CZECHVISITORS: Pozvete nás do své obce?

Jaký byl původní záměr? 

Tomáš: „Michalův původní nápad byl v každé obci se vyfotit u značky jako důkaz, že jsme tam byli, a pak ji rychle projet, abychom se mohli vyfotit u další značky jiné obce a tyto fotky hodit do šuplíku. Hlavně co nejdříve objet všechny obce v ČR, abychom byli tak první cestovatelé, kterým se podařilo procestovat úplně celou republiku."

Michal: „Tom náplň projektu ale rozšířil. Když už bychom v té obci měli být a vyfotit se u její značky, chtěl tu obec vidět celou, nafotit a poté zveřejnit na IG a FB."

Podle čeho si vybíráte obce, které navštívíte? 

Tomáš: „Přemýšleli jsme, kde začít. Vyrazit na výlet a neznat jeho cíl nám přišlo podivné. Proto jsme se rozhodli vždy napsat někomu známému, že za ním přijedeme na návštěvu. Tím jsme měli stanovený cíl. Cestou tam jsme nafotili nějaké obce, dojeli do cíle, kde jsme s kamarády prošli obec, a poté jsme jeli zpět jinou cestou z důvodu návštěvy jiných obcí."

A nyní to vybíráte jak? Předpokládám, že známé už jste objeli všechny… 

Tomáš: „Všechny rozhodně ne. (směje se) Napadlo nás využít interaktivního okna v příběhu IG s popisem: ‚Napiš, do jaké obce za Tebou máme přijet na kávu?‘ A pár lidí nám toto okno vyplnilo. Když jsme tedy plánovali, kterou obec navštívíme jako další, podívali jsme se do pozvání, domluvili návštěvu a vyrazili. Dnes už musíme vést tabulku v excellu a všechna místa máme zanesená v mapě, abychom viděli na první pohled, kam jsme pozvaní. Někdo nabízí jen procházku, jiní kávu či večeři a občas někdo nabídne i nocleh u nich doma. Při plánování cest tedy nejdříve kontaktujeme ty, kteří nabízejí nocleh, a pokud mají čas, podíváme se, kudy jedeme a zda na trase nemáme jiná pozvání, abychom navštívili i je. Dále pořádáme jednou v měsíci soutěž, když výhry předáváme výhradně osobně v obci výherce. Tito lidé poté mají absolutní přednost při plánování našich cest. Soutěže pořádáme proto, aby o nás lidé věděli, a také proto, že díky tomu získáme možnost navštívit obec s někým, kdo v ní žije."

Už jste se do nějaké obce vraceli vícekrát?

Tomáš: „Co se týče opakované návštěvy, pak Praha je jasná. Dále jsme opakovaně navštívili obce, kde žijí naši příbuzní a přátelé. A dokonce některá pozvání skončila navázáním přátelství s možností opakovaných návštěv s nabídkou nocování."

Co přesně na místě děláte? 

Michal: „Vyfotíme se u značky!" (smějí se oba dva)

Tomáš: „Ano, to je první věc, kterou v obci musíme udělat. Snažíme se, aby tato fotka byla společná, ovšem někdy bývá provoz na silnici náročnější, a proto zůstávám připraven za volantem a Míša v rychlosti vyskočí se vyfotit. Dále pokračujeme k památkám, které nám mapy prozradí. Ovšem ne všechny zajímavé věci, budovy či památky jsou v mapě zaneseny. To je důvod, proč vždy uvítáme, když nás provází někdo místní, aby nám tato místa odtajnil. Když průvodce nemáme, musíme si vystačit s mapou a naším rozhledem po obci. Co nás zaujme, vyfotíme."

Jak dlouho na místě pobýváte?

Tomáš: „Není možné určit, kolik času v obci strávíme. Některé jsou tak malinké a vše zajímavé je na hlavní silnici, že v obci strávíme 3 minuty, vše vyfotíme z auta a pokračujeme dál. Jindy jdeme na zříceninu pěšky hodinu tam a pak zase zpět. Pak jsou města, která nejdou zvládnout ani za celý víkend. A když jedeme do obce s pozváním, jsme v ní samozřejmě mnohem déle, než bychom v obci strávili bez pozvání. Je pochopitelné, že naši hostitelé chtějí znát přesný čas našeho příjezdu, ovšem právě z těchto důvodů nejsme schopní ten čas předem sdělit. Ledaže už do navigace zadáme jako cílovou stanici obec hostitele."

Co budete dělat, až navštívíte všechny? 

Tomáš: „Otázkou je, zda se toho vůbec dožijeme." (usmívá se)

Michal: „Tom se směje, protože při sdílení jedné obce denně to vychází na 20 let, a to Tomovi bude přes 50, zatímco mně krásných 45. Máme v plánu pak pokračovat se všemi státy v Evropě."

Jak často vyrážíte? 

Tomáš: „Zatím to vychází na jeden výlet v měsíci, při kterém nafotíme 30 obcí na celý měsíc. Je vtipné, jak si dost lidí myslí, že neděláme nic jiného, než cestujeme každý den někam jinam, a přitom jsou to naše zásoby z jediného výletu. Já mám ve škole zkrácený úvazek a víkendy jsou čtyřdenní. Míša své studium na vysoké škole a brigádu mohl přizpůsobit výletům. Uvidíme, jak to budeme zvládat od září. Ovšem oba budeme učitelé, tudíž bychom mohli využívat prázdniny.“

Cestujete autem, v němž i spíte. Proč nepřespáváte v hotelu či penzionu? 

Michal: „Nejen, že je to svým způsobem romantické a dobrodružné, ale spaní v autě nám ušetří spoustu peněz. Hodně lidí nám doporučuje hotely a kolikrát nás označují za bezdomovce a chudáky bez peněz, co si nemohou hotel dovolit, ale tito lidé si vůbec neuvědomují, že pokud zvládneme 5 obcí za den, dělá to cca 1300 nocí. Při ceně 1500 Kč za noc pro oba na hotelu to dělá 2 miliony na konci projektu jen za ubytování. Navíc benzín také není levná záležitost. Za celý rok, co náš projekt existuje, jsme ujeli 20 tisíc kilometrů, což vychází přibližně na 70 tisíc korun.“

Jimramov – ves Trhonice – Tomáš @tomas_weis byl jediný, kdo s námi chtěl projít a projet naprosto celou obec Jimramov včetně všech jejích vesnic, které pod městys Jimramov spadají. Poté nás pozval i k sobě domů, kde nás ohřál dýňovou polévkou.

Jak to zvládáte finančně? 

Tomáš: „Oba musíme chodit na brigády. Hlavní příjem jde na pokrytí hypotéky a ušetřené peníze na rekonstrukce domu. Ale jednou v měsíci vyjedeme na nějaký delší výlet, při němž hradíme benzín a nějakou svačinku ze supermarketu. Chodit na výletech do restaurací si dovolit nemůžeme, a proto nás potěší, když nás hostitel pohostí třeba večeří. Kolikrát se stalo, že jsme přijeli jen na rychlou návštěvu předat výhru a výherce na stůl položil oběd, který uvařili speciálně pro nás. Bylo to milé a vážíme si toho.“

Stalo se vám někdy, že vás někdo nechal na holičkách?  

Tomáš: „Několikrát. Jako příklad uvedeme jednu paní na mateřské, která nás pozvala do Horažďovic. Naplánovali jsme tedy výlet kvůli ní přes Horažďovice. Den před setkáním napsala, jak se na nás těší. V den shledání se neobjevila, nereagovala, zprávy pouze zobrazovala a večer pak dala do příběhu, že ve stejný okamžik, kdy jsme fotili náměstí v Horažďovicích, byla s dětmi na zmrzlině na tomtéž náměstí. Navíc jsme v Horažďovicích zjistili, že nemáme kde spát. Náhodou bylo, že v ten samý okamžik nám napsal kluk z Českých Budějovic dotaz: ‚Tak kdy konečně dorazíte?‘ A my mu odpověděli: ‚Pokud chceš, za hodinu můžeme být u tebe.‘ Tímto jsme vyřešili tuto příhodu, byť jsme se druhý den museli zase vracet zpět, protože naším cílem měla být Šumava. Nově máme objednávkový formulář pro návštěvu obce. Udělali jsme ho proto, že s námi čtyři lidé  na Ostravsku vypekli. V podmínkách máme uvedeno, že kdo si z nás takovým způsobem udělá dobrý den, budeme vyžadovat proplacení benzínu, protože nám takové chování nepřijde v pořádku a alespoň nám to dává větší jistotu, že to lidé myslí vážně.“

Kde se vám zatím nejvíce líbilo? 

Michal: „Každá obec je krásná a většina nás něčím doslova uchvátí. Nás nejvíce baví noční fotky osvětlených památek. Možná tyto obce u nás vedou. Ovšem je to pouze tím, že jsme je náhodou navštívili v noci. Naše vnímání je trochu zkreslené i tím, že  do obce za někým jedeme a při pohledu na fotky si spíše vzpomeneme na to, s kým jsme se zde potkali a co jsme společně zažili, než abychom vnímali obec jako takovou. To je důvod, proč hlasování v námi pořádané anketě Obec roku necháváme zcela a jen na našich sledujících a obyvatelích obcí. Každé obci jsme vytvořili plakáty k vyvěšení a rozeslali jsme je na obecní úřady a školy té konkrétní obce. Asi jen 10 obcí svůj plakát uveřejnilo, ovšem to už je jejich boj, jak hodně svou obec chtějí podpořit.“ 

Setkáváte se někdy třeba s nepochopením kvůli tomu, že jste homosexuálové? 

Tomáš: „Nikdy se nám to nestalo."

Michal: „Až na jednu výjimku u Postoloprt, kdy nám pánové tmavší pleti nadávali do buzerantů a pronásledovali nás do vedlejší obce, kde nás honili s tyčemi v ruce po návsi, a to vše jen proto, že jsme si dovolili přijet do jejich vesničky, vyfotit kostel, sochu na křižovatce a starou klenutou kamennou bránu.“

Čížkov – vesnička Přešín: letitá kamarádka Dáda, s kterou Tom byl v reality show O 10 let mladší, nás pozvala na oslavu narozenin, kdy se slavily narozeniny Dády a jejích dvou dětí a našeho Míši.

Nehádáte se, když spolu trávíte hodně času? 

„Hodně!“ říkají oba dva se smíchem.  

Michal: „Ale to se přežene jako bouřka a jedeme dál. Já jsem tak trochu splachovací a Toma to většinou během pár minut přejde a tváří se, jako by se nic nestalo. Že, miláčku?“

Tomáš: „Doufáme, že nás tento projekt nerozdělí.“ (usmívá se)

Kdo jsou Dva kocouři na cestách? 

Tomáš (34) je učitel práva a advokátní koncipient, koníčky: každý čtvrtek moderuje karaoke v Nekonečném Šumu v Plzni, pod jménem Tom Lery vystupuje jako zpěvák a pod jménem Tomáš Robert Lörincz se prezentuje jako spisovatel (napsal několik románů a básnických sbírek). Michal (25) právě ukončil studium na VŠ a od září bude také učit na střední odborné škole anglický jazyk. Miluje historii, architekturu a cestování. 

Obec roku

V anketě Obec roku uživatelé IG hlasují tím, že dají lajk či napíšou komentář k obci, a ta s největším ohlasem poté získává cenu Město, Městys nebo Vesnice roku. „Protože nás to napadlo poněkud pozdě, pro první ročník se hlasuje do 30.06.2023 a 01.07.2023 u všech obcí, které jsme zveřejnili v roce 2022, spočítáme hlasy a zveřejníme výherce. A aby hlasující v anketě nepřišli zkrátka, běží zároveň soutěž o hodnotnou elektroniku, kterou mohou vyhrát jen díky tomu, že se do ankety zapojí. V současné době také běží hlasování pro obce zveřejněné v roce 2023,“ říkají Dva kocouři na cestách. 

Kontakt 

WEB: tomlery.cz 

INSTAGRAM: czechvisitors

FACEBOOK: Dva kocouři na cestách