Přestože bývá vnímán jako jeden z nejtalentovanějších umělců své generace, on sám žije absolutní skromností. Umělec tělem i duchem, který svou jedinečnost promítl i do letošní expozice Play.
Q: Jste mužem mnoha oborů ? malíř, hudebník, spisovatel fotograf a divadelník. Jak byste se vy sám definoval?
Jako průzkumník. Provádím průzkum sebe, potažmo světa, ve kterém žiji. To je ten nejlepší druh inspirace.
Q: Která z výše zmíněných profesí vám takzvaně nejvíce ?sedí??
Ta, nad kterou právě v tu kterou dobu sedím. Jinak by nemělo smysl si přesedat. Přesedám podle potřeby a chutě. Jak je vidno, je to vrtkavé (smích).
Q: Úspěchy vám nejsou cizí. Který vy osobně vnímáte za nejvýznamnější??
Paradoxně žádný profesní, aniž bych je tím chtěl shazovat. Za nejvýznamnější vnímám narození mých dvou dětí ? Aničky a Tobiáše. Ve světle těchto okamžiků je vše ostatní polní tráva.
Q: Začátkem listopadu odstartuje projekt Play. Jak byste ho přiblížil čtenářům?
Play bude zahrnovat nástroje a herní instalace čtyřiceti autorů z Čech i zahraničí. Jde o další fázi dlouhodobého projektu Orbis Pictus aneb. Začátek těchto spontánně hratelných výstav sahá do expozice Hnízda her, která se odehrála v galerii Rudolfinum v roce 2000. Po deseti letech a po uvedení předešlých projektů v Muzeu hudby (Orbis Pictus 2007) a v Čistírně odpadních vod (Labyrint světla 2009), se znovu vracíme do galerijního prostředí, abychom jej zabydleli nástroji a proměnili jej v hravou komunikační zónu. V Mánesu bude rovněž probíhat po večerech bohatý koncertní program, bude zde také množství workshopů a přednášek. Expozice bude opět zcela interaktivní, dotyková a se zapojením návštěvníků počítající. Bude dokonce webovými kamerami přenášena na server i-dnes.
Q: Co v praxi znamená, že se návštěvníci mohou sami aktivně podílet?
Budou rozehrávat nástroje zvukové, optické, hmatové i pohybové. Spoluvytvářet atmosféru prostředí, stavět termitiště z nejrůznějších materiálů, nořit se do světelných her, tvořit překvapivé okamžiky, točit a fotit.
Q: Exponáty v Orbis pictus si během putování musely ?zažít svoje?. Chovají se k nim návštěvníci hezky?
Nejsou to vlastně exponáty, ale nástroje, a ty bez rozehrání nemají smysl. Na mnohých je vidět dlouhodobé užívání a touto ohmataností doslova zrají. Některé padly za oběť díky své křehkosti, ale to jsou počitatelné ztráty, myslím, že jich nebylo více jak tři. Samozřejmě bez neustálé údržby by tento projekt nemohl fungovat. Vyžaduje mimořádné nasazení a péči.
Q: Vzhledem k tomu, co všechno děláte, máte vůbec ještě čas na psaní knížek?
K psaní nepotřebujete nic, jen tužku, můžu využít přesunů, večerů, často píšu na záchodě. To není problém času, spíš nutkání toho, o čem chci psát. A když to napadá, čas si to vyškemrá.
PETR NIKL
Narozen: 8. listopadu 1960,Zlín
Povolání: umělec
Rodina: ženatý
Vzdělání: studium na SUPŠ v Uh. Hradišti, AVU v Praze
Životní úspěch: moje děti
Přestože bývá vnímán jako jeden z nejtalentovanějších umělců své generace, on sám žije absolutní skromností. Umělec tělem i duchem, který svou jedinečnost promítl i do letošní expozice Play.
Q: Jste mužem mnoha oborů ? malíř, hudebník, spisovatel fotograf a divadelník. Jak byste se vy sám definoval?
Jako průzkumník. Provádím průzkum sebe, potažmo světa, ve kterém žiji. To je ten nejlepší druh inspirace.
Q: Která z výše zmíněných profesí vám takzvaně nejvíce ?sedí??
Ta, nad kterou právě v tu kterou dobu sedím. Jinak by nemělo smysl si přesedat. Přesedám podle potřeby a chutě. Jak je vidno, je to vrtkavé (smích).
Q: Úspěchy vám nejsou cizí. Který vy osobně vnímáte za nejvýznamnější??
Paradoxně žádný profesní, aniž bych je tím chtěl shazovat. Za nejvýznamnější vnímám narození mých dvou dětí ? Aničky a Tobiáše. Ve světle těchto okamžiků je vše ostatní polní tráva.
Q: Začátkem listopadu odstartuje projekt Play. Jak byste ho přiblížil čtenářům?
Play bude zahrnovat nástroje a herní instalace čtyřiceti autorů z Čech i zahraničí. Jde o další fázi dlouhodobého projektu Orbis Pictus aneb. Začátek těchto spontánně hratelných výstav sahá do expozice Hnízda her, která se odehrála v galerii Rudolfinum v roce 2000. Po deseti letech a po uvedení předešlých projektů v Muzeu hudby (Orbis Pictus 2007) a v Čistírně odpadních vod (Labyrint světla 2009), se znovu vracíme do galerijního prostředí, abychom jej zabydleli nástroji a proměnili jej v hravou komunikační zónu. V Mánesu bude rovněž probíhat po večerech bohatý koncertní program, bude zde také množství workshopů a přednášek. Expozice bude opět zcela interaktivní, dotyková a se zapojením návštěvníků počítající. Bude dokonce webovými kamerami přenášena na server i-dnes.
Q: Co v praxi znamená, že se návštěvníci mohou sami aktivně podílet?
Budou rozehrávat nástroje zvukové, optické, hmatové i pohybové. Spoluvytvářet atmosféru prostředí, stavět termitiště z nejrůznějších materiálů, nořit se do světelných her, tvořit překvapivé okamžiky, točit a fotit.
Q: Exponáty v Orbis pictus si během putování musely ?zažít svoje?. Chovají se k nim návštěvníci hezky?
Nejsou to vlastně exponáty, ale nástroje, a ty bez rozehrání nemají smysl. Na mnohých je vidět dlouhodobé užívání a touto ohmataností doslova zrají. Některé padly za oběť díky své křehkosti, ale to jsou počitatelné ztráty, myslím, že jich nebylo více jak tři. Samozřejmě bez neustálé údržby by tento projekt nemohl fungovat. Vyžaduje mimořádné nasazení a péči.
Q: Vzhledem k tomu, co všechno děláte, máte vůbec ještě čas na psaní knížek?
K psaní nepotřebujete nic, jen tužku, můžu využít přesunů, večerů, často píšu na záchodě. To není problém času, spíš nutkání toho, o čem chci psát. A když to napadá, čas si to vyškemrá.
PETR NIKL
Narozen: 8. listopadu 1960,Zlín
Povolání: umělec
Rodina: ženatý
Vzdělání: studium na SUPŠ v Uh. Hradišti, AVU v Praze
Životní úspěch: moje děti 
