Jiří Burian o svém alter egu: Hodně lidí překvapí, kam Kapitán Demo směřuje Požadavky Kapitána Demo jsou často nesplnitelné

Publikováno 09.09.2021
"Já, já vás mám rád, i když mě už trošku začínáte s*át", zpívá ve svém asi nejznámějším hitu Zlatíčka, jenž má na internetu přes 15,5 milionu zhlédnutí, Kapitán Demo. Tomuto showmanovi, jemuž nyní vyjde již čtvrté album s všeříkajícím názvem »Mistr světa všeho« a jehož nelze díky kontroverzní vizáži přehlédnout, vdechl život hudebně nadaný Jiří Burian, který ho pojal za své alter ego. Jak vlastně stvořitel objemného milovníka luxusu žije, co mají tito dva společného, a co se svým druhým já plánuje do budoucna?

Když jsme si domlouvali rozhovor, ptal jste se, zda chci mluvit s Kapitánem Demo nebo s Vámi. Jak dlouho Vám trvá se do role Kapitána Dema přepnout?
V podstatě je to krátká chvilka. V momentě, kdy se převléknu do kostýmu, tak už přepínám. Ta transformace je velmi jednoduchá, protože si mohu dělat, co chci.

Jak se Kapitán Demo zrodil?
Postupně. Těch teorií je několik a jedna z nich je, že jsem dlouhou dobu dělal hudbu se svou skupinou Southpaw, která na někoho může působit vážně a zasněně a potřeboval jsem to vybalancovat. Také jsem chtěl zkusit udělat něco, co bude měnit zavedená pravidla v showbyznysu.

Dalo by se tedy říct, že jste si vymyslel alter ego Kapitána Dema, abyste mohl bez obalu říkat věci, které byste si jako Jiří Burian nedovolil?
To já si dovolím i normálně, spíš jde o tu humornou složku. Dělám více žánrů, spolupracuji s mnoha lidmi. Je to něco jako když kuchař vaří jídla z menu, a každé to jídlo potřebuje jiný přístup. Mě baví pestrost a Kapitán Demo je zase jiný žánr, než to co dělám obvykle.

A jak vznikla jeho podoba? Proč jste zvolil tak korpulentní postavu?
Právě proto, jak jsem dělal v indie žánru, kde byli v módě vyhublí kluci, tak mi to přišlo už přepálené a chtěl jsem něco jiného. Zároveň jsem v té době začal přibírat, tak jsem si stvořil pravý opak. A musím říct, že paradoxně jsem od té doby začal shazovat, protože po každém vystoupení v tom obleku vypotím aspoň kilo. (usmívá se)

A proč je Kapitán Demo takový milovník luxusu, co Vás k tomu vedlo?
Asi inspirace. Souvisí to taky trochu s tím, že je ta postava v hodně věcech jiná než já. Pro mě jsou důležitější duchovní věci, i když samozřejmě mám rád i určitý luxus, ale Demo jde do extrému. Dělá si legraci ze spirituálních věcí, on si vůbec dělá legraci z věcí, které si legraci zaslouží, jak já říkám. Přišlo mi fajn vytvořit všemocnou postavu, která je trošku nadpřirozená, protože si myslím, že takových postav je u nás málo.

Jaký luxus se líbí Vám?
Já jsem takový LA člověk. Mám rád Kalifornii, život tam. Rád jezdím hezkým autem, mám hezký dům, rád jezdím k moři. Ale zase to není ten, řekněme, Dubaj luxus, který má rád Demo, pro mě ten luxus musí mít styl a duši, nebýt tak okázalý.

Zažíváte chvíle, kdy si říkáte, že už byste se na Kapitána Dema vykašlal? Že už vám leze na nervy?
Je pravda, že takovéhle myšlenky poslední dva roky přicházely, ale myslím si, že jsou to jen krátké záchvěvy. Nicméně je důležité o všem pochybovat a přemýšlet a rozebírat věci, které člověk dělá. Ne moc, ale každý umělec o sobě trochu pochybuje. Takže ano, tyto stavy přicházejí, ale myslím si, že by byla škoda nechat Dema teď umřít, kór když jsou za námi takové velké věci. Ale ono nejde ani tak o ty hity, nás to baví, baví nás vymýšlet songy a klipy. A hlavně, lidé Dema milují, takže končit ještě nebudu.

Baví Vás více vystupovat jako Demo nebo sám za sebe?
Určitě jako Demo, to má větší efekt, protože ostatní projekty, které dělám, mají menší dopad, a jak já říkám: Čím větší divadélko, tím větší legrace. A v podstatě už je Demo natolik populární, abychom si užili koncerty ve velkém. Ale zase musím říct, že mě baví i komornější koncerty se Southpaw a další, to je zase úplně jiný svět.

Co musí splnit ten, kdo si chce pozvat Kapitána Dema, aby mu zazpíval? Jistě bude mít taková megastar velké požadavky.
Tak to je otázka, na kterou by vám odpověděl spíš Demo než já. Ty požadavky jsou různé. Ale hrozně mě baví, jak si pořadatelé dokážou s těmi požadavky poradit. Vymýšlíme si různá exotická zvířata, věci, které v podstatě ani nejdou splnit. Potetovaný koně s nápisem Tofu, předměty a produkty, které nejdou moc sehnat. Ale tak nějak se nám daří, že je to test na promotéry, abychom věděli, že jedeme na místo, kde nám fakt rozumí.

Je pro Vás jednodušší vymýšlet songy pro kapelu Southpaw nebo pro Dema?
Určitě je pro mě vymýšlení textů i hudby pro svou kapelu i jiné interprety jednodušší. Demo je pro mě obecně nejtěžší projekt. Hudba pro Dema je pro mě zábava, ale napsat pro něj song, aby byl vtipný a chytlavý, to je to nejtěžší.

Píšete ty songy, když jste převtělený do něho nebo jako Jiří?
Normálně sám jako Jiří, což je zajímavé.

Poslouchá písničky kapitána Demo i Vaše rodina?
Jasně, kluci ty písničky milují, pořád je po mně chtějí pouštět. I moji rodiče to mají rádi, smějí se tomu. Můj otec to považuje za projekt, který ho baví nejvíc z těch, co dělám. Také je můj velký rádce. Ale jinak je mým největším rádcem a prvním posluchačem moje žena, která poslouchá vše, co dělám.

Je k Vám i kritická?
Je tak akorát kritická, ale z devadesáti procent mě chválí, protože jsem prostě dobrej. (směje se)

Ani jí nevadí sprostá slova v textech?
Nevadí. Co se týče sprostých slov, naposledy jsme vydali album »Řekni mámě, ať ti koupí Bentley«, a to bylo hodně pro děti a myslím si, že tam je takových slov opravdu minimum. Je tam třeba debil, ale to mi nepřijde nijak hrozné. Já si nemyslím, že je problém, když děti znají sprostá slova. Záleží také na tom, jaká jsou. My totiž rozlišujeme sprostá slova na ta, která jsou hezká a která ošklivá, jako je třeba zm*d apod. Volíme je tak, aby zněly hezky a nebyly zase tak pobuřující.

Zmíněné album vyšlo před rokem, plánujete další?
Určitě, další album je už hotové, zbývá nám doladit drobné věci a pár hvězdných hostů, kteří na něm s námi spolupracují.

Kdy album vyjde?
Demo by řekl, až se mu bude chtít a já musím říct: Až se bude Demovi chtít. Ale určitě to nebude později než na podzim.

O čem bude?
V podstatě bude o hodně tvrdší než to poslední pro děti, protože jsme si logicky chtěli udělat zase desku jako dřív. Ale myslím si, že žánrově a hudebně bude velmi pestré. Řekl bych, že bude hodně o životě Dema, jak taková celebrita žije. Jmenuje se: Mistr světa všeho a jde hodně do maxima té postavy.

Jakou máte vizi, kam chcete Dema vést?
To je krásná otázka, ale já vám na ni bohužel neodpovím, protože tohle si chci nechat pro sebe. Chceme lidi překvapovat. Mohu asertivně odpovědět, že chceme dál postavu a vše okolo ní vyvíjet tak, jak to spousta lidí nečeká, a myslím, že to i hodně lidí překvapí. Mohou od nás čekat vlastně cokoli. To co mě teď hodně baví a co je zásadní, aby zaznělo, že je taková ta rapová scéna, která má k té postavě averzi, a i to je také ten důvod, proč jsme se minulé léto přesunuli z rapu do žánru pop. A v tom žánru pop, zase tak jako v každém před tím, si chceme udělat něco, co nikdo tady neudělal. Může to působit, že jsme se zbláznili, ale i to je součástí toho celého plánu.

A s Vaší kapelou plánujete také nové album?
Určitě, vydali jsme po deseti letech comebackové album, jeden singl s klipem vyšel na začátku srpna a další budou následovat. Moc se na to těším, protože je to pro mě srdcová záležitost a zase si tak trochu odpočinu od toho tlusťocha. (usmívá se)

Má Jiří Burian kromě těla něco společného s Kapitánem Demo?
Já myslím, že ano. Je to jedna stránka mě, která je rozvinuta do maxima. Co tolik Demo není, tak melancholik, romantik nebo chvilkový introvert, tak jako já.

Nemrzí Vás, že je Kapitán Demo slavnější než Vy osobně?
Naopak. Ale ono jde o to, co sláva vlastně znamená. Myslím si, že je to trochu handicap, protože je pro člověka hodně limitující. Já jsem strašně rád, že to takto je, je to pro mě takový štít. Spousta lidí ale stejně ví, kdo Demo je. Nicméně já sám se považuju víc za producenta a skladatele, než za někoho, kdo svůj obličej musí za každou cenu prodat.

Právě dnes, když děláme rozhovor, jste měli rodinnou oslavu synových desátých narozenin. To je ten Váš starší syn, říkám to dobře?
Ano, Adam. Pak máme ještě Alvina, tomu je pět a teď ještě půlroční miminko. A je to opět chlapeček a jmenuje se Alfons.

Proč všichni od písmene A?
To si prosadila žena. Ne, dělám si legraci, dali jsme těm prvním dvěma jména od A, aniž bychom to dělali nějak záměrně a u třetího nám pak přišlo líto, kdyby nebyl také od A. Nic víc v tom není.

Když je máte tak pěkně po pěti letech, přibude za dalších pět let ještě čtvrté mimčo?
Myslím si, že to asi stačí, ale necháme to osudu. Nicméně tři děti jsou docela hukot.

Předpokládám, že lockdown a distanční výuka byla ještě větší hukot?
To trochu ano, ale zase my bydlíme na okraji Prahy a Adam si tu našel partu kamarádů, s nimiž byl denně venku, hráli fotbal, takže to bylo zase plus.

Takže vlastně zažíval takové to dětství jako kdysi, když děti běhaly po škole celé dny venku?
Přesně tak. Je pravda, že hlavně v té první vlně lockdownu mi to připomnělo takové to, že se zastaví čas a měli jsme prostor na žití a rodinu. Pro mě to bylo moc příjemné.

Žádné depky z toho, že nemůžete vystupovat?
Naopak, pro mě to bylo krásné, protože ze mě odpadla ta divoká víkendová jízda turné a koncertů a mohl jsem se soustředit jen na své studio a na rodinu.

To Vám vystupování nechybělo?
Během té druhé vlny už ano, ale při první jsem byl rád, že jsem si od toho odpočinul, protože vlastně koncertuju intenzivně od roku 1996.

Uvědomují si vlastně vaši synové, samozřejmě ti dva starší, že jste slavný a že se převlékáte za Dema?
Tak oni to chápou a znají to, bavíme se o těch hodnotách, o slávě, co to vlastně znamená. Dobré je, že když jdu někam s nimi, tak se vlastně nic tak hrozného neděje, mám větší klid, než když jsem za Dema.

Vytahují se kluci ve škole a školce, že mají doma Kapitána Dema?
To doufám, že ne. Nicméně Adam už sám udělal song i klip, co jsme pro něj dělali, takže už v tom trošku také jede. Ale myslím si, že hodnoty má srovnané. On chce být hlavně fotbalista, takže to má trochu na háku.

Zrovna jsem se chtěla zeptat, jestli půjde ve Vašich šlépějích…
Uvidíme, baví ho i hudba, ale zatím opravdu miluje fotbal, hraje ho i závodně a tvrdě si jde za tím, že bude fotbalista. Já s ním chodím kopat od jeho asi tří let, jezdím s ním na turnaje a je fajn sledovat, jak se vyvíjí.

Také jste chtěl být fotbalistou?
Já jsem vlastně fotbal neměl rád až do svých 33 let, než mi ho do života přinesl Adam. A od té doby jsem tomu propadl a říkal jsem si, že v příštím životě bych chtěl být taky fotbalista. Dělal jsem už i s Vojtou Dykem hymnu pro Spartu, mám tam kamarády, takže mě to fakt baví.

U Vás to tedy bylo přesně naopak, protože většinou přivede syna k fotbalu otec…
Ano. Vlastně se mi na fotbalu líbí i to, jaký je to dobrý komunikační kanál. Teď vlastně, když se díváme na nějaký zápas, tak si i s mým otcem na dálku píšeme a komentujeme to. Máme to už jako hezkou rodinnou tradici.

Jste hodně pracovně vytížený, kolik času trávíte se syny?
Snažím se, aby v tom byla rovnováha. Teď to mám tak, že ráno syna odvážím do školky, a potom odpoledne se vidíme, když se vracím domů ze studia, a pak jsme spolu o víkendu dopoledne, než odjedu na nějaký koncert, a pak v neděli a samozřejmě spolu jezdíme i na dovolenou. Myslím si, že na to, jakou práci dělám, je to v pohodě.

U čeho vy osobně si nejvíce odpočinete?
To je pro mě dobrá otázka, protože já s tím poslední dobou začínám mít trochu problém. Jsem workoholik. Ale zjistil jsem, že nejvíce na mě funguje čas mezi šestou a osmou ráno, kdy dělám různé procedury. Jdu běhat, udělám si dechové cvičení, pak si třeba skočím do ledu, nebo si dám meditaci, a to jsou pro mě chvíle volnosti, kdy jdu sám pro sebe, což je pro mě nejlepší odpočinek.

Cvičíte podle čínské metody. Co Vás k tomu přivedlo?
Život. Netajím se tím, že se hodně zajímám o to, co není vidět a o to, co se děje tzv. za oponou, na rozdíl od Dema, jak jsem už zmiňoval. V podstatě mě často zajímají více spirituální věci, než samotná realita. Skrze ně také dělám hudbu. Snažím se ale, aby ta realita a duchovní věci byly v rovnováze. Je to pro mě cesta sebepoznání.

Je pro Vás zpěv v roli Kapitána Demo odpočinkový, nebo je to náročnější než s vlastní kapelou jako Jiří Burian?
Dobrá otázka. Myslím si, že obojí. Je to určitá forma relaxu, ale zároveň je to někdy náročné na psychiku, obzvlášť když je to často.

Což předpokládám teď v létě často je. Kde Vás nyní mohou čtenáři vidět, ať už jako Kapitána Demo či s kapelou Southpaw?
Hrajeme po celé republice v podstatě každý víkend nonstop. Všechny koncerty jsou na Instagramu nebo webu. Na podzim budou pražské křty Dema i Southpaw.