„Ptá se mě stále hodně lidí, jestli to je opravdu dělané jehlou a nití. Jehlou určenou na tetování ano, ale nit je jen pro efekt,“ odpovídá s úsměvem Viktorie, která nášivky začala tetovat před rokem. Do té doby dělala pouze watercolor, což je styl tetování, který vypadá jako malby vodovými barvami.
viktorie_amazink_tattoo
„Pak jsem se ale jednoho dne probudila a řekla si, že by to chtělo něco originálního, co mě bude vystihovat. V zahraničí je styl nášivek známý určitě více jak pět let, v Česku to ale nikdo nedělal,“ vysvětluje s tím, že nyní už ví o pár lidech, kteří nášivky zkouší také a často od ní chtějí vědět postup. Ten si ale Viki, jejíž parketou jsou zejména cartoon motivy, anime, pokémoni, pohádkové postavy a občas i zvířátka, nechává jako svoje know-how.
„Nechci jim to říkat za peníze, a už vůbec ne zadarmo. Prozradím jen to, že je to mravenčí práce, kdy se jede linka vedle linky.“
Viktorie, která dle svých slov zvládá jen tak tak zašít kalhoty, se netradiční styl tetování naučila podle videí na Youtube. Vybrala si pět verzí a z každé si vytáhla nějaký fígl, všechny pak pospojovala a udělala si z toho vlastní postup, přičemž na zkoušku jí stačil jeden lví král vytetovaný do umělé kůže, a hned druhý motiv – Stitche – dělala zákazníkovi.
Těžké začátky
Nadaná tatérka vystudovala střední ekonomickou školu se sportovním zaměřením a následně začala pracovat jako recepční ve fitku, kde ji to po čase přestalo bavit.
„Chtěla jsem nějakou pořádnou práci, co mě uživí a zároveň mě bude bavit a naplňovat. Od malička miluju koně a už jako malá jsem měla na webu blog, kam jsem si dělala různé designy s koňmi, takže určitou kreativitu jsem v sobě měla. Tak jsem si jednoho dne řekla, že si koupím iPad a zkusím navrhovat loga s tím, že bych pak mohla pracovat jako grafička,“ vzpomíná s tím, že její návrhy po čase viděla její kamarádka a přivedla ji na myšlenku zkusit tetovat.
„Začínala jsem před pěti lety a tehdy ještě nebylo tolik kurzů pro tatéry, kde by vám řekli, jak začít, kam se jít učit, co si koupit, jak se propagovat atd. Znala jsem jednoho tatéra a zkusila jsem za ním zajít, zda by mi dal rady do budoucna. Doporučil mě do jednoho studia, kam jsem se na základě toho šla učit. Vydržela jsem tam asi měsíc, bylo to až moc punkové, necítila jsem se tam bezpečně. Nejsem typický tatér s pokérovaným celým tělem, co denně hulí,“ popisuje své začátky stále usměvavá plavovláska, která dozákladní výbavy (kvalitní strojek, barvy, jehly…) investovala okolo 50 tisíc.
viktorie_amazink_tattoo
Pět hodin s vlčím mákem
Po odchodu ze studia si mimo jiné milovnice jízdy na surfskatu a hraní her na playstationu udělala na přechodnou dobu tetovací studio ze své garsonky. Po pár měsících si pak pronajala místnost pro tatéra v kadeřnictví a tam rok tetovala, konečně oficiálně!
Na začátku dělala úplně všechno, většinou šlo o malé černobílé tetovačky. „Ale už tehdy jsem věděla, že chci dělat watercolor, protože jsem chodila k tatérce, která ho dělala, a mně se to líbilo.“
Jejím úplně prvním dílem, které dělala na lidskou kůži, byl vlčí mák na břicho kamarádky, nad nímž seděla pět hodin!
„Musím ale říct, že když jsme se před časem viděly, není to tak špatný,“ směje se s tím, že o zákazníky od samého začátku neměla nouzi.
„Díky blogu jsem už tehdy měla na Instagramu asi 2000 sledujících, což mi hodně pomohlo. Měla jsem tam spoustu známých, i lidí, co mě znali skrze koně, protože jsem jezdila závodně parkur. Hlavně mám výhodu, že mi sociální sítě nedělají problém, spousta tatérů to nenávidí,“ poukazuje na důvod svého úspěchu Viki, která už pět let žije po boku přítelkyně Maky, s níž studio Amazink Tattoo zakládala.
Přítelkyně tatérka
Maky dělá také watercolor, ale na rozdíl od Viki také často renovuje stará tetování a zároveň tetuje samolepky, takže každá mají svůj originální styl.
Holky spolu začaly chodit, když byla Viki v začátcích své tetovací kariéry. Maky ji často navštěvovala ve studiu, nosila jí jídlo a sledovala ji při práci. Není divu, že zanedlouho sáhla po strojku také.
„Začala jsem na prasečí kůži a postupně, když Viky viděla, že mi to se strojkem v ruce jde, tak se zeptala svých klientů, jestli nechtějí i malou kérku ode mě. Tehdy ještě zadarmo, lidi na slovo »zadarmo« dost slyší, takže většinou do toho šli,“ vzpomíná Maky, která tetovala pouze o víkendech, od pondělí do pátku pracovala denně osm hodin jako účetní. Sedět v kanceláři ji ale moc nenaplňovalo, a tak se postupně rozhodla, že se své jisté výplaty na účtu vzdá a bude se též živit kérkami.
„Ze začátku jsem měla strach. Přeci jen jsem měla méně klientů než Viky a nevěděla jsem, zda se tím uživím. Viky má výhodu v tom, že se hodně věnuje sociální sítím a baví ji to, já jsem opak,“ přiznává Maky.
maky_amazink_tattoo
Nyní už mají obě dvě dostatek svých klientů a společně nyní plánují rozjet online »semináře« pro začínající tatéry. „Bude to na sociálních sítích, ale máme toho hodně, takže ještě není jisté kdy,“ uzavírá vyprávění Viktorie.
