Pokud jste si někdy v pátek večer na Národní připadali jako v závodním simulátoru, víte přesně, o čem je řeč. Turista v žabkách (poznáte ho tak, že na rozdíl od našinců, nemá ponožky), v jedné ruce kelímek s pivem, v druhé mobil s navigací, mezitím koloběžka řítící se rychlostí, která by v běžném provozu znamenala minimálně odebrání řidičáku. A to celé bez helmy, zato s instastory, na kterém je slyšet jen hysterický smích a vzdálené „sorry, bro“.
Jistě, zmizí z centra stojany, ale samotný problém to, přiznejme si, úplně neřeší. Koloběžku si totiž můžete odložit kamkoli. A oblíbeným místem je, jak víme, doprostřed chodníku, uprostřed přechodu nebo ideálně na schodech metra. Takže reálně hrozí, že koloběžky nezmizí, ale prostě se jen přestěhují jinam. Ze Staromáku do Nuslí, z Karlova mostu na Žižkov. Ale aspoň bude klid na hlavních turistických tepnách. Nikdo vás už nepřejede na koloběžce cestou do práce. Místo toho do vás vrazí rovnou ten samý turista – pěšky, s pivem v jedné ruce a mobilem v druhé.
Takže nula od nuly pojde, jen v tom nebude prvek kolizního neštěstí. Což je asi přeci jen pokrok. Jestli úspěšný, to se teprve ukáže. Ostatně, stejně tak zmizely z centra segwaye. A přišly koloběžky. Slovy klasika "život si vždycky najde cestu".
