Cisterciáci přišli do dnešního Sedlce někdy po roce 1143, vystavěli nejprve románský kostel a nutné hospodářské budovy, na přelomu 13. a 14. století pak z peněz, které vydělali na pronájmu pozemků určených k těžbě stříbra, nechali vybudovat nejstarší gotickou katedrálu ve Střední Evropě – katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Ta je dnes tak trochu utajenou perlou ve stínu ostatních kutnohorských dominant. 800 let dlouhý příběh sedlecké katedrály je přitom plný vzletů a pádů. Ve 14. století za neuvěřitelných 30 let postavená, ve století 15. za jednu noc vypálená husity. I přeživší torzo katedrály budilo svou velkolepostí údiv, však také od historika a literáta Bohuslava Balbína dostala přezdívku Splendissimabasilica. Když v 17. století do Sedlce na pozvání tehdejšího opata sedleckého kláštera Jindřicha Snopka přišel geniální architekt Jan Blažej SantiniAichel, katedrála doslova povstala jako fénix z popela. Mladičký Santini 300 let opuštěnému torzu vdechl nový život v podobě dodržení prostých gotických linií v propojení s prvky tehdy módního zdobného baroka. Tato zdánlivě nesourodá symbióza nazývaná barokní gotikou nemá ve světě obdoby. A právě pro toto jedinečné propojení dvou architektonických stylů byla sedlecká katedrála v roce 1995 zapsána na seznam hmotného dědictví UNESCO. Sedlecký klášter byl v roce 1784 zrušen, katedrála se na čas stala skladištěm mouky, naštěstí byla v roce 1806 navrácena k církevnímu užívání. Ve 20. století se do sakrálních objektů investovalo málo a ani sedlecká katedrála nebyla výjimkou. Až po roce 1995 byla zahájena rozsáhlá obnova katedrály, která trvala 10 let. Od té doby sedlecká katedrála stále více ožívá, stává se místem nejen pravidelné liturgie, ale i kulturním centrem, ve kterém její správce pravidelně pořádá koncerty, divadelní představení a v jedinečném podkrovním prostoru i výstavy moderního umění.
Pokud je sedlecká katedrála vnímána jako perla ve stínu ostatních kutnohorských dominant, pak tamní kostnice může být právem nazývána hlavním lákadlem celé Kutné Hory. Kostel Všech svatých s kostnicí byl ve středověku vnímán jako poutní místo sloužící pro uvědomění si konečnosti lidského života. Gotický dvoupodlažní kostel postavený v 1. polovině 14. století stával jako maják uprostřed rozsáhlého temného hřbitova. V jedné z jeho věží hořelo věčné světlo jako symbol naděje na vzkříšení, jako navigace pro středověké poutníky mířící do sedlecké kostnice z celé Evropy, aby se zastavili, pomodlili, v tichosti rozjímali nad svým životem. Dolní kaple sloužila k pietnímu ukládání kostí, ta horní plná světla, byla místem modlitby a setkávání s Bohem. Poselství tohoto kostela je i ve 21. století stále stejné– pamatuj na smrt.
Kostnice od roku 2014 prochází rozsáhlou obnovou, unikátní je, že se její správce rozhodl celé opravy financovat sám z výnosu z turismu. „Právě v jarních měsících bude konečně sestavena první pyramida z lidských kostí, kterou jsme demontovali již v roce 2019. Práce na jejím sestavování šly mnohem pomaleji, jedná se vlastně o takový experiment. Druhá ze čtyř pyramid byla rozebrána v loňském roce, další dvě na svou záchranu stále čekají. V tuto chvíli tak mají návštěvníci jedinečnou možnost vidět jednu zrenovovanou pyramidu, jednu zcela demontovanou a dvě v původním stavu. Tento okamžik už se nebude nikdy opakovat,“ uvedla Radka Krejčí z Římskokatolické farnosti Kutná Hora – Sedlec, která je správcem obou sedleckých památek.
Loni si v Sedlci připomínali 300 let od úmrtíSantiniho, který právě zde ve svých pětadvaceti letech započal svou dlouhou projekční cestu. Kromě pořádání několika desítek kulturních akcí farnost přišla i s novou kolekcí suvenýrů inspirovanou právě dílem Santiniho, a to konkrétně vzorem dlažby v presbytáři sedlecké katedrály. Rozjeli e-shop a s 300let starým designem sklidili úspěch doslova po celé České republice.
V Sedlci to prostě žije!
