Jak zpětně vzpomínáte na natáčení Mozaiky?
Nejvíc si pamatuji, jak se herci úžasně sžili se svými postavami. Někdy jsem měla pocit, že v lokacích, kde jsme natáčeli, se opravdu zabydleli, žijí tam a jen tak jakoby náhodou se někde v těch jejich bytech (v koupelně, pod postelí, za oknem) ukrývá celý filmový štáb, který ten jejich život sleduje. A že ten život je zajímavý a plný napínavých zvratů – to je jisté.
Sledovala jste po odvysílání seriálu na Voyo reakce diváků? Pokud ano, překvapily vás něčím?
Ano, nejvíc mě překvapilo, že diváci ocenili, že v seriálu Mozaika není nic kašírované, umělé, ale je to prezentované v surové podobě, tak jak to znají z reality. To náš seriál ve výsledku činilo v očích diváka „kvalitním, neošizeným televizním produktem, který si svým výsledkem nezadá s filmem“ (údaj z fokusových skupin). Tento názor mne velmi mile překvapil. Diváci také sdíleli pocit, že právě tou vysokou mírou autenticity se seriál odlišuje od ostatních primetimových seriálů všedního večera.
Kolikrát jste seriál v rámci příprav do vysílání viděla? Co je standardní počet takových pracovních zhlédnutí?
To se ani neptejte, myslím, že nebudu přehánět, když řeknu osmdesátkrát. Zvlášť, když už je seriál střižený a začíná se dělat zvuk a postprodukce, tak nemůžete zhlédnout jen nějakou část, ale musíte si to pustit od začátku do konce, abyste vnímali, jak to působí jako celek. Pak nakonec ještě různé technické kontroly… Je jen pár lidí, kteří vědí, jak má správně vypadat každý detail, a mezi ně patří režisér. Jediná polehčující okolnost byla ta, že mě natolik bavilo dívat se na naše skvělé herce, že nebylo těžké obdivovat jejich výkon znovu a znovu.
Mohla jste mluvit do výběru kameramana, střihače či obsazení rolí?
Měla jsem velkou důvěru jak producentů (Lucky Man Films – Daria Špačková, David Ondříček), tak i vedení Novy (kreativní producentka Iva Kašpárková Jestřábová a ředitel vývoje obsahu Michal Reitler) a můj výběr spolupracovníků nebyl nikdy zpochybněn. Co se týká obsazení, vzhledem k tomu, že jsme navrhli opravdu špičkové herce, tak všichni byli nadšení. A stejně tak my, když nám svou účast tito herci potvrdili. U toho opravdu nebylo žádné zaváhání.
Jak jste spolupracovala s druhou režisérkou seriálu Mozaika Lenkou Wimmerovou? Chodila jste na plac, když režírovala ona?
Každý velký seriál točí víc režisérů, je to běžné, protože jinak by se to nedalo fyzicky zvládnout, Mozaika v tomto ohledu není žádná výjimka. Není to tak, že bychom my dvě byly spolu na place, prostě každá z nás si režírovala své díly. Jediný rozdíl oproti jiným seriálům je možná v tom, že my s Lenkou si skvěle rozumíme a sdílíme podobné filmové cítění, takže bylo snadné se sladit.
Budete seriál v televizi sledovat?
Když Mozaika vyšla na Voyu, tak jsem se dívala společně s rodinou. Teď když bude v TV Nova, chystám se ji sledovat s kamarádkami. Uděláme si takový fajn holčičí večer s kecáním, nějakým dobrým občerstvením a se skvělým programem v televizi (chi chi).
Jak vzpomínáte na Karla Heřmánka?
Na Karla vzpomínám jen s velkou láskou a vděčností, že jsem měla příležitost s ním spolupracovat. Od jeho rodiny vím, že si naše natáčení pochvaloval a užíval, a to bylo cítit i na place – prostě tam byl rád. Mám radost, že jeho poslední natáčení bylo nejen pro nás, ale i pro něj naplňující zážitek. Kupodivu, když se dneska na něj dívám v Mozaice, tak necítím ani tak smutek, že už s námi není, ale spíš něco hřejivého u srdce. Prostě pohled na něj mi dělá radost.
Na čem pracujete v současné chvíli, jaké máte plány na tento rok?
Tento rok jsem zase dostala příležitost spolupracovat s Alicí Nellis. Budu režírovat kriminálku, kterou připravuje s několika dalšími mladými scenáristy. Je to úplně jiný žánr než Mozaika a opravdu hodně se na to těším. Ale nutno říct, že tím, že to připravuje Alice, je to jiné než ostatní kriminálky – kromě běžných kriminálních případů je tam hodně rozvinutá linka mezilidských vztahů, takže je to napínavé hned na dvou úrovních.
Jasmina Blaževič vystudovala hranou režii na pražské FAMU. Její studentská tvorba, především absolventský film Celnice, byla oceňována na mnoha festivalech. Po studiích se věnovala spíše dokumentární tvorbě. Natočila řadu dokumentů v Asii se sociální a politickou tématikou. Nicméně její nejznámějším dokumentem je portrét Věry Chytilové Cesta, vytvořený ve společnosti Negativ. Pro Českou televizi v roce 2000 natočila svéráznou vánoční pohádku Řád saténových mašlí, ve které princezny hrají dvanáctiletá děvčátka.
Etablovala se jako velice úspěšná reklamní režisérka, téměř jediná žena v tomto mužském oboru. Její práce v reklamě je spjatá se společností Bistro Films a zaměřená převážně na velké imageové kampaně založené na silném příběhu pro společnosti jako jsou Kofola, Kooperativa, Vodafone, Česká spořitelna, Pilsner Urquell, ČSOB, Budvar, Albert, Billa, Tchibo, T-Mobile. V roce 2022 byla oslovena, aby se ujala režie nového seriálu Mozaika podle předlohy Alice Nellis a v produkci Lucky Man Films.
Od roku 2000 působí na FAMU jako kmenový pedagog nejdřív v dílně s Věrou Chytilovou a následně v dílně s Bohdanem Slámou. Jako vedoucí pedagog je podepsaná pod filmy mnoha úspěšných absolventů. Je vdaná a má dvě dospělé děti. Její manžel je Igor Blaževič, zakladatel a v minulosti dlouholetý ředitel MFF Jeden svět.
