Rodilá Pražačka Lucie Vondráčková se již od raného dětství věnovala hudbě a herectví. Poprvé stála před kamerou v sedmi letech a od začátku 90. let uváděla v televizi pořad pro děti Marmeláda, čímž se nesmrtelně zapsala do srdcí nejedné generace. Již v té době se příležitostně objevovala v malých rolích ve filmech, zejména v pohádkách. Pozice dětského idolu jí postupně zajistila větší prostor v televizi i na plátnech kin. V roce 1993 vydala své první hudební album a naplno vstoupila do světa hudby. Dnes střídá hraní a zpívání a i když ušla slušný kus cesty a uběhlo mnoho dní, pořád je to ta ?naše Lucka z Marmelády?. Energická, usměvavá a vášnivá ve všem, co dělá. O jejím současném životě si s Luckou povídal Tomáš Chvála.
Z vaší poslední návštěvy České republiky mi utkvělo v paměti "myslím, že práce teď bylo dost, mám teď nárok na to chvilku být jenom máma". Znamená to, že fanoušci svou oblíbenou usměvavou Lucii nyní pár let nikde neuvidí?
To jsem řekla? (smích). No vidíte, to jsem si možná myslela u prvního miminka a stejně jsem si pak nedala pokoj! Ovšem hodně si už vybírám, do čeho jít, abych líp šetřila čas. V pěti dnech se dá stihnout nestihnutelné, když si člověk dobře vybere a mám klid na rodinu.
V Kanadě se pohybujete již poměrně dlouho. Co byste popsala za největší výhodu (oproti Česku) tamního prostředí a co naopak za největší nevýhodu? A je něco ryze českého, co zkrátka v Kanadě nenajde náhradu a co Vám chybí?
Největším plusem je určitě čerstvý vzduch. Žila jsem deset let v centru Prahy a až tady (v Kanadě) jsem zjistila, že v Praze dýcháme tak nějak napůl. Pořádně se nadechnete maximálně nahoře na Petříně a to je málo. V Kanadě mi naopak chybí jahodové knedlíky! Zkusila jsem je tu uplácat, ale ten tvaroh netvaroh, co tu mají, to je katastrofa (smích). Tak se na ně vždycky rok jen těším (smích).
Bylo pro Vás obtížné si v Kanadě zvyknout?
Ani ne. Vždycky jsem cestovala a byla pryč část roku. Jsem na změny zvyklá a mám je ráda.
Díky pendlování mezi Kanadou a Českem jste si užila nejednu hodinu v letadle. Na jakou stranu patříte - jste spíše nervózní pasažér, který se snaží nemyslet na to "kolik kilometrů vzduchu se pod ním právě nachází", nebo si let naopak užíváte?
Lítám ráda, ale od té doby co nejsme sami a máme s Tomášem děti, tak se ve vzduchu bojím, ale jde o to, že se bojím hlavně o ně. Jistější se cítím ve vlaku. Ten má především v zimě ohromné kouzlo.
Dejme tomu, že bych si rád udělal výlet od Kanady. Doporučila byste mi nějaké místo, které Vás natolik zaujalo, že ho "určitě musím navštívit". A jaké místo Vy osobně milujete?
Přiznám se, Kanadu vůbec prošlapanou nemám. Zato v Montrealu jsem prošla snad všechny zkratky pro chodce (smích). Na pomoc po Kanadě doporučuju knižního průvodce a v Montrealu si nenechte ujít Biodom. To je taková chytrá ZOO.
Máte za sebou dvě těhotenství. Lišilo se pro Vás to první nějak od toho druhého?
První uteklo jako voda a nebylo mi vůbec špatně. Druhé bylo krušné, hlavně ze začátku. Ale stálo to za to!
Teď se zeptám na něco, na co bych se asi "maminky" ptát neměl, ale... vážně jste tak špatná kuchařka? :) (a pokud ano, snažíte se zlepšit, nebo prostě nemáte vaření v krvi).
Ono je to takhle. Matymu chutná všechno co udělám. Tomášovi nechutná nic (smích), takže se pořád učím, až z toho jednou budou micheliny (smích) (Michelinká hvězda, pozn redakce).
Loni jste vydala velmi úspěšné album Duety, které je takovou krásnou rekapitulací Vaší dosavadní kariéry. To muselo být hrozně příjemné dávat dohromady, protože je z toho opravdu hodně (v pozitivním slova smyslu) cítit nostalgie.
Je třeba dodat, že to není jen rekapitulace, ale zároveň jsou tam například i krásné novinky s Jankem Ledeckým a Karlem Gottem. Jsem šťastná, že se deska mým fanouškům líbí. Pro ně jsem ji dělala. Aby měli všechny duety pod jednou pokličkou a nemuseli je pracně dolovat z minulosti.
Je něco, co v rámci hudební profese nestíháte?
Pořád jsem si nestihla, jako vždy, vyzvednout platinovou desku. Snad mi jí nevezmou (smích).
Pokud mě paměť neklame, máte na kontě i jednu desku nazpívanou kompletně v anglickém jazyce (The best of English version z roku 1998, pozn. redakce). Neláká Vás dát dohromady další, když se momentálně nacházíte v prostředí, kde se angličtinou neustále mluví?
Kdysi jsem si to chtěla zkusit a hrozně mě to nebavilo. Jsem jazykový šílenec a zbožňuju učení se cizích jazyků, ale ve zpívání to neplatí. Nejlíp se mi zpívá česky. Kořeny a duši nepřesadíte a v muzice je to pro umělcův styl podle mě to nejdůležitější.
V období, kdy je na Vás zaměřená velká pozornost českých médií kvůli porodu, je asi příjemné být v Kanadě, kde Vás takzvaně "nikdo nezná". Nebo i tam potkáváte fanoušky?
Kdepak. Je mi tu fajn právě proto, že můžu v klidu na hřiště a jsem krásně neviditelná. Pozornosti, pokud jde o celebrity, máme v ČR až moc. Píše se neustále o nás a přitom bez nás. Pokud se k něčemu nevyjádříte, nevadí, novináři si to tam prostě dovymyslí za Vás. Je to spíš srandovní.
Co nejabsurdnějšího jste v poslední době na svou adresu, pokud jde o bulvární noviny, četla?
Teď se třeba hodně psalo o tom, že je s námi v Kanadě Tomášova maminka a tomu jsem se prostě musela jen smát. Nevím, kde na to kdo přišel, ale Pleky na nás čeká na Kladně a máma přijede moje. A to až tak za měsíc. Prostě všechno je jinak, než jak se často člověk dočte v novinách.
Když jste nyní Lucko máma na plný úvazek, jako máma si určitě ráda občas odpočinete u televize. Jaké televizní seriály máte oblíbené?
Mám jich několik. Sex ve městě, Raymonda má každý rád a Skandál. A samozřejmě Dr. House, to je u nás doma náš arogantní oblíbenec.
Pokud jde o vaši filmovou kariéru, naposledy Vás diváci viděli v komedii Babovřesky Zdeňka Trošky. Zahrála jste si v celé trilogii, takže se dá říci, že ve trojce jste již svou postavu dobře znala. Měla jste tendenci jí třeba vymýšlet dialogy nebo se jelo striktně podle scénáře?
Když vyprávíte příběh, není třeba si nic dopisovat. A hlavně pan Troška ví, co napsal a proč. Jiné to bylo třeba u hororu Labyrint. Tam jsme byli syroví, skoro za sebe, tak jsme museli mluvit tak, jak nám zobák narostl. V krizových situacích jste víc svůj. V komedii jde spíš o načasování a nadsázku.
Je nějaký žánr, v kterém byste si ráda zahrála (a proč), ale zatím se nenaskytla příležitost?
Pořád jsem nenatočila tu "správnou pohádku". Mám jich na kontě několik, ale ještě tam není ta opravdická srdcovka. Doufám, že to neprošvihnu (smích).
Možná je to jen zpráva bulvárního plátku, ale dočetl jsem se, že i v Kanadě Vám občas přistane nějaká ta nabídka na filmovou roli. Zvažujete, že byste hrála v zahraničních filmech?
Kdyby se některý z těch projektů dotáhl do konce, tak určitě ano. Zbožňuju hraní! Je pro mě nepostradatelné. Ovšem teď ve filmech hrají spíš modelky než herečky (smích).
Již poměrně dlouho se mluví o natočení Discopříběhu 3, s kterým jste byla dlouho spojována. Víte něco nového, o co byste se mohla podělit?
Četla jsem scénář a líbil se mi. Mám ráda propojení tance a filmu. Ovšem u filmu nikdy nevíte, kdy - a jestli - bude. Držím Michalovi palce. On umí dotahovat věci do konce, tak snad se mu to povede i tady.
Držím palce, ať máte co nejvíce příjemných rodinných starostí a moc vám děkuji za rozhovor.
Taky děkuju a pěkné prázdniny vašim čtenářům!
Poznámka: První fotofrafie Lenka Hatašová, další fotografie Petr Mráček
-resize_dum-u-kamenneho-zvonu-exterier.jpg)
