Moderátor, herec a bavič Jan Kraus patří mezi nejoblíbenější české osobnosti vůbec. Nebojí se říkat, co si myslí, díky čemuž je každý rozhovor s ním takřka unikátním zážitkem. Nikdy nevíte, co vám odpoví, ale pokaždé si můžete být jistí, že se za bystrýma očima a pobaveným úsměvem ukrývá myšlenka, která Vás nenechá chladnými. O současné politické scéně, domácí kultuře a Českých slavících si s Janem Krausem povídal Tomáš Chvála.
V poslední době se zdá, že má téměř každý ambice vejít na politickou scénu. Neuvažujete o něčem podobném? Já bych Vás volil. Vím, že jste kdysi prohlásil ,,Než do politiky, to radši do kláštera´´. Někdo s Vaším osobitým názorem by ale naší scéně rozhodně neublížil. A nepochybně bych Vás nevolil sám.
To je od Vás hezké, díky za důvěru - ale svět výkonné politiky pro mě není. Tedy, dnes si to neumím představit. Dělám práci, kterou mám rád, s publikem, to je navíc i adrenalin. Nemusím díky tomu ani na skate, lyže, apod. Mám ho dostatek.
V roce 2003 jste natočil Městečko, v němž jste pranýřoval raná léta českého kapitalismu. Nemáte chuť se za kameru posadit znovu? Určitě by se našlo dost nového inspiračního ,,bordelu´´.
Já jsem s dovolením nepranýřoval. Městečko je poměrně přesnou kronikou toho, co jsem autenticky zažil. Autorská práce byl jen výběr událostí, dialogy a způsob zaznamenání. Je to film o začátku kapitalismu v Česku, ne pranýřování systému. Ostatně systém se nám ještě nepodařilo zcela zavést.
O Andreji Babišovi jste prohlásil: ,,Na rozdíl od mnoha politiků, kteří kradou, a proto dělají politiku, on chce dělat politiku, protože krást nepotřebuje, takže v tom je zásadní rozdíl.´´ Myslíte, že jeho úspěch při volbách znamená, že se blýská na lepší časy? Ať už z hlediska politické scény nebo ohledně toho, koho si Češi do poslanecké sněmovny volí.
Nevím. Neznám ho důkladněji, než z několika krátkých setkání. Ale že je každopádně reprezentantem jiné životní zkušenosti, to je bez diskuse. Že je úspěšný není bez příčiny. Nečeká ho jen zápas s politikou jako takovou, ale s kolektivismem, v poněkud nepřirozeném prostředí, navíc deformovaném místní nemravností. Nemravnost, zejména pak zlodějina, není jen specifikem politiky.
Tunel Blanka, kauza Opencard, ,,víno´´ Davida Rátha, problémové české dálnice. Která česká nechvalně proslulá kauza posledních let Vás nejvíce pobavila a se zájmem sledujete její vývoj/nevývoj?
Žádná. Občas se stydím, protože bych byl rád hrdým Čechem. Tohle mi v tom dokáže bránit a naopak mě to decimuje. Ale kradou i dámy a pánové v samoobsluhách, apod. Mentálně morální deformace proběhla širokopásmově na celé populaci - není tedy divu.
Tohle bude možná nekorektní otázka, ale nenapadá mě nikdo jiný, kdo by mi na ni upřímně odpověděl. Myslíte, že jsme hloupý národ? Milujeme Kameňák a Ordinaci v růžové zahradě, zvolili jsme si pana prezidenta s ?vratkou chůzí?, neustále slepě nadáváme na Američany a milujeme bulvár. V čem je ten zásadní problém?
Hloupý národ jistě ne, ale poničený pořádně. Češi navíc milují peníze, určitě víc než práci. Většina každého národa je celkem jednoduchá - pokud jde o intelekt. Jim náleží Kameňák, Ordinace, apod. Je problémem elitních menšin, že nic náročnějšího, finančně, téměř neobstojí. Oni to totiž nejsou takové elity, jak si o sobě myslí. Když na to dojde, přece jen si nacpou hubu chlebíčkama a plácnou sebou do bazénu. Jsou sociálně hladoví jako ti jednodušší...
Mám Vás v hlavně zafixovaného jako prvního českého moderátora, který našim televizím ukázal show ve stylu Jimmyho Kimmela, Larryho Kinga a jím podobným. Bylo obtížné model prosadit u našich diváků.
To byla jen klika. ČT tehdy nevěděla přesně co chci zkusit, naštěstí bylo období, že to bylo trochu jedno. Naplánováno bylo 7 vysílání. Vycházely tři záporné kritiky týdně, někdy i dvoustránkové, ale naštěstí přibývali diváci. To se ČT celkem hodilo, to pomohlo.
Velkou část našeho časopisu věnujeme kultuře. Je vám bližší divadlo, nebo film? A co zajímavého jste viděl z novinek naposledy... za předpokladu, že máte na něco podobného vůbec čas.
Divadlo je, i když jsem k němu měl vždycky nefanatický vztah - elementární laboratoří showbussinesu. Všechno, co se na divadle ví, dělá po staletí, co si tam můžete zkusit - nikde jinde není. Kdybych nedělal divadlo, Show Jana Krause bych dělat také nemohl. Ostatně ona se od divadelního představení liší jen tím, že v hledišti jsou kamery.
Jak osobně vnímáte porevoluční českou kinematografii? Přiznám se, že já se v ní trochu ztrácím. Rok od roku je pro mě složitější najít nový český film, který bych považoval za výjimečný a chtěl ho vidět po nějaké době znovu.
Považuji za výhradně svůj soukromý problém, že pro mě česká kinematografie trpí ohromnou porcí prolhanosti. Ale pár filmů se tu povedlo. Třeba Knoflíkáři - ovšem já chodím do kina jednou za 3-4 roky - nechci v sobě mít tu podrážděnost.. Nesleduji ani světovou kinematografii. Přežral jsem se filmu již před mnoha lety.
Ve filmech Vás již vídáme jen vzácně. Nemáte čas hrát, není chuť, nebo jen prostě nejsou dobré role?
Hrát ve filmu je pro mě na hranici snesitelnosti. To čekání, věčné opakování. Ukázalo se, že mám-li standardní podmínky jako ve světě, tedy soukromí v přívěsu, apod. - jsem schopen to jakž takž vydržet. Z hlediska mé práce je navíc špatně placený. Celý den za desetinu toho, co mám za 2 hodiny firemního večírku je poněkud mimo trh. Ale teď jsem točil s Tomášem Vorlem - toho mám rád a považuji ho za opravdu nezávislého režiséra a pak Expozitura pro Novu, protože role prezidenta republiky se neodmítá..:-)
Když jsem sledoval letošního Českého slavíka, velmi dobře jsem se bavil. Následně mě překvapilo, jaká až téměř hysterie zavalila internetové články ohledně kvality večera. V mnohém mi to připomnělo každoroční hon novinářů na České lvy. Proč myslíte, že mají kritici na podobné předávání cen takovou ,,pifku´´?
U mě to není překvapivé. Podle kritiků jsem ještě nikdy neudělal nic dobrého. Divadlo, tedy Nahniličko - strašné (hrajeme 20 let), Uvolněte už jsem zmiňoval, Městečko - katastrofa, ale dostal jsem Variety Critics Choice, řada dalších nominací. Tam dokonce Spáčilová a další holky z novin přemlouvaly američany, ať mi tu cenu nedávají - pak o tom psal Independent a Hollywood report, jako o unikátních poměrech u nás. Ale dnes je to jinak. Na Facebooku jsem měl například po Slavíkovi rekordní nárůst přízně na stránkách, takže přinejmenším své fanoušky jsem zjevně nezklamal a získal jiné. Teď jich je 270 000, to na to, co jsem za kreténa, docela jde.. Dokážete mít se svými zkušenostmi ještě trému? Připadá mi, že moderátor, který před zrakem celé arény propadl podlahou, už musí mít hroší kůži Chucka Norrise a nic ho nemůže rozhodit.
Dokážete mít se svými zkušenostmi ještě trému? Připadá mi, že moderátor, který před zrakem celé arény propadl podlahou, už musí mít hroší kůži Chucka Norrise a nic ho nemůže rozhodit.
Kdo nemá trému nemůže být normální! Ale nesmíte mít takovou tu zhoubnou, co nemůžete dojít na podium. Tréma je z diváků, z lidí, z respektu k nim? Je samozřejmě rozdíl, když na moji show si lidé kupují lístky, než Slavík, kde je fasují. Nerad dělám cokoli právě pro neregulérní publikum. A k regulérnímu máte zase ještě větší pocit zodpovědnosti.
Poslední otázka bude z lehčího ranku a to gastronomická, neboť se v PragMOONu věnujeme nejen kultuře, ale i jídlu a restauracím. Jakou kuchyni osobně preferujete a co vám naopak nesmí přejít přes jazyk?
Já jím jako zvíře. Z hladu. Hodně, cokoli. Nenávidím hlad. Nejsem mlsný. Ale čím mi jídlo víc chutná, tím jsem šťastnější. Ubral jsem v posledních letech české omáčky, dávím se špagetami, apod.
Děkuji za rozhovor.
