Vincent Navrátil: Herec, režisér, scenárista a producent

Před dvěma lety jste mi říkal, že byste rád režíroval svoji maminku, což se vám nyní v První dobré povedlo. Jaké z toho máte pocity? 

„Byla to moje dlouhodobá idea, jaké by to asi bylo, přičemž jsem ale věděl, že by to s jejím temperamentem mohlo být dost obtížné. Nicméně máma je obrovský profík a ve finále bylo jedno, že jsem ji režíroval já. Jakmile jsme totiž v práci, tak se oba přepneme do profesních módů a zanecháme jakékoli negativní věci, které by mohly vznikat při práci s rodinnými příslušníky, stranou a využíváme jen to hezké. Jsem z toho tedy nadšený, bylo to skvělé.“ 

Kromě maminky jste měl na place také sestru Agátu Hanychovou či bratra, dokonce i nevlastní sestru Aničku Stropnickou… 

„Ano, celý náš chaotický klan. Naštěstí to dopadlo celé úžasně.“

S kým z nich se vám pracovalo nejlépe?

„To nemohu říct, je to, jako byste se mě zeptala, který je můj nejoblíbenější sourozenec nebo rodič. To se neříká.“ 

Před kameru už jste postavil i svou partnerku Anetu. Nebojíte se, že sběhne k herectví? Přeci jen jste říkal, že herečku už byste nechtěl…

„Člověk plácá pořád nějaké věci a má pocit, že to jsou moudra a že to je to, co v životě chce, a pak zjistí, že neví, co chce. Já ji podpořím v čemkoli, co bude chtít dělat. Momentálně ale pracuje v nemocnici U Apolináře, kde dělá na embryologii, což je úžasná práce. Říkám vždycky, že moje práce lidi rozesmává, její vytváří život. Takže si té její vážím rozhodně více než své.“

Jak vychází s Anetou vaše matka?

„Seznámil jsem je hned po měsíci našeho vztahu a jsem za to moc rád, protože si skvěle rozumí. Máma je ráda, že má konečně doma někoho z nemocnice, jsme rodina hypochondrů a máma vždy chtěla, abych šel na medicínu a já jí zklamal tím, že jsem šel na stejnou školu potulného umění jako ona…“

Vy jste také hypochondr? 

„Od té doby, co mám vedle sebe někoho, kdo těmto věcem rozumí, tak jsem větší a větší. Vždycky mi vypráví o nějakých onkologických případech a já to na sobě hned začínám pozorovat, takže už ji prosím, ať mi o tom raději neříká.“ 

Třeba budete mít po své skoro stoleté babičce předpoklad k dlouhověkosti…

„Tak to mají v naší rodině ženy, táta je ale zase už po smrti a ani nikdo z jeho mužských předků se žádnou dlouhověkostí smrtce pyšnit nemohl. Takže uvidíme, jakou sirku jsem si vytáhl.“

Odpozoroval jste u babičky nějaký recept, jak se dožít tak vysokého věku? 

„Vůbec nemám tušení, kdybych ho věděl, už ho prodávám za miliardy. S babičkou se ale vídáme při každé příležitosti a je stále čiperná. Neuvěřitelná!“

Říkal jste, že přítelkyně se s vaší maminkou seznámila po měsíci vztahu, přičemž jste v jednom z rozhovorů podotkl, že své matce představíte až tu pravou. Je tedy Aneta ta pravá?

„To jsem říkal v pubertě, kdy je představa, že někoho představíte své matce, šílená. Řekl jsem si, že když někoho přivedu do rodiny, tak to musí stát za to. Aneta je teprve druhá přítelkyně, kterou jsem rodině představil, s tou první jsem byl bez mála čtyři roky. Takže nevodím mámě domů kde koho.“ 

S Anetou jste spolu od prosince 2019 a kvůli tomu, že byl covid a nemohli byste se jinak vídat, jste spolu začali hned po měsíci bydlet. Jak dlouho vám trvalo, než jste se sehráli? 

„Sehráváme se dodnes a nejspíš to bude trvat do konce života, možná ani na něm nebudeme úplně sehraní, ale snažíme se vzájemně tolerovat.“

Přiznal jste, že se nejčastěji hádáte kvůli vaší přecitlivělosti a pocitu, že se vám nedostává dostatečně pozornosti. Stále jí nemáte dost? 

„Ne. (směje se) Ale jako ano, Aneta se snaží, já se taky snažím. To jsem říkal spíše z legrace. Na umělce uvažuji ještě dost racionálně. Takže jsem přecitlivělý, ale v porovnání s ostatními jsem na tom ještě skvěle.“

Mluvili jste už o nějakém posunu ve vztahu – svatba, děti? 

„Oba máme rodinu jako základní lidskou hodnotu, ale ještě máme čas.“

A chtěl byste velkou rodinu, v jaké jste vyrůstal? 

„Vím, jaké je to šílenství pro rodiče. Celý život jsem pozoroval mámu, která je workoholik a do toho úžasná máma, a když jsem viděl, kolik do toho dávala energie, že vstávala v pět ráno, aby nám všem udělala svačiny, tak se trochu bojím, jestli bych byl schopen se obětovat rodině tolik jako ona. Absolutně nechápu, jak to zvládala.“ 

S maminkou máte skvělé vztahy, dokonce sdílíte jeden dům…

„Ano, rozdělili jsme si to plotem, každý máme svou zahrádku, takže jsme si nablízku, zároveň ale máme každý své soukromí, které si respektujeme.“

Jak jste nesl její rozchod s Martinem Stropnickým? 

„To je věc, o které nechci veřejně mluvit, protože by se to mělo zanechat čistě mezi nimi dvěma. Už bylo řečeno dost, možná víc, než bylo třeba.“

Vaše maminka vydala ke svým šedesátým narozeninám autobiografii. Vy už jste režisér, herec, scenárista… O dráze spisovatele neuvažujete? 

„Jestli ano, tak až budu mít co říct. V pětadvaceti letech nemám moc o čem vyprávět, to by byl spíše nějaký magazín než kniha.“

Tak mohl byste napsat nějaký román…

„Píšu scénáře. A je toho teď tolik, že kdybych začal psát i romány, tak už bych si mohl rovnou i napsat parte.“ 

Jak nejraději relaxujete, když máte volno?

„Momentálně moc volných chvil nemám, ale když mám, tak jsem v tom takový starý nudný pán. Nejsem party man, raději jsem v naprostém klidu, za což není Aneta moc ráda, protože ona by si chtěla po tom dni v laboratoři, kdy má převařenou hlavu, něco užít. Moje ideální představa odpočinku teď je, že jsem zavřený v černé místnosti a nikdo na mě nemluví, ale to se mi asi jen tak nepodaří.“

Zkoušel jste pobyt ve tmě, který je velmi populární? 

„Nezkoušel jsem to, ale když jsem hrál v divadle s Táňou Dykovou, tak mi to doporučovala a velmi mě to nadchlo a nejspíš to budu chtít vyzkoušet. Nedávno jsem ztratil na chvíli hlas a zjistil jsem, že lidem vyhovovalo, že tolik nemluvím a vlastně to vyhovovalo i mně, takže se teď snažím více promýšlet vše, co řeknu. Což se v tomto rozhovoru tedy moc neaplikuje, protože tady melu blbosti už půl hodiny.“ (směje se)

Jak vypadá vaše ideální dovolená?

„Mám rád jak adrenalin v horách, tak relax u moře. Tohle léto si dopřeju oboje, ale upřímně se víc těším na válení v písku.“

Kdysi jste mi říkal, že si dovolenou dopřejete jen v případě, že si ji skutečně zasloužíte, což si letos zasloužíte určitě. Se svými dvěma kamarády, Ondřejem Kubinou a Alexejem Kolvou, jste natočili skečovou show První dobrá a ještě pokračování Mužketýrů, které půjde od srpna na televize Voyo… 

 „Ano. První série Mužketýrů byla velký risk. Natočili jsme to za svoje peníze a Voyu jsme to dali vlastně už hotové, aby to odvysílali. Naštěstí se to ale lidem líbilo a mohli jsme tak udělat druhou sérii. Ta je daleko propracovanější a rozvinutější. Je to taková letní šestidílná komedii odehrávající se na Slapech. Téma pokračuje, rozvíjí se, postavy poznáváme blíž…“

V první sérii jsou hlavním tématem tři kamarádi, kteří se rozkmotří kvůli ženě. Stalo se vám to někdy v reálném životě?  

„Všechno, co diváci vidí v Mužketýrech, se jednomu z nás tří někdy stalo a žena je podle mě jediná věc, která dokáže po staletí rozkmotřit kamarády. Ve druhé sérii je takových situací hodně, takže můžete tipovat, koho z nás se to ve skutečnosti týká.“

Plánujete také pokračování První dobré? 

„Mělo to docela divácký úspěch, televizi Nova se to také líbilo, takže se teď řeší, zda nějaké pokračování bude nebo ne. Rozhodně jsme tomu otevření, ale nemohu zacházet moc do podrobností.“

Jak vznikl název První dobrá? 

„Byl to nejprve pracovní název, který ale nakonec zůstal. Řekli jsme si trochu drze, že je to první dobrá show v Česku.“

Natáčeli jste na první dobrou? 

„To určitě ne, točili jsme to na x krát, ale myslím si, že to stálo za každou novou klapku. Každým dnem jsme se učili a jsem moc rád za to, jak to dopadlo. Kdybychom to dělali na první dobrou, tak by to znamenalo, že jsme to odflákli.“

Jak dlouho vám trvá vymyslet jeden díl? Přeci jen se v každém z nich prolíná několik témat…

„Tak čtrnáct dní až měsíc to zabere. Skečová komedie vůbec není sranda. Teď, když si uvědomím, co jsem řekl, tak je to vtipné – skečová komedie není sranda - ale je to tak. Říká se, že je to nejtěžší žánr, který můžete dělat. Vždycky začínáte nanovo, musíte si diváka znovu získat. Není tam žádný děj, který by vás poutal, nic, co si můžete vybudovat…“

Už vám někdo řekl, že se u toho třeba vůbec nezasmál? 

„To tak u komedií je a u skečové o to víc. Mohou být věci, které se někomu strašně líbí a druhému připadají blbé. To je na humoru krásné, každý má svůj názor, je to subjektivní věc. U dramatu to máte tak, že každého rozpláče ta samá věc. Vždycky říkám: Když přejede miminko nebo štěňátko auto, jsou všichni smutní, ale dvou lidem nebude připadat stejná věc vtipná.“

Co vám řekla na toto dílo vaše partnerka? 

„Jí se líbí můj humor, takže to samozřejmě chválila. Ono, kdyby se jí nelíbil, tak spolu nejsme. Nicméně, je strašně dobrá kritička a vždycky mě překvapí, jak konstruktivní kritiku dokáže mít. Beru ji tedy jako skvělého testovacího diváka, takže jí přehrávám všechno a už ji to štve, jelikož jí pouštím třeba už desátou verzi jednoho dílu a všechno tak zná nazpaměť. Moc mi tím pomáhá, ale budu v tom muset trochu polevit, aby se na ty moje věci koukala ráda.“

Jaké komedie, krom těch vašich, se vám osobně líbí? 

„Miluju absurdní komedie. Trochu nadsázku. Takže třeba můj nejoblíbenější film je Asterix a Obelix: Mise Kleopatra, ten znám nazpaměť. Nebo jakákoli francouzská komedie z této éry. Mám na tom rád, že mohu utéct do jiného světa, mimo realitu. Ale nejraději mám suchý a černý humor. Ten bych chtěl dělat nejvíc, ale musím nejdřív překecat lidi z televize, aby mě ho dělat nechali.“

Objevíte se teď jako herec i v dílech jiných režisérů? 

„To se nechám překvapit, momentálně je pro mě produkování, režie a scenáristika prioritní. Ale kdyby přišla nějaká skvělá nabídka od Spielberga, tak bych mu asi neřekl ne.“ (směje se)

Rád byste se prosadil více v zahraničí? 

„Nějaké příležitosti v zahraničí už jsem využil, ale kdyby tam chtěl člověk působit aktivně, tak by tomu musel obětovat všechno a já miluju Česko, chci tu bydlet, pracovat, rozvíjet se tu, takže jsem v tomto patriot. Každopádně, určitě bychom chtěli prorazit do světa s českými filmy, ale není to tak, že bych toužil po tom být hollywoodská hvězda. To mi přijde naivní.“