Tvář Jirky Langmajera zdobí filmy, seriály i divadelní prkna. Právě na divadle od druhé poloviny dubna exceluje ve hře Když Harry potkal Sally.
Q: Znal si původní film předtím, než ti byla nabídnuta role ve hře?
Neznal a do téhle chvíle jsem ho ani neviděl a to ho mám doma. Neviděl jsem ho úmyslně a chci si ho dát až po premiéře. Kdybych ho viděl před ní, mohlo by se mi stát, že by mě to dejme tomu mohlo ovlivnit, spíš negativně než pozitivně, páč Billy Crystal je fešák (smích).
Q: Je náhoda, že hraje Sally tvoje častá kolegyně Ivana Jirešová?
Počítám, že to velmi ulehčilo vytvoření té správné chemie při představení... Náhoda to rozhodně není. To bylo myšleno od počátku tak, že to budeme hrát zrovna my dva. My spolu nehrajeme na jevišti poprvé a tohle je logické vyústění toho, že se nám dobře spolupracuje a Když Harry potkal Sally je naprosto skvělá látka ke zpracování. Navíc jsme chtěli využít nějaké vhodné téma pro to, aby se na prknech Divadla Palace sešla partička lidí, který máme rádi, s nimiž se nám dobře hraje a který umí bejt vtipný. A to se nám s Ivanou v tomhle případě fakt povedlo, neboť s náma v tý hře hrají Ivana Striková a Linda Rybová, což jsou obě skvělý holky, znaj se odmalička a uměj na sebe skvěle reagovat. A kluky hrajou Igor Chmela, kterej je neuvěřitelně vtipnej, a Filip Čapka, což je další fajn člověk do party.
Q: Co tě na scénáři hry zaujalo?
Na té hře bylo od začátku znát, že je to přepsanej film. Hodně mě bavily dialogy a celkový to uchopení příběhu. Asistentka Jaroslava Brabce, který hru režíruje, navíc film viděla a prý se tomu hra hodně přibližuje. Ostatně, ve hře je řada doprovodných dotáček, které ty hranice mezi filmem a divadlem celkem mažou.
Q: Dotáček?
V tý hře je hodně předělů a díky tomu, že jde o přepsanej film, tak je tam asi osmnáct různejch prostředí, což je na divadelní představení dost. Ve filmu není problém bejt jednou tam a jindy zase jinde, ale na divadle není lehký vyjádřit, kde se zrovna postavy nachází. Druhý byl v tom, že se ve filmu nachází předěly mezi jednotlivými scénami, kde starý lidi vyprávěj o tom, jak se poznali. No a tyhle momenty máme natočený na videu a budeme je promítat na dvou velkých obrazovkách během představení. Zároveň se na těch obrazovkách pokoušíme dělat nějaké to zátiší scénám, díky čemuž bude divákům jasnější, kde se zrovna postavy nachází. K tomu to ještě doprovází i zadní projekce, takže je to celé poměrně komplikovaně vystavěné. Rozhodně nikdo nemůže čekat nějaké vizuální orgie ve stylu koncertu Madonny, jsme v malém nedotovaném divadle, ale na to, jak krátkou dobu jsme měli, jsme v podstatě udělali takovej malej zázrak. Rozhodně jsme si toho neukousli málo, ale Jarda Brabec je šikovnej, takže věřim, že to bude fungovat.
Q: Máš ještě před publikem trému?
Stále a možná čím dál větší. Čím více zkušeností, tím větší tréma.
Q: V herecké branži se pohybuješ pěkně dlouho, neláká tě režie?
Někdy jsem tak zoufalej, že ano, ale to neznamená, že bych to dělal líp, než člověk, co mě zrovna režíruje (smích). -liš-
Tvář Jirky Langmajera zdobí filmy, seriály i divadelní prkna. Právě na divadle od druhé poloviny dubna exceluje ve hře Když Harry potkal Sally.
Q: Znal si původní film předtím, než ti byla nabídnuta role ve hře?
Neznal a do téhle chvíle jsem ho ani neviděl a to ho mám doma. Neviděl jsem ho úmyslně a chci si ho dát až po premiéře. Kdybych ho viděl před ní, mohlo by se mi stát, že by mě to dejme tomu mohlo ovlivnit, spíš negativně než pozitivně, páč Billy Crystal je fešák (smích).
Q: Je náhoda, že hraje Sally tvoje častá kolegyně Ivana Jirešová?
Počítám, že to velmi ulehčilo vytvoření té správné chemie při představení... Náhoda to rozhodně není. To bylo myšleno od počátku tak, že to budeme hrát zrovna my dva. My spolu nehrajeme na jevišti poprvé a tohle je logické vyústění toho, že se nám dobře spolupracuje a Když Harry potkal Sally je naprosto skvělá látka ke zpracování. Navíc jsme chtěli využít nějaké vhodné téma pro to, aby se na prknech Divadla Palace sešla partička lidí, který máme rádi, s nimiž se nám dobře hraje a který umí bejt vtipný. A to se nám s Ivanou v tomhle případě fakt povedlo, neboť s náma v tý hře hrají Ivana Striková a Linda Rybová, což jsou obě skvělý holky, znaj se odmalička a uměj na sebe skvěle reagovat. A kluky hrajou Igor Chmela, kterej je neuvěřitelně vtipnej, a Filip Čapka, což je další fajn člověk do party.
Q: Co tě na scénáři hry zaujalo?
Na té hře bylo od začátku znát, že je to přepsanej film. Hodně mě bavily dialogy a celkový to uchopení příběhu. Asistentka Jaroslava Brabce, který hru režíruje, navíc film viděla a prý se tomu hra hodně přibližuje. Ostatně, ve hře je řada doprovodných dotáček, které ty hranice mezi filmem a divadlem celkem mažou.
Q: Dotáček?
V tý hře je hodně předělů a díky tomu, že jde o přepsanej film, tak je tam asi osmnáct různejch prostředí, což je na divadelní představení dost. Ve filmu není problém bejt jednou tam a jindy zase jinde, ale na divadle není lehký vyjádřit, kde se zrovna postavy nachází. Druhý byl v tom, že se ve filmu nachází předěly mezi jednotlivými scénami, kde starý lidi vyprávěj o tom, jak se poznali. No a tyhle momenty máme natočený na videu a budeme je promítat na dvou velkých obrazovkách během představení. Zároveň se na těch obrazovkách pokoušíme dělat nějaké to zátiší scénám, díky čemuž bude divákům jasnější, kde se zrovna postavy nachází. K tomu to ještě doprovází i zadní projekce, takže je to celé poměrně komplikovaně vystavěné. Rozhodně nikdo nemůže čekat nějaké vizuální orgie ve stylu koncertu Madonny, jsme v malém nedotovaném divadle, ale na to, jak krátkou dobu jsme měli, jsme v podstatě udělali takovej malej zázrak. Rozhodně jsme si toho neukousli málo, ale Jarda Brabec je šikovnej, takže věřim, že to bude fungovat.
Q: Máš ještě před publikem trému?
Stále a možná čím dál větší. Čím více zkušeností, tím větší tréma.
Q: V herecké branži se pohybuješ pěkně dlouho, neláká tě režie?
Někdy jsem tak zoufalej, že ano, ale to neznamená, že bych to dělal líp, než člověk, co mě zrovna režíruje (smích). -liš- 
