Ondřej Konupčík se řadí mezi první, kteří si kreslili vlastní návrhy a jejichž tetování vypadají jako malované vodovkami. Dodnes se za ním sjíždí lidé z celého světa a čekají i roky, než jim na kůži nanese jejich životní příběh. A dlouhou dobu u něho bylo tetování na prvním místě, covid však zamíchal kartami.
„Museli jsme zavřít tatérská studia, takže jsem se začal více soustředit na malbu, která má odjakživa v mém životě nezastupitelné místo. Zároveň se v té době do Prahy přestěhoval Radim, můj dlouholetý kolega, kterého jsem poprvé potkal, když jsem ho před lety tetoval a on mi u toho vyprávěl o svých experimentech. Zkoušel různé barvy vylévat a rozpouštět ve vodě, potom se inspiroval videem kapely Converge, kde malovali pomocí rozprašovače, zkoušel barvu vylévat skrz kuchyňské potřeby a následně promítal míchání barev skrz Meotar na koncertech po republice,“ líčí Ondřej s tím, že na další tetovací sezení v ateliéru už Radim přivezl plexisklovou lázeň, kde zkoušeli různé míchání médií a barev.
„Radim po našem společném experimentu nelenil a pokračoval se vším, co jsme spolu vymysleli,“ vypráví tatér, jak s kolegou spojili své síly, obnovili společný ateliér v Černošicích u Prahy a začali malovat spolu.
Příprava
K malbě nepoužívají standardní štětce, ale vyrábí si vlastní malířské nástroje, ať už recyklací z různých materiálů či na 3D tiskárně. „Těmto nástrojům říkáme »pádla« asi i proto, že nemalujeme přímo na plátno, ale na vodní hladinu. Experimentujeme také s recyklací vod a starým bojlerem pro udržování teploty a látkami v ní obsažené. Docílili jsme tak krásnějších pohybů barev a možnost barvy transferovat po vaně, tedy kompozici upravovat dle libosti. Nově jsme začlenili i airbrash a díky němu vytváříme iluze vrstvení, a levitujících objektů,“ vysvětlují umělci, podle nichž je zásadní precizní práce s rozlivem barvy, ale svou zábavnou roli zde hraje náhoda. Proto si také své know-how chrání a nechtějí vyzrazovat podrobnosti.
Své obrazy tvoří tak, aby si v nich každý našel svůj smysl. Jejich denní rutina spočívá hlavně v přípravě. Čištění lázně po předchozím malovacím dni, stříhání pláten, napouštění vodní lázně, která se skládá z různých speciálních látek, sledování teploty vody i úhlu pro správný odtok. A samozřejmě příprava lázně pro zadržení vrstvy barvy tak, aby tvar neunikal a nepropadal na dno.
Proces
„Samotný proces malby je euforie tvoření, symfonie barev a pocitů, že se vše podařilo, jak mělo. Ne vždy se obraz ale povede. Nebo se nám nelíbí vzniklé tvary, takže je musíme vyndat a začít odznova. Vrstva barvy je tak křehká, že při vypouštění stačí lehké drcnutí do lázně a vše je ztraceno. Právě postupné odpouštění vody je z celého procesu to nejtěžší. Je to pomalé a obraz se může rozpadnout téměř kdykoli. Je to o nervy, ale když nakonec vyteče poslední kapka a barva se dotkne plátna, zavládne nadšení a vyvrcholení našeho tvůrčího dne, i když stále není vyhráno,“ říkají jednohlasně.
Plátno pak ještě čeká sušení, lakování a natahování na rám, kdy stále může dojít k poškození a obraz je zničen. Následuje focení, rámování do kazet a někdy i pečlivé balení pro cestu do zahraničí, protože mnoho zájemců o jejich díla nepochází z Česka.
„Někdy až psychedelická barevnost a tvarová volnost propůjčuje výsledným obrazům dokonale iluzorní hranici percepce našich obrazů, kdy může být pro diváky podobná dlouhému dívání na mraky. Oči se snaží hádat tvary, domýšlet si… začíná hra s mnoha představami.“
Boty, kola, pivo
Obrazy se objevují jak u privátních sběratelů, tak i ve veřejném prostoru. „Je pro nás zajímavé potkávat se osobně s klienty, kteří od nás obrazy kupují, a vidět, že zájem o to mít umění doma jde napříč generacemi, různými profesemi i celou republikou. Máme za sebou pár edic ekologických tenisek, limitovanou edici piva, dělali jsme design závodní lodi pro jednoho z nejlepších českých kanoistů Martina Fuksu a momentálně pracujeme již na třetím kole pro českého výrobce Festka. Zákazník z Hamburku si objednal kolo, které mu Festka postavila na míru a my nyní děláme design v barvách, které si klient vybral,“ říká Ondřej Konupčík.
Světové galerie
Ostatní kola létají po světě po výstavách, jedno z nich zamířilo například do francouzského Saint-Étienne, kde bude v Musee d'Art et d'Industrie součástí výstavy o historii jízdních kol v Evropě.
Nedávno také dvojice umělců podepsala smlouvu o spolupráci s Galerií KODL, která by měla začít společným projektem se světově známým figurativním sklářem Martinem Janeckým. „Ten udělal masku obličeje a my na ni malujeme, s odkazem na snění, hvězdáře. Maska by se následně v Galerii KODL měla dražit v charitativní aukci. Zároveň jsme se bavili o konceptu nábytku, který by nás zajímal. Teď v září také budeme mít společnou výstavu s dalšími umělci na jihu Brazílie v Galeria Cosmos. V Brazílii se nám podařilo najít dalšího silného partnera, a tím je galerie Luíz Maluf, se kterou se chystáme na Sao Paulo Arte 2023, což je největší umělecký veletrh v Jižní Americe,“ líčí plány Ondřej, který s kolegou Radimem také pracuje na konceptu sochy pro THINK+feel Contemporary Art Gallery z Miami, se kterou by se rádi zúčastnili příští rok Art Basel v Miami Beach. „Je to pro nás zásadní událost!“