WHO CARES? Od vídeňské secese k jazzovému Manhattanu

Dva rozdílné světy, dvě hudební epochy a George Balanchine – choreograf, který dokázal klasický balet proměnit v umění mimořádné hudební citlivosti. Večer WHO CARES? ve Státní opeře spojuje dvě jeho choreografie, které snad ani nemohou být odlišnější: velkoryse komponovaný Brahms–Schoenberg Quartet a lehké, rytmicky pulzující Who Cares? na hudbu George Gershwina. Právě jejich kontrast umožňuje poznat Balanchinovo umění v neobyčejné šíři.

Brahms–Schoenberg Quartet vznikl v roce 1966 pro New York City Ballet a velké jeviště tehdy nově otevřeného New York State Theater. Balanchine vyšel z Klavírního kvartetu č. 1 g moll, op. 25 Johannesa Brahmse v orchestraci Arnolda Schönberga. Čtyřvětá hudební kompozice se stala základem rozsáhlé choreografické architektury, v níž se střídají sólové party, duety a sborové pasáže. Balanchine hudbu neilustruje ani jí nepřidává příběh: prostřednictvím pohybu odkrývá její rytmus, strukturu, proměny nálad a vztahy mezi jednotlivými hlasy.

Pražské uvedení získává další rozměr díky scéně a kostýmům Karla Lagerfelda, vytvořeným v roce 2016 pro Pařížskou operu. Lagerfeld v setkání Brahmsovy hudby a Schönbergovy orchestrace spatřoval dotyk dvou historických epoch – „světa, který končí, a světa, který právě začíná“. Jeho výtvarná koncepce evokuje soumrak Rakouska-Uherska a čerpá z vídeňské secese a geometrické estetiky Wiener Werkstätte. Hutný samet a satén dámských živůtků kontrastují s téměř nehmotnými sukněmi, jejichž světlé tóny přecházejí v šedou a černou. Lagerfeld tak nevytváří historickou rekonstrukci, ale stylizovanou vzpomínku na epochu, jejíž elegance v sobě již nese vědomí konce.

Po této evropské monumentalitě přichází změna téměř filmovým střihem: Manhattan a George Gershwin.

Balanchinovo Who Cares?, uvedené poprvé v roce 1970 New York City Ballet, nemá libreto ani vyprávěný příběh. Jeho světem jsou Gershwinovy písně, rytmus amerického velkoměsta a samotná radost z tance. V choreografii zazní sedmnáct Gershwinových melodií v adaptaci a orchestraci Hershyho Kaye – mezi nimi The Man I Love, Fascinatin’ Rhythm, I Got Rhythm nebo titulní Who Cares?. Balanchine nechává klasickou techniku reagovat na jejich synkopy, melodickou lehkost a jazzové cítění. Výsledkem není „jazzový balet“, ale nezaměnitelně balanchinovská neoklasika, v níž akademický taneční slovník získává americký rytmus a městskou bezprostřednost.

A právě v tom spočívá přitažlivost tohoto večera. Brahms–Schoenberg Quartet obrací pohled ke staré Evropě, zatímco Who Cares? patří New Yorku. První dílo staví před diváka velkou choreografickou architekturu a Lagerfeldův rafinovaný obraz zanikající epochy; druhé přináší Gershwinovu melodickou lehkost, rychlost a potěšení z pohybu.

Přijďte do Státní opery zažít večer, který během jediného představení vede od Brahmse a vídeňské secese až ke Gershwinovi a pulzujícímu Manhattanu – a ukazuje, proč George Balanchine zůstává jednou z určujících osobností baletu 20. století.