Arthur Vakarov není pouze výtvarník, ale dlouhodobě patřil k nejvýraznějším běloruským grafickým designérům. Spoluzaložil studio Adliga, navrhoval vizuální identitu kulturních projektů, knižní obálky i plakáty a po roce 2020 se stal jedním z autorů vizuálů běloruského demokratického hnutí. Kvůli represím režimu odešel v roce 2022 do exilu, dnes působí v Polsku. V roce 2024 vytvořil cyklus 30 let diktatury. 30 plakátů, které putovaly po evropských městech a staly se základem pro další projekty, včetně výstavy Brotherhood.

Když přijde řeč na Zrádce, fenomén, který si získal diváky napříč generacemi, nebo na další projekty, které v posledních letech přitahují pozornost milionů diváků, mění pravidla hry a posouvají hranice u nás možného, jedno jméno zaznívá opakovaně: Markus Krug. Kreativní tvůrce a producent s mimořádným citem pro diváka ví, jak vyprávět příběhy, které lidi baví, zasáhnou nebo je přimějí o nich mluvit ještě dlouho poté. Nikdy se nespokojí s tím, co funguje. Zajímá ho, jak věci posunout ještě dál. Nebojí se zpochybňovat zažitá pravidla ani hledat nové cesty tam, kde ostatní vidí slepou uličku. Jeho rukopis je patrný ve formátech, které zanechávají výraznou stopu v české mediální krajině. Markus Krug patří k tvůrcům, kteří trendy nejen sledují, ale pomáhají je vytvářet.

Jakub Šmíd (*1984, Olomouc) je český filmový, televizní a divadelní režisér. Po studiích herectví na JAMU v Brně a angažmá v Divadle Husa na provázku vystudoval filmovou režii na FAMU, kde mezi jeho pedagogy patřili Věra Chytilová a Bohdan Sláma. Jeho studentský film Neplavci získal Českého lva za nejlepší studentský film. Celovečerně debutoval snímkem Laputa, následoval film Na krátko a další režijní práce pro televizi. Paralelně se výrazně profiluje i v divadle a etabloval se jako výrazný režijní hlas současného českého divadla. Působil také jako umělecký šéf pražského Divadla D21. Mezi jeho inscenace poslední doby patří Valérie a týden divů (Národní divadlo), Vlastenci a Faidra (Zatmění) (Národní divadlo Brno), Médea a Idiot (Národní divadlo moravskoslezské) či Pucciniho opera Madama Butterfly (Jihočeské divadlo).

Písničky skládá od čtrnácti. Konzervatoř jí dala základ, zbytek si tvrdě odmakala. Co neuměla, to se naučila. Na první klipy si nejdřív našetřila a pak je celé zrealizovala sama. Hlas bere jako sval, který se musí trénovat. Deset let na scéně, tři roky pod labelem. Dva Andělé, čtyři účasti v Eurovizi. Forbes, ELLE i Times Square v New Yorku. A jede dál. Časem neplýtvá, investuje ho. Když do něčeho vstoupí, jde naplno. Na pódiu intenzivní, téměř elektrická. V soukromí introvert, který si energii hlídá. 3. března vypouští do světa album Planet 33. A 18. března roztáčí Fórum Karlín. Drsná i křehká zároveň. Žena s havraními vlasy a rentgenovým pohledem.

Kolik bláznivých příběhů se může odehrát během jednoho krásného léta v jednom neobyčejném městě? Na to odpoví režisér a scenárista Martin Horský, tvůrce Žen v běhu, divácky nejúspěšnějšího českého filmu v novodobé historii. A k filmu nám pár zajímavostí řekne i herec Štěpán Kozub, který se v něm ujal role svérázného vynálezce Evžena.

O životě, alkoholu, drogách i radostech. Nehlásá morální poučení, sdílí jen svůj osobní příběh a pohled. Není to vyumělkovaný rozhovor psaný PR jazykem. Je to brilantní, surová autenticita Kubovského stylu s esencí sebeironie. Živý pocit s každým slovem. Je tak lidový, že kolem něj kolují pravdivé i smyšlené historky o tom, kdo s ním, co dělal. Byl sporťák, chtěl mít kapelu, pro kterou bude psát texty. Nechtěl být frontman. Chtěl se stát učitelem, ale na pajdák (pedagogická škola – pozn.) neudělal přijímačky z hudebky. Jaký paradox! Během své dynamické jízdy od plnoletosti až do Kristových let si od života bral všechno, co se mu nabízelo, a užíval si to. Jeho sestra ho seznámila se svou kamarádkou Domčou, jeho budoucí ženou. Na první pohled se jí Kuba moc nelíbil. Okouzlilo ji ale to, jak o něm sestra mluvila. Otevřený, upřímný a brutálně autentický. Více než dvacet let frontman kapely Rybičky 48, se kterou za poslední desku dostali za osmnáct dní zlatou desku a za měsíc platinovou. Milující manžel a táta, který při žádosti o změnu svého křestního jména napsal cimrmanovsky vtipný elaborát o tom, jak mu jméno Jakub ničí život a jak je z toho psychicky na dně. Takový je Kuba Ryba.