Dozvíte se, jaký je skutečný rozdíl mezi sypaným a porcovaným čajem, proč jsou moderní „pyramidky“ ekologickým chytákem a jak si vychutnat čaj i bez složitých rituálů – klidně z oblíbeného hrnku u počítače. Ponořte se do světa, kde se kvalita potkává s udržitelností a kde každá bedýnka vypráví příběh jedné konkrétní sklizně.
Jak vznikl nápad na Čajové Bedýnky a co bylo hlavním impulsem k založení značky?
Dříve jsem pracovala v nadnárodních společnostech a byla jsem tam celkem happy. Jenže pak jsem poprvý zkusila surfovat a natolik mě to pohltilo, že jsem si chtěla užívat na vlnách víc než 5 týdnů v roce. Zkusila jsem u oceánu i žít a myslela si, že tam už zůstanu, ale třeba po 2 letech na cestách mi došlo, že doma jsem tady, a že mi „nezbývá“ nic jinýho, než najít způsob, který mi umožní mít „základnu“ v Čechách a tak na 3 měsíce ročně si „odskočit“ někam k oceánu. To byla moje hlavní motivace k podnikání. Díky svému předchozímu food & travel projektu Authentic World Food jsem znala různé formy „food předplatného“ třeba piva nebo vína. Jelikož obojí s chutí piju a o vínu i něco málo vím, protože jsem studovala obor vinařství na zahradnické škole, uvažovala jsem jít právě do podobného projektu s vínem. Jenže pak jsem si řekla, že víno je těžký, zabere hodně místa, v přepravě se snadno rozbije … a jelikož jsem v té době chodila ráda do čajoven a čaj mi chutnal, padla volba na předplatné čajové a tak vznikly Čajové Bedýnky. Jenže měsíční forma předplatného by mi zrovna moc cestování neumožňovala, tak jsem to vymyslela kulantně :) Prostě, že to bude předplatné dle ročních období. Tedy, že budu bedýnky rozesílat pouze 1. jarní den, 1. letní, 1. podzimní … pár dní před tím to všechno nachystám a zbytek času budu cestovat a surfovat :D Na uživení to teda nebylo, tak jsem pak přidala eshop se sypanými čaji dle vlastního výběru, jelikož se mi povedlo navázat spolupráci s jedním sociálním podnikem, kde se mi postarali o pravidelnou expedici objednávek a já mohla pracovat na dálku.
Podle jakých kritérií vybíráte čaje do svých kolekcí?
Jednotlivé čaje vybírám primárně podle chuti a samozřejmě ceny. Vždy si představím sebe, jestli by ten a ten čaj byl pro mě jako zákazníka za tu cenu ok. A pokud kupuji něco, co je z mýho pohledu fakt zajímavý, ale ta cena je celkem masakr, koupím ho fakt jen malinko a testuji na co zákazníci jak reagují. Občas mě to samotnou překvapí. Jako třeba teď jedna limitka z jarní sklizně z Darjeelingu – nejdražší čaj, který jsem kdy na eshopu měla. Mám ho zatím týden a už je půlka pryč.
Do bedýnek (předplatného dle ročních období) vybírám tak, aby každá bedýnka byla pestrá, aby čaje byly chuťově jiné než v předchozích bedýnkách a aby se výběr na dané roční období hodil. Takže na jaro a léto to jsou svěží čaje, více zelené a bílé či málo pečené oolongy, protože ty tělo ochlazují a na podzim a zimu více tmavších čajů, protože ty tělo zahřívají.
Spolupracujete přímo s farmami nebo dodavateli? Jak probíhá výběr konkrétní sklizně?
Čím dál víc čajů nakupuji přímo od farmářů, se kterými se seznámím na svých cestách, které většinou naplánuji tak napůl surf a napůl čajová výprava.
Za čajovými farmáři jezdím dost na punk. Často nechápou, když se tam u nich v horách objevím poté, co jsem absolvovala 200 km na skůtru cestou, která by se často dala kategorizovat jako hardcore. A ještě k tomu sama. Jsou zvyklí na celé skupinky např. japonských čajových obchodníků s tlumočníkem nebo alespoň s lokálním čajovým průvodcem. S angličtinou farmářů je to totiž většinou dost na štíru, tak často hodiny nebo i dýl „kecáme“ přes překladač. Což je největší lekce trpělivosti ever. A to, že o nedorozumění je tam vystaráno, snad není třeba doplňovat.
Na místě toho spoustu ochutnám a vyberu to, co mi přijde zajímavý a to koupím. Také se bavím s farmáři o tom, jaký typ / chuťový profil by mohl oslovit mé zákazníky, aby to věděli pro další roky, až bude obchod probíhat „na dálku“. Takže jim dávám upřímnou zpětnou vazbu při ochutnávce proč tento čaj ano a proč tento čaj ne. Třeba jim předám i nějaké vzorky čajů odjinud, které mě bavily, aby měly lepší představu co chci.
Jaký je rozdíl mezi běžným čajem z obchodu a prémiovým sypaným čajem?
Jestli myslíte porcovaný čaj, tak tam je rozdílů spousty. Stručná odpověď a vše hrající ve prospěch sypaného čaje, je: chuť, zdraví, ekologie.
Použitý materiál na pytlíčky sice projde přes ofiko bezpečnostní normy, ale je tam spousta mikroplasů nebo jiných látek, který úplně zdravý nejsou, obzvlášť při styku s horkou vodou. Ať už se bavíme o místech „sváru“ sáčku, přidaných látkách do papírových sáčků, aby se ve vodě neprotrhly či nylonu, ze kterého jsou takzvané pyramidky. Čím dál víc firem ten nylon sice teďka nahrazuje „ekoplasty“ z kukuřičného škrobu a tak. To je z pohledu zdraví sice ok (i když i zde jsou určitý spekulace), ale ekologický je to tak na půl. Jsou totiž pouze průmyslově kompostovatelné, tedy za speciálních podmínek. Když je jen tak hodíte do kompostu a vyhrabete za 2 roky, tak se s nima nestane vůbec nic. No a když jsme u toho odpadu, tak z 50 g sypaného čaje zbyde 1 sáček. Z porcovaného krabička + 25 nebo kolik malých sáčků.
Co se chuti týče, tak pytlíkáč má za cíl hlavně rychle obarvit vodu, dát jí výraznou chuť a aby se nic moc nestalo, pokud se přeluhuje. Tohle všechno splňuje hlavně čajový „prach“. Dříve se získával při třídění celolistových kvalitních čajů. Představte si 4 velká třesoucí se síta nad sebou, kdy to horní síto má největší otvory a čím nižší síto, tím jsou otvory menší. Na horní síto se vysypou sušené čajové lístky. Celé malé či ještě menší úlomky propadnou níže a níže dle velikosti. A ty z těch dvou nejspodnějších vrstev jdou do pytlíkáčů. S tím, že čaje z horního síta jsou chuťově jemnější, mnohem méně (či vůbec) svíravé a tudíž u nich vyniknou různé zajímavé chuťové tóny například květin, ovoce, hořké čokolády, karamelu … zatímco u čaje z těch spodních síť cítíte hlavně tu svíravost. Většinou se však čaj pro porcované čaje vyrábí tak, že se lístky rovnou všechny rozemelou na drobno.
Na první pohled se nabízí dodat, že cena hraje ve prospěch čaje porcovaného. Ale je třeba si uvědomit, že jde o úplně jiný druh čaje. Pokud by se stejný čaj o stejné hmotnosti dal do pytlíčků a tentýž čaj se prodával v sypané formě, byl by samozřejmě levnější ten sypaný, protože by tam odpadla cena za materiál a práci spojenou s pytlíčkováním.
Máte osobní favorit, který by měl ochutnat každý?
Tak se to nedá říct. Každýmu chutná něco jinýho. Já osobně jsem z letošní čerstvé sklizně úplně odvázaná třeba z Emerald Fish hook. Je z Vietnamu z malé rodinné farmy, kterou jsem navštívila loni a měl by ho ochutnat každý milovník japonských zelených čajů a myslím, že by čučel, že takový čaj Vietnam umí. Je svěží, nasládlý s tóny čerstvě posečené trávy, mořských řas, umami, květin, mladých zelených fazolek s krémovou texturou. Mám na něj už skvělé recenze a je za super poměr cena x výkon. Pak je to hodně exkluzivní lahůdka Darjeeling Phuguri EX-01 z velmi limitované edice (bylo vyrobenou pouze 5 kg) z čajových lístků, které vyrašily ještě před první oficiální sklizní, a to 4.2.2026. Je jak jarní potůček - svěží, nasládlý s tóny jasmínu, citrusů, manga a lilií. To je takový hóóóóódně sváteční pití. Z černých čajů letos hodně mile překvapila Keňa – třeba Kenya Buffalo horn. Čaj je výrazný se zajímavými tóny květin, hořké čokolády a tak. Řekla bych až překvapivě vysoká kvalita za nízké keňské ceny.
Jediné, co by podle mě měl vyzkoušet každý, je metoda cold brew (macerování), která je zatím rozšířenější spíše u kávy. Tedy zalít čaj studenou vodou. Luhuje se sice déle, ale díky chladné vodě je sladší a vyniknou u něj mnohem více všechny květové, ovocné a jiné jemné tóny. Ideální je hlavně pro světlé čaje. Tedy bílé, zelené, zelené oolongy, Darjeeling z jarní sklizně ... Mně osobně spousta čajů chutná zastudena ještě více než v horké variantě.
V čem se podle vás liší skutečně kvalitní sypaný čaj od běžné nabídky v supermarketech?
Když to občas tak zběžně prolítnu, jedná se jen o takové ty základní čaje v základní kvalitě. Lístky jsou sklizené strojově a budou tam převažovat starší listy, rozsekané větvičky, zatímco pro většinu kvalitních čajů se sklízejí (často ručně) jen ty nejmladší lístky, ve kterých je více chuti.
Už jen to, že je to v supermarketech znamená, že nemůže jít třeba o nějakou malovýrobu, kde to farmář dělá srdcem, „nedejbože“ ručně, takže jde o takový klasický masovky, který je dodavatel schopný v množství potřebným pro řetězce vykrýt (většinou nejen pro Českou republiku, ale i další země) a dodávat po spoustu let stejný model. Z etikety se dozvíte zemi původu, výjimečně konkrétní oblast, ale jméno čajové zahrady už asi těžko. O čerstvých sklizních nemůže být řeč a nějakých limitkách už vůbec. A to vše jde ruku v ruce s chutí.
Vinařovi bych to přirovnala přes víno. Čaj v supermarketech je stolní, v lepším případě jakostní víno, kvalitní sypaný čaj ze specializovaného obchodu je kabinet, pozdní sběr, výběr s hroznů, výběr z bobulí … Čaj má dokonce i své „ledové víno“, takzvané frost tea, který velmi často pochází třeba z Indie z Nilgiris z nadmořské výšky kolem 2000 metrů. Jde o čaj z mladých lístků ze zimního období, které prošly lehkým mrazíkem. Čaj z nich je pak sladší, jelikož tak jak se živočichové proti chladu obalí tukem, tak čaj se brání cukrem.
Jak důležitý je pro vás design balení a celkový vizuální dojem produktu?
Nenadarmo se říká, že obal prodává. Musí nějak vypadat, ladit s komunikací značky, odlišit se od konkurence a také být praktický. Čajové Bedýnky jedou dost minimalistický design. Sáčky jsou kraftové v přírodní barvě, ale aby nepůsobily obyčejným dojmem, tak hází decentní zlatavé odlesky. Nepropustí světlo ani vzduch, což je pro udržení kvality čaje velmi důležité a jdou opakovatelně snadno uzavřít pomocí „zipu“. Dle reakcí zákazníků se jim takové balení líbí. Na sáčky pak ručně razítkujeme logo a napíšeme název čaje. Čajové předplatnéa některé dárkové balíčky posíláme v dýhových krabičkách s dřevitou hmotou a dřevěnými ozdobami.
Zvažovala jsem i „eko“ variantu podobných sáčků. Ale ty aktuálně dostupné jsou schopné zabránit vniknutí aromat do sáčku tak z 10% oproti sáčkům, které používáme. Navíc při velkých přechodech ze zimy do tepla dochází ke kondenzaci a tuto vlhkost sáček bez alu vrstvy nasaje a pak byz každého čaje vzniknul pu erh (opakovaně fermentovaný čaj).
Co také řeším jsou vycpávky balíčků. Aby se čajové lístky cestou k zákazínkovi nepolámaly, tak když balíček není plný, je třeba ho doplnit. Zvažovala jsem, že nakoupím něco „reprezentativního“, ale tady zvítězila moje „eko dušička“ a i když vím, že to trošku ubírá na luxusním dojmu, tak jako vycpávky používáme cokoli čistého, co je po ruce. Tedy vycpávky z jiných balíčků co mi či sousedům přijdou, rozstřihané poskládané části použitých kartonových obalů, klidně vánoční papíry z rozbalených dárků ... Teď tedy mluvím o tom, když si zákazník objedná samotné čaje, nikoli dárkové balení. Tam používáme dřevitou hmotu nebo papírové hoblinky.
Kdo je váš typický zákazník – nakupují lidé více pro sebe, nebo jako dárek?
Většinu roku (kromě předvánočního období) lidi nakupují převážně pro sebe, teda kromě dárkových balíčků. Ty si logicky člověk pro sebe nekoupí. Předplatné Čajových Bedýnek to je tak půl na půl. Sem tam něco do kaváren. Na podzim pak je hodně zákazníků z řad firem, pro které děláme firemní dárky v podobě čajových balíčků a čajů s vlastním potiskem. Jejich logo ručně razítkujeme na všechny sáčky, takže se pak svým obchodním partnerům či kolegům připomenou každé ráno. Firmy hodně oceňují i to, že jde o produkt balený lidmi s handicapem díky spolupráci se sociálním podnikem Naturpark 12. Dělali jsme třeba i čajové balíčky pro Poslaneckou sněmovnu ještě za minulé vlády.
Vnímáte čaj jako součást životního stylu a domácího rituálu?
Tak pro spoustu lidí určitě. Já asi nejsem ten správný typ na rituály, někdy jsem trochu zrychlená a zpomalovat se učím (a potřebuju to jak sůl!). Takže jako pokud si udělám nějaký fakt luxusní čaj, udělám si na něj čas a hezky si ho vychutnám a snažím se přitom (skoro) na nic nemyslet a jen si užívat ten klid a chuť čaje. Ale vyloženě si nedělám čajový obřad Gong fu cha či jiné, i když veškeré nádobíčko na to mám. Dělám spíš takové ty praktické kroky, které vedou k tomu, abych si čaj vychutnala na maximum. Tedy vyhřeju gaiwan (šálek s víčkem na přípravu čaje) horkou vodou, když do něj pak dám čajové lístky, tak ho přiklopím, chvíli počkám a lístky se mezitím díky nahřátí gaiwanu krásně rozvoní. Tak si přivoním a pak už ho zaleju, sliju a vychutnávám. Čaj, u kterého je to třeba, ještě krátce propláchnu. Jinak, že bych používala čajové moře nebo dělala další kroky, jakože bych polévala čajové talismánky pro štěstí atd., tak to nedělám. Musím se přiznat, že i takové ty rychlejší momenty, kdy si udělám svůj oblíbený čaj do 3 decové Ikea sklenice a piju u počítače, jsou celkem časté.
Jaké trendy aktuálně sledujete v oblasti čajů a zdravého životního stylu?
Vnímám, že spousta lidí začíná přecházet z kávy na čaj či jiné kofeinové alternativy. Protože v čaji je také kofein, ale nastupuje pomaleji a pomaleji také odchází. Takže povzbudí a přitom nezpůsobuje takové šoky, jako káva. Každopádně Češi jsou podle mě mistři světa v naskakování na trendy. Firmy to ví a využívají toho a občas koukám, co si troufnou tvrdit v reklamách. Něco jako legislativa související se zdravotními tvrzeními jim evidentně nic neříká. Trend superpotravin je kapitola sama pro sebe. To je samozřejmě hlavně způsob, jak z lidí dostat balík. Holt nejde najednou prodávat klasickou čočku za dvě stovky, když tu celý život stála dvacku. Tak se doveze nějaká indická „čočka“ s podobnými výživovými vlastnostmi, udělá se z ní superpotravina a rázem jsou dvě stovky za čočku ok. Z Gruzie třeba mívám čaj z divokého borůvčí. Obsahuje spoustu antioxidantů a tak z ní udělali zázračnou superpotravinu. Takže jsem ji na jednom eshopu viděla za 1.200 Kč za 50 g po slevě!!! Nevěřila jsem svým očím. Já „blbka“ ji prodávám asi za 150 Kč. Člověk má (nebo chce mít) u těch superpotravin pocit, že ho spasí, i když jinak bude žít jako prase, vozit si zadek všude autem, stresovat s v práci … Ten zázrak se samozřejmě nikdy nestane bez toho ostatního.
Nepřehlédnutelný trend je aktuálně matcha. Zjistila jsem, že spousta lidí ji pije prostě proto, že je to trendy a že věří v její „zázračné“ účinky a přitom jim vůbec nechutná. Pokud si teda do ní nepřidají kokosový mlíko a ananasový džus či banán s kakaem. Levnější matcha se podle mě bez ochucení pít nedá. Prostě to není dobrý. Mně osobně chutnají jen takový ty lepší modely, kterým se přezdívá ceremoniální a za ty je třeba si fest připlatit. To je pak lahůdka. Matcha je „efektivnější“ než jiné zelené čaje, protože se do nálevu vyluhuje vše, jelikož se rozpustí. Kdežto do „klasického“ zeleného čaje se ty látky luhují postupně a nikdy ne úplně. Čajovníky pro výrobu matchy se před sklizní navíc krátce zastiňují, čímž se v nich zvýší obsah různých prospěšných látek. Ale není jediná. Třeba japonské zelené čaje Gyokuro či Kabuse jsou také zastiňované. Zastiňování čajovníků pro výrobu čajovníků pro výrobu zeleného čaje jsem viděla i loni ve Vietnamu. Pokud se někomu nechce investovat do „drahé“ matchy, chce si pochutnat a chce z čajových lístků skonzumovat 100% všeho dobrého, dá se to pořešit tak, že si koupí japonský zelený čaj Gyokuro či Kabuse či jiný zastiňovaný zelený čaj, pochutnat si na čaji a po vyluhování lístky přidat do polívky či jiného jídla a sníst.A i kdyby zůstal jen u toho vyluhování, tak si v těch benefitech o tolik nepohorší.
Kam chcete značku Čajové Bedýnky posunout v následujících letech?
Já žádné konkrétní dlouhodobé plány nemám. Pro mě je nejdůležitěší to dělat tak, aby mě to bavilo a uživilo a aby mi to nepřerostlo přes hlavu. Chci prodávat a vozit zajímavé dobré čaje, mít spokojené zákazníky a dělit se s nimi o čajové know how, které na cestách nasbírám. Ať už formou článků na eshopu Čajové Bedýnky či videí na YouTube kanále Čajové Bedýnky TeaV. A samozřejmě! Aby mi můj projekt nadále umožňoval cestovat a surfovat víc než 5 týdnů v roce :)
