ZRCADLO PŘÍRODY A NAŠE ODPOVĚDNOST

Každé zvíře si zaslouží svobodu a důstojný život. Organizace Svoboda zvířat pomáhá chránit jejich práva, upozorňovat na utrpení a inspirovat lidi k odpovědnému a laskavému přístupu k tvorům kolem nás. Ukazuje, jak malé i větší kroky mohou přinést radost a klid do jejich života. Pojďte s námi nahlédnout do světa, kde vlídnost a respekt k nim nejsou jen slova, ale každodenní praxe. O svých zkušenostech a pohledu na ochranu zvířat jsme si povídali s Mgr. Barborou Bartuškovou Večlovou, předsedkyní organizace.

Představte prosím vaší organizaci člověku, který o vás absolutně nic neví?

Svoboda zvířat je nezisková organizace, která už přes 30 let hájí práva zvířat a usiluje o zlepšení jejich životních podmínek. Za tu dobu jsme se věnovali celé řadě témat. Přes pokusy na zvířatech, tzv. kožešinová zvířata, tzv. hospodářská zvířata, zvířata v cirkusech. Teď třeba řešíme norování lišek. Směřujeme k tomu, aby se ty nejkrutější věci na zvířatech už nemohly dít.

Vaším cílem tedy je, aby zvířata mohla žít důstojně, bez týrání a zbytečného utrpení. Pomáháte lidem porozumět jejich potřebám, upozorňujete na nespravedlivé praktiky a podporujete změny v zákonech i v chování společnosti. Jste takovým hlídacím psem dobra pro zvířata. Jak je dnes v českém zákoně zvíře definováno a jaké formy ochrany mu právní předpisy zajišťují?

V České republice vycházíme především ze zákona na ochranu zvířat proti týrání. V něm se konstatuje, že zvířata jsou živí tvorové schopní cítit bolest, utrpení i radost, a proto si zasluhují ochranu a péči. Zároveň ale platí, že pokud něco není v zákoně pro zvíře zvlášť upraveno, používají se na něj podobná pravidla jako na věci, třeba při vlastnictví. V praxi to znamená, že zvíře má výjimečné postavení. Není pouhým předmětem, ale ani plně samostatnou „osobou“. Ochranu zvířat okrajově řeší i další zákony a vyhlášky.

Kde začíná cesta za legislativní změnou?

Začíná už u samotného pojmenování problému – tedy zmapování toho, co se zvířatům děje, sbírání důkazů a hledání řešení. Teprve potom můžeme připravit kampaň, do které zapojíme veřejnost, obvykle sbíráme podpisy pod nějakou petici a následně pracujeme s politiky a snažíme se prosadit konkrétní změny v legislativě. Je to velmi dlouhý proces. Legislativa je kompromis mezi zájmy zvířat a zájmy lidí. Tedy i když je něco vysloveně týrání, neznamená to, že to je zakázané a že to bude nějakým způsobem trestané.

Tomu úplně nerozumím. Uveďte prosím příklad.

Vezmeme třeba pokusy na zvířatech. Tam se dějí věci, které jsou jednoznačně týrání, nebo kdyby to někdo dělal svému psovi, tak to bude týrání. Ale když se to děje zvířatům z laboratoře, přesto, že je to také pes, tak už je to vlastně legální. A nesplňuje to definici týrání.

Už to chápu. Sama mám psa a když budu Barneyho tahat za uši, tak je to týrání, protože je domácí mazlík, ale když se to stejné bude dít v laboratoři je to adekvátní chování pro kategorii laboratorního zvířete?

Dá se to tak zjednodušeně říci. Ale i chování v laboratoři má svá pravidla a musí splňovat určité podmínky. Daný pokus musí být úřady schválen. Musí mít vědecké odůvodnění, že neexistuje jiná alternativa (například počítačová simulace) a další podmínky. Ale pořád je to věc, kterou byste doma svému psovi neudělala.

To tedy znamená, že je několik kategorií zvířat a tomu odpovídající míra přístupu?

Ano, přesně tak. Od domácího mazlíka přes tzv. hospodářské zvíře, které je chováno na produkci, masa, vlny apod. až po tzv. laboratorní zvíře. Každá skupina má jinou úroveň ochrany a jiné zacházení ze strany člověka.

Co děláte vy sama, nebo celá vaše organizace, když dlouhodobě pracujete na nějakém projektu a věci nejdou? Kde berete motivaci znovu se zvednout? Co vám dodává sílu pokračovat dál v boji za zvířata?

Je to asi tím, že máme za sebou úspěchy, které sice dlouho trvají, než se něco podaří, ale máme je. Předem s tím počítáme, že to nebude jednoduché. Nakonec se to vždy podaří, i když je výsledkem třeba nějaký kompromis. Pozitivní kroky se dějí.

Zastavme se u vašich největších úspěchů. Které z nich považujete za skutečné milníky v životě zvířat, kterým jste pomohli?

Za skutečné milníky považujeme hlavně ty změny, které přinesly zvířatům konkrétní pomoc. Patří mezi ně například uzavření kožešinových farem v ČR, díky němuž už tisíce lišek a norků nemusí trpět v malých klecích jen kvůli kožešině. Velkým úspěchem byl také konec drezury divokých druhů zvířat v cirkusech. Hodně jsme se v minulosti věnovali i oblasti pokusů na zvířatech, které jsou bohužel stále běžnou praxí, i když existují moderní a ověřené alternativy, které jsou šetrnější a přináší přesnější výsledky. V letech 2021 a 2022 jsme se zapojili do celoevropské kampaně Za Evropu bez pokusů na zvířatech, jejímž cílem bylo přijetí plánu na postupné ukončení těchto praktik. Společně se nám podařilo nasbírat 1,2 mil. podpisů, z toho přes 100 tisíc z Česka. Neuvěřitelnou odezvu vyvolalo video s názvem „A jak zareagujete na utrpení zvířat Vy?“, které připravila Svoboda zvířat spolu s osobnostmi jako Ben Cristovao, Veronika Čermák Macková, Dewii, NotSoFunnyAny, Jana Stryková a dalšími. Video, kde osobnosti reagují upřímnými emocemi při pohledu na reálné záběry z laboratoří, vidělo během jediného dne téměř 1,2 milionu lidí. A co je zásadní – i díky těmto aktivitám Evropská komise nyní připravuje plán, jak pokusy na zvířatech postupně ukončit a nahradit je moderními metodami.

Aktuálně žijete tématem ukončení norování lišek. O co se jedná?

Norování je krutý a zastaralý způsob lovu lišek, jezevců nebo psíků mývalovitých. Lovecký pes vběhne do nory a snaží se zvíře vypudit ven, což mu způsobuje velký stres a utrpení. Venku lišku, případně i její mláďata zastřelí nebo jinak usmrtí myslivci. Lišky jsou často považovány za škůdce, přitom mají v české přírodě nezastupitelnou roli. V dnešní době není takto krutý lov nutný, a proto usilujeme o jeho ukončení zákonem. Letos se lišky dočkaly své první ochrany, ministerstvo zemědělství stanovilo dobu hájení od března do června, kdy lišky nemohou být loveny ani norováním, ani jinak. V naší snaze nepolevujeme a snažíme se prosadit úplné ukončení norování. Naši kampaň „Nora patří lišce“ podpořili i známé osobnosti, např. Tereza Hodanová alias Teri Blitzen, která spolu s Jiřím Hájkem a Veronikou Čermák Mackovou účinkovala v kampaňovém videu.

Také jsem viděla vaše kampaňová videa. Osvěta a podpora ochrany zvířat ve spolupráci se známými osobnostmi je velmi přínosná a pomáhá ke zvyšování povědomí veřejnosti. Oslovujete je vy, nebo ony samy přijdou? Odkud byly záběry v té nejkrutější kampani?

Obvykle oslovujeme známé osobnosti, které se dlouhodobě věnují etickým tématům nebo mají blízko ke zvířatům. Jejich podpora je cenná, dokážou otevřít dveře k lidem, kteří by se k tématu jinak vůbec nedostali. Dodávají celé kampani velkou sílu. Při natáčení zmiňované kampaně s Benem a ostatními jsme použili záběry ze španělských laboratoří.

Když jste říkala, že prosadit změnu může trvat dlouho, co si pod tím máme představit? Je to pár let, nebo někdy i více než pět let?

Například cirkusová kampaň v součtu trvala nějakých 15 let, ale to zahrnovalo i různé pauzy a nebylo to tak intenzivní. V té době naše organizace fungovala spíše na bázi dobrovolníků a byla zaměřená spíš na osvětu. Ta poslední fáze trvala asi 3 roky. A to byl ten legislativní proces, který je obvykle dost zdlouhavý. Vládní návrh, první, druhý, třetí čtení ve Sněmovně, senát. Naši iniciativu za konec vystupování zvířat v cirkusech na sociálních sítích veřejně podpořila např. Patricie Pagáčová, Nela Boudová, Pokáč, Andrea Růžičková či Petr Vacek.

Jak prosazuje Svoboda zvířat změnu zákona?

Před volbami děláme průzkumy mezi kandidáty, například nyní v rámci kampaně „Volím pro zvířata“. Lidé se díky ní mohou podívat, jak jednotlivé politické strany přistupují k ochraně zvířat – zveřejňujeme přehled jejich postojů k vybraným tématům ochrany zvířat. Pro nás je to cenný nástroj, protože vidíme, kde má která strana své priority. Někdy vycházíme i z dlouhodobé spolupráce s politiky, a tak postupně vznikají spojenci, kteří sdílí naše cíle. Ti pak předkládají pozměňovací návrhy a pomáhají posouvat věci dopředu. A pokud se naopak setkáme s odporem některých stran, tito spojenci nám pomáhají hledat cesty, jak vyjednávat a téma dostat dál.

Co byste chtěla na závěr vzkázat lidem, kteří si třeba teď říkají, že by chtěli pomoci, ale nevědí jak?

Pomoci zvířatům může každý – třeba pravidelným dárcovstvím, podpisem petice na norapatrilisce.cz nebo tím, že se před volbami podívá na naši kampaň Volím pro zvířata a podpoří stranu, která bere ochranu zvířat vážně. Hodně ale znamenají i každodenní volby – dát si častěji rostlinné jídlo, vybírat si zboží netestované na zvířatech nebo zapojit se do dobrovolnictví. I malé kroky mají velký dopad. Děkujeme všem, kdo je dělají – bez vás by změny pro zvířata nebyly možné. Každý čin laskavosti se počítá. Společně můžeme zvířatům vytvořit život plný bezpečí a porozumění.