenšího detailu autorem, který přes 30 let učí tvůrčí psaní na Yale University, je vybrané přímo Mileně Steinmasslové na tělo. „Hru o krásách i bolestech generační výměny jsem našel pro Milenu Steinmasslovou, a to i tak trochu díky ní. Ještě jako student jsem viděl v Divadle Na Prádle inscenaci Večeře s přáteli, v níž paní Steinmasslová hrála. Nadchla mě tak, že jsem okamžitě začal zkoumat tehdy pro mě neznámého dramatika, a narazil na Cizí příběhy," vysvětluje Pavel Ondruch. Ungelt si na Milenu Steinmasslovou myslel už dlouho - její širokospektrální umělecká osobnost skvěle navazuje na bardovskou tradici Ungeltu, které vévodí Alena Vránová, Jana Štěpánková, Hana Maciuchová, Petr Kostka či František Němec. Mezi tato jména pasuje Milena Steinmasslová výborně, mnozí se dokonce diví, že v Ungeltu ještě nehrála a že role Ruth bude její “ungeltí debut”.
V první premiéře po oslavách 30. výročí Divadla Ungelt tak vzdáváme hold naší historii, a zároveň se díváme vpřed. V Ungeltu bude totiž debutovat i zástupkyně nejmladší herecké generace Štěpánka Ligas (dříve Fingerhutová), která po letech odešla z angažmá z Divadla v Dlouhé. Lisa je její první role na volné noze, takže v ní může krásně zužitkovat všechny své bohaté zkušenosti. Čeká ji oblouk od naivní fanynky, přes žákyni, přítelkyni, kolegyni až k - možná - zrádkyni… „Vztah Ruth a Lisy je sice vztah učitelky a studentky, ale zároveň je v přeneseném slova smyslu intenzivním vztahem matky a dcery; rodiče stárnou, zatímco děti rostou a nastupují na jejich místa... Je to opravdu nadčasový příběh,” říká o svých dvou postavách Donald Margulies.
Kdo má právo vyprávět váš příběh?
Proměnlivou dynamiku vztahu dvou spisovatelek pohání nejen profesní rivalita, ale také spor ohledně práva umělce na zpracování cizího životního příběhu. Má umělec právo využít osobní zkušenost druhého člověka pro vlastní tvorbu? Kde je morální hranice, je-li vůbec? A co když ji překročíme? Stačí jen, když změníte v příběhu jména? Je umělec zlodějem? „Šlo mi o vyváženou argumentaci. Sympatie publika se musí každou chvíli přelévat z jedné postavy na druhou. Diváci by si měli opakovat: ‚Ruth má pravdu. Teda ne, teď má zase pravdu Lisa.' Žádný padouch v této hře není,“ říká Donald Margulies.
New York devadesátých let
Cizí příběhy se odehrávají v devadesátých letech, což je skvělým výtvarným vodítkem pro kostýmy i scénu, jejichž autorkou je Petra Krčmářová. Atmosféru New Yorku devadesátých let navíc podtrhne původní hudba Emila Viklického, českého jazzového pianisty světového renomé. Emil Viklický nahrál hudbu spolu s Petrem Dvorským (kontrabas) a Štěpánem Markovičem (tenor saxofon) během jednoho dlouhého podzimního domácího jam session…
Více najdete v BLOGU Pavla Ondrucha.
Foto: Jan Malíř
