Jak jste oslavil své narozeniny?
Přímo ten den na rodinné návštěvě, jinak tak nějak průběžně.
Máte rád oslavy?
Ale jo, je radost posedět s lidmi, které mám rád, u něčeho dobrého…
Popřáli vám i kolegové ze soutěže Na lovu?
Samozřejmě. Před tolika mozky datum narození neutajím. Dostal jsem od štábu krásný dort a nějakou dárkovou drobnost k tomu.
Jak jste se stal lovcem?
Byl jsem zrovna na dovolené, když mi slečna Pavla z castingu napsala, zda se nechci podílet na nové televizní soutěži. Tak jsem ji požádal, zda by se mi mohla ozvat za týden, až budu doma, a ona se opravdu ozvala. Na počátku bylo osloveno asi 1000 potencionálních lovců, mě prý našli prostě na internetu, ale samozřejmě mnoho z nich odmítlo, takže na Barrandov nás šly řekněme desítky lidí.
Víte, proč si vybrali zrovna vás?
Na castingu jsem dostal stootázkový test ze všech oborů, kde jsme měli napsat stručné odpovědi. Věděl jsem jich 76 a k mnoha z nich jsem napsal ještě vždy něco navíc, jak je mým zvykem. A to je prý nadchlo, a říkali si: To bude náš člověk.
Jak často nyní natáčíte?
Natáčí se ve štacích, z nichž každá trvá obvykle pět dní. Já tam jsem z těchto pěti vždy cca tři až čtyři, protože tam musíme být lovci minimálně dva, kdyby se jednomu cokoli stalo, aby druhý zaskočil.
A jak dlouho se natáčel Superlov?
Je zatím natočeno deset dílů a byla to práce na tři celé lednové víkendy.
Natáčení probíhalo v Bratislavě, proč?
Tady nebyla žádná tak velká hala, kterou bychom mohli zabrat na celou dobu. Nadšení jsme z toho sice úplně nebyli, a rozpočet asi také ne, protože nás tam všechny, a to myslím i soutěžící a publikum, vozili, ale na druhou stranu jsme to brali jako takový hezký školní výlet. A bylo to moc fajn.
Budou se natáčet další díly?
Už to víte nebo ne? Pokud vím, tak casting na soutěžící je vyhlášen… Takže asi ano.
Máte za to, že porazíte soutěžící, nějaké finanční odměny?
Jste motivováni? Za každý díl dostáváme pevnou částku, žádné speciální odměny nedostáváme.
Takže když vidíte, že zbývá ve štvanici třeba pět sekund do konce, nezpomalíte, abyste soutěžícím dopřál výhru?
Nesmím, mám ve smlouvě výslovně napsáno, že mám hrát na maximum svých možností.
Mohl byste ale zahrát, že to nevíte…
To sice ano, ale mám profesionální čest a já neumím být svině. Nikdy jsem to neuměl, ani v práci, nikde… A že bych nadržoval třeba někomu, koho znám, to také nejde, protože my nesmíme proti svým známým hrát. Vždy ráno dostaneme jména soutěžících, a pokud někoho z nich známe, tak se musíme »vyautovat«. Už se mi to dvakrát stalo.
Myslíte, že byste porazil ostatní lovce, kdybyste tam byl jako soutěžící?
V části ABC bych asi utekl. A ve finále je to i otázka týmu, kolik by nás bylo, jak bychom se sehráli, nebo si naopak třeba »kradli« otázky…
Proč je podle vás Na lovu tak úspěšná soutěž?
Základem je kvalitní hra, jak ji vymysleli v ITV, odkud máme licenci. Přidanou hodnotou je Ondřej Sokol: Drží humor, přesto je to seriózní. Navíc my lovci jsme si také velmi sedli (casting udělal myslím dobrou práci), a vůbec, Češi jsou kvízový národ.
Vy také? Baví vás sledovat vědomostní soutěže?
Občas si kvíz zahraju (třeba v hospodě), i když ne stabilně. A v televizi se také občas podívám, když na to mám čas – jehož je stále méně.
Kolika vědomostních soutěží jste se zúčastnil?
Byl jsem kdysi v »Anežce české« na ČT. Bez úspěchu… Pravda, byl jsem ještě středoškolák. A pak během studií v Riskuj!, kde jsem vyhrál peněžní poukaz od Čedoku asi na 130 tisíc. Jel jsem za to do Číny, pak k moři s manželkou, ještě nějaké cesty po Evropě a nakonec zbylo i 5 tisíc pro rodiče.
Četla jsem o vás, že jste procestoval Evropu a vaší srdeční záležitostí je Bulharsko?
To je tak, když potkáte na gymnáziu učitele dějepisu, který je zároveň specialista na Bulharsko. Dokázal o tom skvěle mluvit, takže mě to zaujalo a už jsem tam třikrát byl – 16, 7 a 9 dní. Mám ho procestované od moře až po nejvyšší horu, včetně památek.
Po světě ale příliš necestujete?
Mimo Evropu málo. Jednak na to nebyly peníze, protože věda není obor, kde by člověk vydělával na bohaté dovolené. A pak také nerad jezdím někam, čemu nerozumím. Samozřejmě nějaké znalosti mám, ale raději dám peníze za něco, čemu rozumím víc a podrobněji. Tudíž vítězí Evropa.
Vás opravdu neláká třeba Amerika?
Ne že bych tam nechtěl, mám za sebou cyklus přednášek o USA, ale nejspíš se tam v nejbližší době nedostanu. I když, nikdy neříkej nikdy, také bych nevěřil, že se stanu televizní hvězdou…
Máte nějaké místo, které byste chtěl navštívit a ještě se vám to nepodařilo?
Mám svých sedm divů světa. Zatím jsem viděl dva.
Které to jsou?
Čínská zeď, kterou jsem viděl právě díky tomu, že jsem byl v Riskuj! A pak v červnu 2018 jsem si udělal stodvacetikilometrovou pouť s kamarády z fakulty do Santiago de Compostela. Jezdíme společně na dovolené každý rok.
Jaké jsou ty zbylé?
Skalní město Petra v Jordánsku, karibský ostrov Svatá Lucie, jakákoliv Austrálie, NP Petrified Forest v Arizoně a pyramidy v Egyptě, které bych si letos rád splnil, pokud zbude čas.
Na dovolené jezdíte i s kolegy lovci. Vyrazíte někam i letos?
To doufám! Nápadů je spousta, hlavně jde o to, zkoordinovat čas pěti lidí… Ale všichni moc chceme, loňská Vídeň byla velmi povedená.
Stále si spolu s ostatními lovci děláte online meetingy, kde si dáváte sadu otázek?
Ano, každý jich vymyslí 25.
Kdo vyhrává?
Většinou je nejlepší Vašek (Lišák). Ten bude z nás jednou ta největší bedna. Stále je dost nervózní, navíc je mu teprve třicet, takže on se ještě bude značně zlepšovat. Má dvě školy a mluví asi čtyřmi jazyky.
Tipuji vás na klasického šprta. Mýlím se?
Nebyl jsem úplně odstřižený od běžného života, ale nebyl jsem to dítě se všemi možnými průšvihy. Mě učení hlavně bavilo. Byl jsem dítě, co si na tábor nevzalo verneovku – byť jsem přečetl skoro všechny, ale jednu knížku bych měl tak na dva dny – ale sbalil jsem si atlas světa či nějakou encyklopedii. A když už jsem to měl načtené, tak jsem si to vzal v jiném jazyce. Zároveň jsem ale žil normálním životem.
Své znalosti si nyní doplňujete každý den při jízdě do práce, když si v MHD vždy přečtete celé noviny. To se vám to samo ukládá?
Mám velmi silnou paměť na fakta, dokážu si spoustu věcí vybavit zpětně, ale vždy mám u sebe lísteček a během toho čtení novin si na něj zapisuji různé informace. Na ty mám pak v počítači svou »databázi« – uspořádané texty k různým tématům, jak se jim profesně věnuji. Informace z lístečků si do ní přepíšu, a když přednáším na nějaké téma, využiji to jako přípravu.
Váš tatínek je historik, maminka archivářka, předpokládám, že svou inteligenci jste zdědil po nich?
Po tátovi jsem zdědil do jisté míry i profesní orientaci. Pracoval na Akademii věd jako já a kdyby tam zůstal, asi by dělal to samé co já. Krom toho jsme si hodně podobní i fyzicky a máme podobné zájmy. Je mým vzorem i kamarádem. V padesáti se třeba rozhodl, že si pořídíme stan, ačkoliv v něm nikdy před tím nespal, a léta jsme spolu jezdili na vandry, dokud mu sloužilo zdraví. Máme spolu perfektní vztah.
Máte sourozence?
Ano, mladšího bratra, a nikdo nám nechce věřit, že jsme bratři. Jsme naprosto odlišní – vzhledem, zájmy, profesí i povahou. Bratr dělá ajťáka, vystudoval „jen“ gympl, kam ho vzali na odvolání jako prvního pod čarou. On má dcery, já mám syny a ještě to vypadá, že jsme si dvě děti prohodili. Jeden z mých synů je podobný typ jako brácha – auta, IT –, zatímco rodinný Einstein s budoucí odbornou kariérou je neteř, která studuje ve Francii. Máme i odlišný vkus na ženy…
Je pravda, že jste na sebe prozradil, že v technice se příliš nevyznáte…
Neřídím ani auto. Mám řidičák, který byl naposledy použit před třemi lety – když jsem v zahraničí potřeboval předložit druhý doklad. Jako ve značkách se ještě docela vyznám, ale jak auto funguje? Podívám se na budíky a maximálně určím, co je tachometr.
Takže jste spokojený, že bydlíte v Praze, kde je možnost MHD?
Je to tak, jsem spokojený Pražák v bytě. Vždycky říkám, že jsem ideální tvor pro Stranu zelených, byť ji nevolím. Člověk, který žije ve městě, nevyžaduje žádné složitosti a žije bez auta. Chodím pěšky, to mi nedělá problém. Auto k ničemu nepotřebuju. Rodiče v Praze, takže u nich jsem rychleji metrem, chalupu nemáme, všichni jsme zdraví a na výlet jedu vždy jinam, takže vlakem, autobusem nebo letadlem.
Platí u vás pravidlo, že čím je člověk chytřejší, tím je méně použitelný, co se týče manuálních prací?
To u mě platí do puntíku. Můj vrchol v manuální práci byl, když jsem smontoval podle návodu skříň z Ikea, ale jinak by mě nenapadlo něco opravovat.
Nicméně ty znalosti máte až nadpřirozené. Vyznáte se snad ve všech oborech, a to i ve sportu, což u vědců není obvyklé…
Je pravda, že v práci jsem dostal krom jiného na starost i dějiny sportu, protože jsem tam byl jediný, kdo byl schopen poznat rozdíl mezi fotbalem a hokejem…
Ví se o vás, že jste fanouškem Dukly. Hrajete fotbal i aktivně?
Chodím hrát fotbálek s kamarády. To je okopávaná, jejímž základem jsou ta tři piva po tom. Donutím se k tomu, že se rozeběhnu, ale jsem si vědom, že jako hráč jsem špatný, ostatní spoluhráči jsou mnohem lepší. Závodně jsem se nikdy žádnému sportu nevěnoval. Na gymplu jsem akorát asi dvakrát nastoupil za školní basketbalový tým – vystřídal jsem spoluhráče, když měl čtyři fauly a potřeboval ke konci trochu polevit.
Jakou třeba poslouchá obávaný Doktor Vševěd hudbu?
Byl jsem vychován na vážné hudbě, kterou mohu dodnes, přes nějaké folkové období, kdy se jezdilo pod stan. A asi kapela, na které jsem vyrostl a mám ji velmi rád, je Spirituál kvintet. A k práci mi pak běží mix šedesátek až devadesátek různých žánrů.
Umíte třeba zpívat, malovat?
Ne, ne, ne. Na zpěv máme lovkyni Dášu a z výtvarky jsem míval trojky - občas jediné na vysvědčení… I když je pravda, že mapy do odborných knih si občas kreslím sám.
Tancujete?
No taneční jsem absolvoval, ale to je tak dávno. A následky to na mne moc nezanechalo.
Takže ve StarDance vás v budoucnu neuvidíme?
Rozhodně ne. Tam mne nepřesvědčí ani Tereza Kostková… a že tuto dámu platonicky miluji. (usmívá se)
