Z vás je teď celebrita číslo jedna, dáváte jeden rozhovor za druhým. Baví vás ještě vůbec odpovídat na otázky týkající se Survivoru?
„To víte, že baví. V té soutěži jsem byl, bylo to náročné a jsem rád, že se o to někdo zajímá. Pořád lepší, než kdyby se o to nikdo nezajímal. Zažil bych utrpení a ještě by z toho nic nebylo.“
Existuje nějaká otázka, na kterou se vás zatím nikdo nezeptal a očekával jste ji?
„To je zapeklitá otázka, když jsem dělal rozhovory do časopisu, tak jsem se na ní ptal také. (směje se) Těch otázek padlo hodně. Že bych si říkal: Nikdo se mě na to ještě nezeptal, tak to úplně ne, ale je pravda, že co bylo třeba svérázné, tak třeba Veronika si nade mě v přístřešku pravidelně věšela svoje vypraná svítivě zelená a růžová tanga. Nikdo se mě na to nezeptal, možná to nebylo v televizi ani vidět, ale každopádně jsem si připadal vždycky jako po těžké párty, z níž jsem odešel minimálně s dvěma holkama.“
Udivuje mě, že si dámy vůbec do takovéhle soutěže braly tanga…
„Mě to udivuje taky, ale očividně zvyk jsou krajkovaná tanga. Zřejmě jsou zvyklé je nosit a chtěly mít pocit, že jsou vlastně v běžném životě. Já bych si je tedy určitě nevzal.“
V jednom z rozhovorů jste mluvil o tom, že ženám byla v době menstruace umožněna větší hygiena. To s sebou nemohly mít antikoncepci, aby nemusely tyto problémy řešit?
„Léky povolené byly, když je někdo měl předepsané od lékaře a musel je brát. Medik tam byl 24 hodin denně a měl je u sebe a každý si tam pro ně chodil v daný čas. Bylo to trochu jako na dětském táboře. Takže i ženy mohly mít antikoncepci, ale nejsem si jistý, kdo co ne/bral, protože já jsem si pro prášky nechodil a tudíž jsem u toho nebyl.“
Léky jste sice nebral, ale vyřadily vás zdravotní problémy s kolenem. Jak na tom nyní jste? Váš spolukmenovník Gábor už je po operaci…
„To je pravda, ten už mi posílal fotku, kde má hadičku vyvedenou z kolene, což je velká laskomina. Taky už jsem byl dříve na dvou operacích s kolenem, a když to vytahují, tak to je nádhera. Každopádně jsem po druhé kontrole a vypadá to, že se to lehce zlepšuje. Pan profesor, který se o mě, zatím nesáhl k operativnímu řešení, říkal, že by to tak měsíc ještě nechal na kolagenové terapii a počkal, zda se to urovná. Protože když se do toho kolena zasáhne jakýmkoli způsobem, tak je to vždycky o něco horší než před tím. Zatím bych ještě nejásal, trochu mi v tom stále přeskakuje. Jsem ale pod drobnohledem a uvidíme.“
Když jste před soutěží procházel fyzickými testy, tak jste žádné problémy s kolenem ještě neměl?
„Na těch dvou operacích – plastika vazu a vybrušování menisku - jsem byl už asi před patnácti lety, takže jsem normálně fungoval – lyžoval, sportoval a nic zásadního se nedělo. Do soutěže jsem tedy šel s tím, že fyzické testy jsem zvládnul v pohodě. Jenže když člověk ztratí svalovou hmotu, která se vytrácí hned po té tukové, tak mu to obalení svaly chybí a koleno je v tu ránu náchylnější.“
Jak to neslo vaše mužské ego, když jste musel odstoupit ze hry?
„Dlouhodobě se snažím mužského ega zbavit, respektive ho omezit na správnou zdravou úroveň. Ve svých nejlepších letech si ale už nepřipouštím, že bych byl egoista takového rázu, že bych nadával a vztekal se, že mě vyřadilo zranění, nebo že jsem třeba prohrál souboj. Beru to jako hru, součást života a stalo se to. Mělo to asi nějaký důvod, odešel jsem ve fázi, kdy jsem to nečekal, ale musel jsem se s tím smířit. Nicméně, byl to smíšený pocit lehkého zmaru, že mě to mrzí, že jsem se chtěl dočkat sloučení, ale zároveň když jste v tom diskomfortu 34 dní jako já, tak si řeknete: Ty vado, konec, teď se najím a jdu zpět do normálního života.“
Sledujete další díly?
„Abych byl zcela upřímný, tak jsem viděl pár dílů, ale pravidelně to nesleduju, protože je toho teď hodně. Přijdu večer z rádia, vyřídím nějaké e-maily, sociální sítě, o které se teď starám, protože jsme influencer. (směje se) Takže jsem upřímně rád, když se podívám na něco, co mi nevypuzuje tepovou frekvenci. Tím, že ty lidi znám, byl jsem na tom ostrově, tak si u toho neodpočnu.“
Díly, v nichž jste účinkoval, jste si zpětně pustil?
„Ne. Díky kmenovým radám tuším, co se tam dělo, stejně tak vím pochopitelně o nějakém drbání o mé osobě, že mě chtěli vyřadit, protože tam byla ženská aliance. Takže jsem si říkal, že se na to zpětně dívat nebudu, protože jsem to zažil na vlastní kůži.“
Toho drbání zase tak moc nebylo, protože vás měli soupeři rádi. Čím si vysvětlujete, že jste byl na ostrově tak oblíbený?
„Je pravda, že často slýchám, že nebýt mého zranění, šel bych do finále. Vysvětluju si to tím, že jsem to byl prostě já. Mám pocit, že my lidé dokážeme vycítit, když někdo moc hraje, je stratég, moc to prožívá. Mně bylo jasné, že nejde moc dlouho vydržet hrát nějakou roli po dobu delší než třeba tři dny. Snažil jsem se tedy být tím, kdo opravdu jsem a ejhle, ono to vyšlo. Možná v tom byl ten klíč.“
Takových vás tam ale bylo velmi málo. Hlavně ženy vymýšlely různé taktiky a hrály to na všechny strany…
„Setkání problematických osob bude zajímavé, i když zase asi ne tolik, jak to může vypadat. My jsme se o tom bavili už na ostrově. Ono, když někdo hraje deskovku, tak se třeba naštve, vytvoří si během hry nepřátele, ale ta hra za dvě hodiny skončí, někdo se ještě hodinu vzteká, ale pak to zapomene. Tady v té soutěži ale žijete pořád a je těžké se zorientovat v tom, že je to »jen« hra. Považujete to za svůj aktuální život a někteří lidé k tomu tak i přistupují. Věřím ale, že jakmile se všichni vrátí, tak zapomenou, že ta hra byla a budeme se k sobě všichni chovat hezky. Já proti nikomu ze soutěže nic nemám, všichni ukázali odvahu, že se přihlásili, že tam byli, hladověli a doufám, že to tak mají i ostatní.“
Stále se mluví o tom, že vám chybělo hlavně jídlo. Nicméně, byli na ostrově nějací kuřáci, kteří by měli absťák?
„Myslím si, že v momentě, kdy nemáte jídlo, tak jdou veškeré další neřesti, které člověk může mít, stranou. Je to stejné jako se sexem, na což se mě hodně lidí ptá. Nezaznamenal jsem nikoho, až na soutěžící Veroniku, kdo by tam nějakou sexuální touhu řešil. Tam prahnete pouze po jídle.“
Řekl vám tam někdo ze štábu třeba o tom, co se děje na Ukrajině?
„Ne, protože každá informace z vnějšku vás může zasáhnout a tím pádem ovlivnit i hru, takže informovanost je tam naprosto nulová. Nevíte ani kolik je hodin, nemůžete se podívat do zrcátka, nikdo tam nesměl mít ani sluneční brýle. Jediné, jak se orientujete v čase, je slunce, podle něhož plus mínus víte, kolik je hodin a v hlavě se snažíte udržovat kalendář. My jsme si každý den opakovali, co je zrovna za den a kolikátého je.“
Vrátil jste se v době, kdy byla válka v počátcích. Jaká byla vaše reakce?
„Bylo to zvláštní. Člověk má nějaký pocit, že to, co prožíval, je pro něj zásadní a najednou se vrátí do světa, který je ve válce a zjistí, že to, co považoval za zásadní, vůbec zásadní není. I to pro mě trochu na tu soutěž hází špatné světlo, protože si najednou říkám: Survivor super, ale jako ty lidi jsou ve válce, to je katastrofa. Každopádně věřím, že to dobře dopadne.“
Když vám byla účast v Survivoru nabídnuta, váhal jste, zda do toho jít?
„Váhal jsem docela dlouho, přemýšlel jsem o tom tak čtrnáct dní. Ale někde vzadu v hlavě jsem cítil, že nejspíš řeknu ano. Byť jsem si sám sobě házel klacky pod nohy a říkal jsem si, proč bych tam být neměl – je to náročné, může se projevit špatné psychické nastavení, člověk se může ukázat před národem jako totální blbec. Pak jsem si ale říkal, proč bych se měl bát sám sebe, když tam jdu kvůli tomu, abych zjistil, zda to zvládnu, jaký jsem. Nakonec jsem si řekl: Buď yesman a jdi do toho, ta nabídka už nikdy nepřijde, Survivor jsem sledoval dříve v televizi, vždycky jsem si říkal, jaké by to bylo, kdybych tam byl. Tak jsem řekl ano.“
Připravoval jste se fyzicky?
„Že skutečně pojedu, jsem se dozvěděl zhruba měsíc před odjezdem, takže jsem se připravoval krátce. Trochu jsem běhal, jezdil jsem na rotopedu, cvičil jsem pružnost, obratnost, začal jsem jíst zdravěji. Také jsem omezil alkohol, abych se připravil na to, že ho tam mít nebudu. Přeci jen si člověk zvykne, že si sem tam dá skleničku vína s kamarády a nechtěl jsem tam být ve stavu, že by mi to chybělo.“
Kokosová voda nebyla adekvátní náhrada?
„No ty bláho, kokosová voda... Kdyby v ní bylo trochu bílého rumu a cukru, tak by to bylo perfektní. (směje se) Jako je dobrá, ale když něco užíváte déle než čtrnáct dní v kuse, tak vám všechno začne lézt krkem, včetně rýže, kokosu…“
Dal jste si od doby, co jste přijel, rýži nebo kokos?
„Jediná rýže, kterou jsem si od té doby dal, byla ta, kterou mi přinesla z legrace Zorka Hejdová do rádia. Jinak se jí vyhýbám stejně jako kokosu. Máma i okolí vědí, že když přijdu na návštěvu, tak mi rýži dělat nemají.“
Od Lucie Kutrové, která strávila spoustu dní na Pacifické hřebenovce, kde spala na zemi, jsem slyšela, že po příjezdu domů jí chyběl nekomfort. Máte někdy třeba chuť, jít spát ven pod strom?
„Upřímně ano. Byť jsme tam spali na tvrdé zemi a museli jsme se otáčet co deset minut, protože jsme hned měli otlačené kosti, tak mě tam záda nebolela, ale po třech dnech v posteli najednou ano. Přisuzuji to tedy spíše stresu ze změny. Nicméně, trochu si po tom stýskám, neříkám, že ne, ale naštěstí mám dětské tábory, které už připravujeme, takže toho prostoru, kdy se budu moct vyspat v diskomfortu, ještě bude dostatek.“
Na ostrov jste odjížděl jako vegetarián, tam jste si minimálně jednou maso dal, když jste vyhráli souboj o odměnu. Najel jste zpět na bezmasou stravu?
„Řekl jsem si, že na ostrově vegetarián nebudu, pokud bude velký hlad. Takže ano, maso jsem tam měl a i vývar z ryb. Někteří vegetariáni sice považují ryby tak trochu za zeleninu, ale to není můj případ. Už na hotelu jsem ale najel na vegetariánskou stravu a držím to dodnes.“
Shodil jste tam osm kilo. Už se vám váha vrátila nebo se držíte?
„Já sice nemám doma váhu, ale vážil jsem se u rodičů a myslím si, že tak tři kilča už se vrátila. Snažím se to ale trochu udržovat, jím střídmě, protože kvůli kolenu nemohu cvičit. Říkám si, že když už jsem tam ta kila shodil, tak bych toho měl využít, protože když jsem odjížděl, měl jsem tak 4 kila nadváhu.“
Vaše legendární oranžové trenky jste vydražil za 1 000 000 korun, který za ně zaplatí váš velký fanoušek Leoš Mareš. Kde jste je koupil?
„Normálně přes e-shop. Říkal jsem si: Takové docela pěkné oranžové kraťasy, ty si budu moct vzít na hotelu, než pojedeme na ostrov. Produkce si ale myslela, že ty oranžové budou lepší než černé, které jsem měl do divočiny připravené. Chvilku jsem z toho byl rozpačitý, ale pak jsem si řekl proč ne. Trochu tedy vyšisovaly, zašpinily se, ale vydržely se mnou všechno, takže celkem kvalitní výrobek za slušnou cenu. Ale kde přesně jsem je koupil, to zatím říkat nebudu, protože za chvíli vyjde můj merch a chci, aby si lidé kupovali ten a ne originální plavky.“ (směje se)
Jak bude váš merch vypadat?
„Už jsou ve výrobě oranžové plavky a černé triko s logem El Capitan, protože tak mi říkali na ostrově. Všechno budu samozřejmě pro zájemce inzerovat na svých sociálních sítích.“
Na těch slavíte nebývalý úspěch. Díky vaší kolegyni z Evropy 2, Zorce Hejdové, která se vám po dobu účasti v Survivoru starala o Instagram, máte slušně rozjetou kariéru influencera s téměř 150tisíci sledujících. Baví vás to?
„Zatím ano. Jsem ve fázi, kdy jsem zjistil, že je super, když máte vtipný followery a těch já mám mraky. Zásobují mě věcmi, které mi jen stačí přesdílet do svého příběhu. Takže zatím si nestěžuji. I když pochopitelně zjišťuji, že je to další práce, kterou když člověk nechá, začne skomírat, až to jednoho dne může umřít. A já nechci práci, kterou na tom měla Zorka zazdít, takže se to snažím udržovat v chodu.“
Už tedy nejste tak vyděšený, jako když jste poprvé vzal do ruky telefon?
„Už ne. Sice mi ještě dost často přijde od Zorky zpráva: Tomáši, to byla zásadní instagramová chyba! Lidé mi psali, že se báli, jaké to bude, až Instagram po Zorce přeberu já, ale snažím se to dělat tak nějak po svém a zatím to vypadá, že dobrý. Takže se mi ulevilo, ale je pravda, že Zorka nasadila laťku vtipnosti a atraktivnosti profilu dost vysoko a takový ten pocit, aby nezklamal sledovatele, někde v člověku je.“
Neteskníte někdy po tom relativním klidu, který jste měl před soutěží?
„Klid se trochu vytratil, to je pravda a stále si ještě v rámci toho, co se děje kolem, nedokážu vymezit své pevné hranice, kdy chci mít od všeho klid. Až tedy na víkendy, které trávím na chalupě v Jižních Čechách, kam si zvu i své přátele. Tam se snažím odpočívat, kutit a užívat si nicnedělání. Ale zatím mě to nějak neobtěžuje.“
Je o vás známo, že jste nezadaný, nicméně teď jste si získal přízeň mnoha žen. Byl byste ochoten jít s nějakou fanynkou na rande?
„Jsem natolik vyspělý muž, že nikdy neříkám nikdy. Aktuálně ale neřeším rande přes Instagram, vlastně neřeším žádné rande, protože je toho víc než dost, takže jsem ještě v takové té ponávratové bublině. Zatím je pro mě ten boom okolo příjemný, snažím se z toho těžit, co to jde a úplně se neorientuji na schůzky se svými fanynkami.“
Tak já vám tedy zkusím napsat až za měsíc…
(směje se) „Určitě zkuste!“
Jaký typ žen se vám líbí?
„Nemám vyhraněný vkus. Mám rád ženy inteligentní, vtipné a jsem trochu pokrytec - mám rád, když hezky vypadají.“
Netlačí na vás rodiče, že už by chtěli vnoučata?
„Asi si uvědomili, že nátlak v tomto směru je kontraproduktivní. Naštěstí můj bratr má ženu a dvě děti, takže ukojil tu touhu po vnoučátkách, kterou jistě každý rodič má. A myslím si, že respektují mou situaci a věří stejně jako já, že jednou tu pravou najdu a budu mít šťastnou rodinu, protože děti mám rád. Chtěl jsem je mít už dávno, můj plán byl, mít je třeba okolo třicátého roku života, měl jsem i dlouhodobé partnerky, schylovalo se k tomu, ale nevyšlo to. Jak se praví: Když chceš Boha rozesmát, řekni mu své plány. Takže moje plány nebyly vyslyšeny. A je pravda, že mezi svými vrstevníky jsem už výjimka, tak uvidíme, kdy to přijde. Snad brzy.“
O tom, že máte děti rád, svědčí i to, že jste vystudoval pedagogickou fakultu. Chtěl byste se někdy vrátit k učení?
„Ano, mě to opravdu bavilo, bohužel tehdy, když jsem nastupoval, což mi bylo asi 25 let, tak ty platy byly opravdu mizivé. Můj nástupní plat na půlúvazek byl 2400 korun, což by se dalo nazvat spíše brigádou. Potom, když se půlúvazky rušily a dostal jsem nabídku na plný, tak jsem zvolil variantu, že odejdu a zkusím štěstí jinde. Začal jsem jako redaktor psát do časopisu, pak jsem dělal další různé práce, následně jsem na internetové televizi dělal reportéra, potom jsem dělal pořad Nekecej, který nás vystřelil trochu výš, vzali nás na Fajn rádio, pak do Evropy 2, Snídaně s Novou…“
Až jste se dostal do Survivoru. Koho tipujete na vítěze?
„Myslím si, že to bude žena, protože ženská energie byla v tomto ročníku poměrně výrazná. Tipoval bych Johy, která se velmi zlepšovala, vybojovala si tam svou pozici, přestála duel. Moje osobní finálová trojka je Johy, Vláďa a ještě nějaká další žena, buď Chili nebo Xénie. Nicméně, nevím, jakmile člověk ze soutěže odstoupí, stává se divákem, nemám žádné informace navíc.“
