Jan Vytiska – Zjevení

Obrazy Jana Vytisky, které tvoří výstavu Zjevení, jsou uzavřeným cyklem děl, jenž vznikal v posledních dvou letech.

Jednotlivá díla byla inspirována poslední knihou Nového zákona, Zjevením svatého Jana (Apokalypsa). Tento text je připisován Janu z Patmu a patří mezi klíčové biblické dokumenty. Již od středověku také patřil mezi nevýraznější inspirační zdroje dobového výtvarného umění. Text nabízí množství silných a výrazných motivů, které inspirovaly řadu umělců. Příkladů je nepřeberně, od pozdního středověku (Dirk Bouts), renesance (Pieter Brueghel starší.), baroka (Peter Paul Rubens) až po umění 19. století (John Martin). Výjimečné místo má v tomto kontextu cyklus akvarelových vizionářských kreseb od Williama Blakea, které autor vytvořil mezi léty 1805 a 1810. Od té doby se toto téma objevovalo ve výtvarném umění stále méně a série obrazů Jana Vytisky tak dnes tvoří výjimečný a osobitý příspěvek do téměř přerušené tradice. Pro znalce Vytiskova díla není zobrazovaná tématika Zjevení překvapivá, jeho zájem o vypjaté a vyostřené motivy je dlouhodobý. Přímé odkazy k Apokalypse se opět skrývají v detailech, v nenásilných náznacích, které ale většina diváků přehlédne. Základní forma totiž zůstává stejná, větší formáty většinou orientované horizontálně. Vytiska pokračuje ve svém „olejovém“ období, oleje na plátnech převažovaly již na nedávné výstavě Rituál prokletých srdcí (2023) v Centru současného umění DOX. V nových obrazech je cítit ještě větší jistota, jsou zářivější, Vytiska stále objevuje nové možnosti, které tato technika přináší. Vyniká tak zejména nepřeberné množství již zmíněných důležitých detailů. I v této sérii jsme svědky rituálů, které se odehrávají v pro autora typických kulisách roubenek či horských masivů. Tyto odkazy k folklóru, stejně jako vytékající oko a reference k hororovému naturalismu jsou pro autora typické. Na obrazech se objevují téměř výhradně dívky, nebojácné (spíše melancholické) hrdinky, které otevřeně stojí proti samotnému zlu. Často jsou také oblečeny do šatů, které jsou pro folklór netypické a působí vlastně nepatřičně. Vyvrcholením je pak monumentální diptych, ve kterém Vytiska použité motivy a témata syntetizuje do dvou velkých formátů, kde jsou spojeny ráj a peklo, dobro a zlo, krása a ošklivost, odlišnost a stejnost, štěstí a smutek, život a smrt.