Anet, vraťme se na úplný začátek. Dnes už lidé znají Liluky jako sladkost bez kompromisů. Málokdo ale ví, že jejich vzniku předcházelo poměrně náročné období. Co se tehdy dělo?
Začalo to kožními problémy, se kterými si dlouho žádný lékař nevěděl rady. Každý měl jinou diagnózu a řešením měly být kortikoidy. Ty jsem ale nechtěla. Rozhodla jsem se proto zkusit změnit jídelníček a na několik měsíců vyřadit lepek, laktózu i rafinovaný cukr. Postupně se můj zdravotní stav začal výrazně zlepšovat a kožní problémy, které mě dlouho trápily, ustoupily. Právě tehdy jsem si uvědomila, jak velký vliv může mít to, co jíme. Jenže mi velmi chyběla jedna věc – opravdu dobrá sladkost. Taková, která nebude jen zdravou alternativou, ale bude to dezert, na který se budete těšit. A právě tehdy se zrodila první Liluka. Vlastně se dá říct, že tím začala nejen moje cesta za lepším zdravím, ale i cesta značky To není možný.
Takže první Liluka vznikla vlastně pro vás?
Přesně tak. Nebyl za tím plán založit firmu. Jen jsem chtěla sladkost, kterou bych si mohla dát sama a měla z ní radost. Bylo za tím spoustu pokusů, testování a hledání správných surovin i poměrů. Některé recepty skončily v koši, jiné jsme ochutnávali pořád dokola, dokud nebyly přesně takové, jaké jsem si představovala.
Za každým produktem je mnohem víc práce, než si většina lidí dokáže představit. Postupně ji ochutnávali přátelé, rodina a známí. A jejich reakce byly vždycky podobné – „To není možný, v tom není cukr?!“ Nebo: „To není možný, že to chutná tak dobře.“ A právě tehdy jsme vlastně našli název celé značky.
______________
Mimochodem…
Název To není možný vznikl podle spontánních reakcí lidí při ochutnávkách. A Liluky? Ty nesou jména dvou nejdůležitějších lidí v Anetině životě – jejích dětí Lilu a Luky.
______________
Čím jsou Liluky jiné než běžné sladkosti?
Nikdy jsme nechtěli dělat "zdravou náhražku". Chtěli jsme vytvořit sladkost, kterou si člověk dá proto, že je výborná. To, že je většina našich produktů bez lepku, bez rafinovaného cukru a bez laktózy, je pro nás samozřejmost, ne marketingový slogan.
Používáme kvalitní ořechová másla, kvalitní čokolády i další suroviny a snažíme se, aby každá nová příchuť splňovala stejné nároky jako ta předchozí.
______________
Věděli jste, že…
Liluky dnes existují v celé řadě příchutí – od těch klasických až po limitované edice, které vznikají podle sezóny nebo ve spolupráci se zajímavými osobnostmi (např.: Liluka Vojty Kotka, Eviny nebo Ivanky z CatandCook). Každé nové příchuti ale předchází dlouhé testování a desítky ochutnávek.
_______________
Když jste začínala, napadlo vás, že se jednou dostanete do velkých obchodních řetězců?
Upřímně? Vůbec. Na začátku jsem přemýšlela hlavně nad tím, jestli budou lidem chutnat. To bylo pro mě nejdůležitější a byla jsem z toho značně nervózní.
Dnes si zákazníci mohou Liluky objednat přes Rohlík, koupit je ve vybraných prodejnách BILLA, v Globusu na Černém Mostě i v dalších více než padesáti prodejnách po celé České republice. Když se za tím ohlédnu, je to obrovská radost, ale zároveň závazek.
Dnes už máte poměrně širokou nabídku. Jak vznikají nové příchutě?
Většinou úplně přirozeně. Někdy mě inspiruje surovina, samotný člověk (zajímavá osobnost), se kterým Liluku vymýšlím, jindy roční období nebo nápad, který nosím dlouho v hlavě. Každou novinku ale testujeme tak dlouho, dokud nejsme opravdu spokojení. Spousta pokusů se do prodeje vůbec nedostane.
______________
Fun fact…
Jednou jsem od Honzy (manžela) dostala za úkol vymyslet slanou Liluku. Miluji každou výzvu, a tak jsem se do toho dala. Příchuť měla být pizza, která vás přenese do samotné Neapole. Přenesla nás ale jen k nejbližšímu odpadkovému koši. Po první ochutnávce jsme ji okamžitě vyplivli a shodli se, že některé nápady je lepší nechat jen na papíře. Od té doby víme, že Lilukám sluší sladká cesta mnohem víc než slaná.
_______________
Co byste si přála, aby si lidé se značkou To není možný spojovali?
Že děláme věci poctivě. Že za každým produktem stojí ruční práce a skutečný příběh a že kvalita pro nás není jen marketingové slovo. Když někdo ochutná Liluku a usměje se, protože mu opravdu chutná, je to pro mě ta největší odměna.
A na závěr… Co byste dnes vzkázala Anet, která před lety doma připravovala první Liluky?
Aby se nebála. Že přijde spousta překážek, ale že to všechno bude stát za to. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že jednou budou Liluky v regálech obchodů po celé republice, asi bych jen nevěřícně odpověděla: „To není možný.“
