Málokdy se stane, aby byl výjimečný umělec samotným ztělesněným uměleckého díla.
Salvador Dalí patří k nejvýraznějším malířům dvacátého století. Přesto lze snadno postavit jeho díla do stínu jiného fenoménu ? samotného Dalího, který byl vyloženě zrozen pro umění. Díky výstavě Salvador Dalí ve fotografiích Roberta Descharna, která bude českým očím v České republice k dispozici poprvé, máte nyní jedinečnou šanci poznat tvář velkého umělce doslova ze všech možných úhlů. Profesor Robert Descharn fotografoval Dalího půl století. Vznikla jedinečná kompozice záběrů, ukazující Dalího život v celé kráse a (pokud lze v jeho případě tento termín použít) i ošklivosti. Z fotografií je znát nejen bezedná důvěra v sebe sama, ale též i aura silného umělce, jemuž podobný se již pravděpodobně nikdy nenarodí. Dalího fenoménem se staly již jeho kníry, obrácené špičkami vzhůru jako antény. Dodnes jde o nejfotografovanější kníry dvacátého století a i když se tak nemusí zdát (neboť nebývají terčem parodií), předčily jak proslulý knír Hitlera, tak Stalina.
Dalí byl známý svou neskromností. Vždy o sobě mluvil v superlativech a ačkoli tím mohl pobuřovat kolegy i širokou veřejnost, nestalo se tak. Na jeho dílech, jakožto i na něm samotném, bylo cosi omamného, čemu podléhaly davy. Nadčasovost a jedinečnost pramenící z nevyčerpatelné mysli, která si mohla dovolit cokoli, protože zkrátka neznala ve svém vlastním umění hranic. Sebeláska samozřejmě měla své vedlejší efekty. Jedním z nich byla neschopnost najít sexuální uspokojení od kohokoli jiného než od sebe sama. Dalí byl známý tím, že si liboval v masturbaci a nikdy se tím netajil. Dokonce se toto téma stalo častým motivem jeho děl, zejména slavného obrazu Velkého masturbanta (1929).
Jedinou ženou, která kdy Dalího získala, byla jistá Gala, která ho zbavila panictví. Dalí se rád dušoval, že jí byl vždycky věrný a nikdy nepoznal fyzicky jinou ženu. V pamětech dokonce přiznal, že si do setkání s Galou myslel, že je impotentní. I tak někdy může genialita a sebeláska ovlivnit umělce.
Dalí se neodmyslitelným způsobem zapsal i do světa filmu dvojnásobnou spoluprací s režisérem a přítelem Luisem Bunuelem. Němé filmy Andaluský pes (1929) a Zlatý věk (1930) ovlivnily nejenom tehdejší kinematografii. Dalí byl zkrátka jedinečný fenomén, jemuž bychom těžko hledali vhodný ekvivalent. Mimo to vše byl též znám pro nezvyklou fotogeničnost, která jeho popularitu upevňovala. Bez zajímavosti není ani fakt, že Bunuel ve svých pamětech o Dalím prozradil: ?Říkali jsme mu, nevím proč, ,československý malíř?. Jednou jsem šel po chodbě Rezidence, a když jsem uviděl otevřené dveře do jeho pokoje, podíval jsem se dovnitř. Viděl jsem, že dokončuje velký portrét. Velice se mi líbil. Hned nato jsem řekl Lorkovi a ostatním: Československý malíř právě dokončuje velice krásný obraz.? -liš-
8. 3.? 30. 5., Galerie MIRO, Strahovské nádv. 1, P-1,
www.galeriemiro.cz, otevřeno 10?17 hodin
Málokdy se stane, aby byl výjimečný umělec samotným ztělesněným uměleckého díla.
Salvador Dalí patří k nejvýraznějším malířům dvacátého století. Přesto lze snadno postavit jeho díla do stínu jiného fenoménu ? samotného Dalího, který byl vyloženě zrozen pro umění. Díky výstavě Salvador Dalí ve fotografiích Roberta Descharna, která bude českým očím v České republice k dispozici poprvé, máte nyní jedinečnou šanci poznat tvář velkého umělce doslova ze všech možných úhlů. Profesor Robert Descharn fotografoval Dalího půl století. Vznikla jedinečná kompozice záběrů, ukazující Dalího život v celé kráse a (pokud lze v jeho případě tento termín použít) i ošklivosti. Z fotografií je znát nejen bezedná důvěra v sebe sama, ale též i aura silného umělce, jemuž podobný se již pravděpodobně nikdy nenarodí. Dalího fenoménem se staly již jeho kníry, obrácené špičkami vzhůru jako antény. Dodnes jde o nejfotografovanější kníry dvacátého století a i když se tak nemusí zdát (neboť nebývají terčem parodií), předčily jak proslulý knír Hitlera, tak Stalina.
Dalí byl známý svou neskromností. Vždy o sobě mluvil v superlativech a ačkoli tím mohl pobuřovat kolegy i širokou veřejnost, nestalo se tak. Na jeho dílech, jakožto i na něm samotném, bylo cosi omamného, čemu podléhaly davy. Nadčasovost a jedinečnost pramenící z nevyčerpatelné mysli, která si mohla dovolit cokoli, protože zkrátka neznala ve svém vlastním umění hranic. Sebeláska samozřejmě měla své vedlejší efekty. Jedním z nich byla neschopnost najít sexuální uspokojení od kohokoli jiného než od sebe sama. Dalí byl známý tím, že si liboval v masturbaci a nikdy se tím netajil. Dokonce se toto téma stalo častým motivem jeho děl, zejména slavného obrazu Velkého masturbanta (1929).
Jedinou ženou, která kdy Dalího získala, byla jistá Gala, která ho zbavila panictví. Dalí se rád dušoval, že jí byl vždycky věrný a nikdy nepoznal fyzicky jinou ženu. V pamětech dokonce přiznal, že si do setkání s Galou myslel, že je impotentní. I tak někdy může genialita a sebeláska ovlivnit umělce.
Dalí se neodmyslitelným způsobem zapsal i do světa filmu dvojnásobnou spoluprací s režisérem a přítelem Luisem Bunuelem. Němé filmy Andaluský pes (1929) a Zlatý věk (1930) ovlivnily nejenom tehdejší kinematografii. Dalí byl zkrátka jedinečný fenomén, jemuž bychom těžko hledali vhodný ekvivalent. Mimo to vše byl též znám pro nezvyklou fotogeničnost, která jeho popularitu upevňovala. Bez zajímavosti není ani fakt, že Bunuel ve svých pamětech o Dalím prozradil: ?Říkali jsme mu, nevím proč, ,československý malíř?. Jednou jsem šel po chodbě Rezidence, a když jsem uviděl otevřené dveře do jeho pokoje, podíval jsem se dovnitř. Viděl jsem, že dokončuje velký portrét. Velice se mi líbil. Hned nato jsem řekl Lorkovi a ostatním: Československý malíř právě dokončuje velice krásný obraz.? -liš-
8. 3.? 30. 5., Galerie MIRO, Strahovské nádv. 1, P-1,
www.galeriemiro.cz, otevřeno 10?17 hodin 
