Kdybych bydlel v Praze, chodil bych na Bohemku

Ivan Krajíček Brotschnitte pracuje s tradičním médiem malby, obrazy vytváří po sériích, výsledkem je vždy něco, co se dá zavěsit nebo alespoň přečíst.

Ivan Krajíček Brotschnitte se vyučil provokativním malířem. Ve způsobu tvorby je konzistentní, od 90. let pracuje s tradičním médiem malby, obrazy vytváří po sériích, výsledkem je téměř vždy něco, co se dá zavěsit nebo alespoň přečíst. Střídá materiály, principy a provokativní témata často zkoumající hranice společenských tabu (série obrazů Smrt všem). Proti srsti mu není ani zkoušet umělecké trendy, které ironickým způsobem testuje v jejich přežití na věčnosti, čímž dekonstruuje všeobecný mýtus, zatímco vytváří mýtus nový vztahující se k jeho osobě. Vede tak soukromou vzpouru proti přetvářce a konvencím. Pracuje s hravostí, ironií, principem ready made a recyklací nalezených materiálů. Podkladová báze série obrazů prezentovaných na této výstavě je darovaný zateplovací polystyren neodolatelné synergie růžové barvy a vaflové struktury. Sběratelé paradoxů by si přišli na své. Autor zde zcela záměrně pracuje s autonomií růžové barvy, které nechává celkem velkorysý prostor, struktura polystyrenu je u některých obrazů destruována, jindy jí nechává barevně vyniknout. Ivan Krajíček je člověk narativu. Tuto narativní složku lze důkladněji prozkoumat v autorské encyklopedii vůdčích osobností kubánské revoluce s názvem Hawanna. Formálně skromná, ale obsahově bohatá kniha s krátkými, ale šťavnatými příběhy připomíná autorovu osobnost a rozvíjí možná alter ega nepřímou aluzí na drsnou školu Raymonda Chandlera. Ivan Krajíček Brotschnitte (1964) byl od roku 2004 do roku 2010 členem výtvarné skupiny Kolaborac3 spolu s Karlem Gregorem a Andrém. Ve stejných letech byl členem uměleckého tělesa Vítrholc, do jehož nepravidelně vycházejícího almanachu přispíval. V roce 2013 působil jako režisér, herec, scenárista a prognostik ve filmovém studiu FilMint, kde vystupoval jako Věštec Ivan. V rámci Mezinárodního filmového festivalu krátkých filmů BRNO16 byl oceněn jeho scénář k autobiografickému filmu Proč nechodím do kina (2007). Je též autorem drobných knih poezie: Hawanna (2001, nakladatelství Domov, 100 ks. Spolu s Petrem Němcem od 90. let provozují Plastic Pickle Show, kterou předváděli horníkům v ostravských putykách i hostům brněnských kaváren.