Alex Mikšovič: Jeden koktejl nestačí

Jak je kniha Jeden koktejl nestačí pojata?

Nemáte pro začátek něco lehčího? (smích) Čtenáři a diváci bondovek rychle odhalí, že titul knihy Jeden koktejl nestačí parafrázuje název filmu The World Is Not Enough. To není náhoda. Bondovské koktejly tvoří, jak říkáte, hlavní dramaturgickou linii knihy. Ty nejdůležitější stojí rovnou v názvu sedmi - číslovaných 001 až 007 - kapitol: Americano * Daiquirí Natural * Mojito * Black Velvet * Stinger * Old Fashioned * Vesper. V každé kapitole pak na začátku figurují další koktejly z knih a filmů včetně jejich přesné dislokace na stránkách románů a v minutáži filmů.

Mou ambicí bylo popsat jejich výrobu tak, aby čtenář mohl koktejly namíchat svépomocí. Není to tak obtížné, jak by se mohlo zdát. Ostatně hned v úvodu cituji Davida Augusta Emburyho, autora příručky The Fine Art of Mixing Drinks, který píše jasně: „Kdokoliv může dělat dobré koktejly. Umění míchání nápojů není přísně a žárlivě střeženým tajemstvím. Ani schopností získanou lety svědomitého úsilí. Lze se mu naučit prakticky přesnoc.“ Nu, a kdyby to čtenáři nešlo od ruky, tak se zkrátka poohlédne po termínu mých kursů pro barmanyamatéry, které vypisuje jednou měsíčně portál www.naucmese.cz

James Bond je v příručce přítomen abych tak řekl 24/7. Jednak v citovaných dialozích, jednak v průvodních slovech k recepturám, jež hrají roli v literárním a filmovém kánonu. Semtam jeho postoje komentuji, případně rozvíjím.

Knihu jste doplnil drinky, které byste Bondovi namíchal, kdyby se někdy zastavil u vašeho barového pultu. Podle jakého klíče jste je vybíral?

To si koledujete o přednášku. Ale pokusím se ovládnout. Nejprve o klíči. Až na několik receptur, k nimž mám velmi osobní vztah - např. Gimlet, Tuxedo, Flame of Love Martini - jsem zařadil ty, které vládnou žebříčkům sestavovaným každoročně světovými odbornými médii. Je zajímavé, že padesát nejprodávanějších koktejlů se víceméně nemění, maximálně si prohazují příčky, na kterých se drží. Až na výjimky mezi nimi nejsou žádné tzv. signatorní koktejly, jejichž předpisy jsou známy jen v určitém baru. Naopak, jsou to drinky, které tvoří zlatý fond světové barové kultury, a může je míchat kdokoli, kdo recepturu zná, nebo si ji přečte. Udělá mi samozřejmě radost, když si ji najde v mé knížce.

Co vás inspirovalo k napsání této knihy?

Netroufám si potvrdit, že šlo o inspiraci. Šlo spíše o podnět napsat knížku pro barmanyamatéry, kteří si chtějí míchat koktejly sami. Dnes, 25. dubna, kdy odpovídám na tyto otázky, je to na den, měsíc a rok přesně osm let, co jsem začal vést kursy Koktejly jsou věčné - jasně, další inspirace: The World Is Not Enough - na zmíněném portálu naucmese.cz. Zezkušenosti vím, že amatér potřebuje návod, jak realizovat recepturu, semtam nějakou zajímavost, aby okouzlil svoje hosty, a také drobné užitečné rady, které mu pomohou míchat koktejly. To v příručce najde. Možná knížka osloví i čtenáře, kteří zatím dávají přednost pívu a zelený.

Bylo složité vymyslet strukturu knihy?

Nebylo to složité. A řeknu vám proč. Někdy na začátku šedesátých let mě jistá Libuška Hamšíková z redakce Večerní Prahy, kde jsem začínal a v důsledku roku 1968 také na čas skončil svou novinářskou kariéru, nabádala, abych nezačínal psát, dokud nemám titulek. Fakt je, že dokud ho nemám, nesesmolím ani řádku, jakmile mi ale vytane v mysli, jde to, jak když hrom bije. A tak to bylo i s touto knížkou. Titul je jako maják, který ukazuje bezpečnou cestu k cíli.

Co si myslíte o drincích, které Bond ve filmech a knihách pije?

Jestli mohu být trochu sarkastický, o drincích není, co si myslet! Na toto téma v mé knížce konstatuje Sasha Nathan Petraske, již zesnulá ikona novodobé newyorské barové scény: „Koktejly nestojí za nějaké filozofování. Jsou jen něčím, co se musí zažít. Je směšné, pokud se lidé baví o koktejlu jako o víně. Míchaný nápoj je jednoduchá věc a záleží pouze na tom, jestli ho připravíte správně.“ A to je i moje odpověď. Bond pije to, co měl rád Ian Fleming. A spisovatel měl rozhodně fajný vkus.

Vyjma mnohých „barmanských“ aktivit pořádáte i kurzy. Co přesně návštěvníka čeká?

Můj základní kurs Koktejly jsou věčné učí účastníky - a neberu jich víc než pět - tři základní metody výroby koktejlu: v míchací sklenici, v šejkru a přímo ve sklence, v níž se podávají. Jakmile je zvládnete, můžete realizovat úspěšně doslova jakoukoli recepturu. Za to ručím svou pověstí. Co se mnohých barmanských aktivit týče, ne a ne se barového pultu vzdát. Letos každé první úterý v měsíci míchám bondovské koktejly v Bugsy´s baru, který je jemným předivem spojen s Bondiverse, vesmírem Jamese Bonda. 13. května, kdy slavíme Světový den koktejlu, jehož historie začala v roce 1999 v Bebop Baru někdejšího hotelu Alcron, přiložím večer ruku k dílu ve vinohradském baru Bonvivant´s, když předtím mezi druhou a třetí odpoledne vystoupím na Světu knihy na pražském výstavišti s čtyřicetiminutovým programem BARMANEM VE 40´.

Co by si čtenáři měli z vaší knihy odnést? Mohu být patetický?

Povědomí o koktejlu jako součásti světové gastronomické kultury.

Máte už v hlavě nápad na další knihu?

Psaní je stejný druh závislosti jako barový pult. To víte, že ji mám. A už nejenom v hlavě, už „na tom dělám, už na tom makám“, jak zpívá Marek Eben v mé oblíbené - protože ze života - písničce. Jak se zdá, nehrozí „…a ono to ne a ne a ne“. Ve své rubrice BARMAN, kterou obhospodařuji již řadu let v Playboyi, jsem loni v březnu zahájil cyklus Palírny whisky v Království českém, Markrabství moravském a Velkovévodství slezském. Teď po roce je jasné, že téma je mnohem výživnější, než jsem zprvu předpokládal. Jsme pivovarská velmoc a od piva je k whisky kousek. Opět: nebude jen pro barmany, ale pro všechny, které téma whisky u nás zajímá. Modlím se, aby vyšla v GRADĚ.