Herečka Miluše Bittnerová, známá především jako seriálová sestřička Eliška, se na sklonku jara určitě nenudí. Právě dotáčí zatím poslední sérii Ordinace v růžové zahradě, intenzivně se věnuje charitativní činnosti a v neposlední řadě s velkým nasazením hraje divadlo.
K rozhovoru jste si vybrala holešovický bar Piano. Souvisí to nějak s jedním z Vašich skalních koníčků, hrou na klavír?
Tak to je velká náhoda. Já jsem tady za rohem dřív bydlela a tohle byla moje první hospoda, můj první panák. Mí kamarádi se sem také naučili chodit a dneska se tu scházejí i beze mne. Klavír tady sice mají, ale úplně rozladěný.
Q: Prý také ráda chytáte ryby. Umíte je také připravit?
To ne. Já nevařím. Asi to trochu umím, ale moc mě to nebaví. S nožem v kuchyni prý vypadám nebezpečně, proto mě k vaření manžel nepustí.
Q: Závidím. Existuje domácí práce, ke které Vás manžel pustí?
Když k nám třeba přijde někdo na večeři, tak si připravuju různé obložené talíře, motám si ty salámky, načančám stůl ubrouskama ? s tím si vyhraju. Samozřejmě také uklízím. Ale jinak jsem takový ten technický typ. Zapojit televizi a video, to pro mne není problém.
Q: Přesvědčila jste mně, že se submisivní seriálovou Eliškou máte pramálo společného. Eliška má dospívající dceru, ani v její postavě se nedá dohledat nějaký moment podobný dospívání Vašemu?
Tak to určitě ano. Eliščina Katka je velmi problematická, ale přesto je míň problematická, než jsem byla já. Kolikrát si i říkám, že to, co jí napíšou, je velká pohoda. Je fakt, že Eliška je hodná, velmi tolerantní. Trochu se bojím, že se svým dítětem nebudu mít tolik trpělivosti. Protože vím, co je v šestnácti letech možné a jaká rizika tyhle roky nesou, tak myslím, že budu přísná matka.
Q: Mluvíte o sobě jako o matce, o svých biologických hodinách ale říkáte, že netikají. Přitom Vaše mladší sestra už má tříletou
holčičku.
Já neříkám, že děti vůbec, já se i těším, až budu matka. Ale zatím převládá pocit, že si to neumím představit. A musím říct, že kromě novinářů se mě na to nikdo neptá.
Q: V tomhle ohledu se tedy se svojí sestrou rozcházíte. Existuje něco, v čem jste si podobné?
Moje sestra je mladší sestra se vším všudy. Máme za sebou klasický průběh dětství, kdy se střídaly ochranitelské role s těma až konkurenčníma. Sestra je ale povahově úplně jiná. Rozdíl mezi námi je například v tom, že ona umí dřít, umí se učit. Zatímco já jsem se to nestihla naučit.
Q: Své jméno jste spojila i s charitou. Nadační fond Pepina zrealizoval svůj další projekt.
Po loňském Dni s Pepinou v Nymburku, kdy byl výtěžek ze všech doprovodných akcí použit na vybudování dětského hřiště v areálu nymburského dětského domova, se Pepina letos koncem května vydala do Hořic. Tady byl Den s Pepinou pořádán na podporu Hospicového občanského sdružení Duha. Nejsem člověk, který by charitě propůjčil své jméno a obličej. Jsem spoluzakladatelkou nadace a členkou realizačního týmu
