Hana Noble je jedna z průkopnic vintage stylu u nás a taky majitelka značky Lazy Eye. O její práci, módě, šatech i zákaznicích jsme si spolu povídaly ve stylovém showroomu značky v pražské Jungmannově ulici, a to za běžného provozu. Rozhovor jsme proto musely několikrát nakrátko přerušit, když si krásné ženy zrovna přišly vyzkoušet a koupit krásné šaty. To ale vůbec nevadí. Ať se jim taky krásně nosí!
Hanko, Ty jsi často označovaná za návrhářku retro šatů, platí to ještě pořád?
Já si myslím, že ne. Dokonce jsem na tohle označení už začala být trochu alergická, přijde mi pejorativní. Dřív jsem to opravdu dělala, ale dneska dělám vlastně úplně normální šaty. Ano, většinou vycházejí ze starých střihů, ale já jejich design inovuji. Myslím, že podobné střihy jde najít i v konfekci. A hlavně – hodně toho dělají doplňky. Aby něco bylo „retro“, tak k tomu musíš mít i všechno ostatní – kabelku, boty, punčochy, účes a podobně. Ale já se snažím staré střihy modifikovat tak, aby se daly nosit do kanceláře nebo kamkoliv jinam.

Vymýšlíš i vlastní střihy?
Taky, ale nejvíce pracuji s těmi starými. Někdy nicméně projdou takovým vývojem, že se z původních šatů stanou úplně jiné. Některé střihy se mi třeba líbí a na mých kamarádkách vypadají fajn, protože mají určitý módní styl, ale pak je vidím na některých zákaznicích a najednou to není ono. Šaty vypadají zvláštně. A musím je předělat, aby vypadaly civilněji.
Řekneš zákaznici, že „to není ono“?
Jasně! Já jsem upřímná. Mě by pak štvalo, kdyby měl doma někdo něco ode mě, v čem se nebude cítit. Nebo je nechám, ať si to opravdu rozmyslí. Ať se třeba podívají do svého šatníku, co mají za doplňky, jestli jsou schopné všechno nějak zkombinovat. Rozhodně na ně netlačím.
Jak bys stručně popsala svoji vlastní značku?
Lazy Eye jsou klasické ženské střihy, které se dají nosit kamkoliv. A sluší skoro každému.
Co šiješ nejvíc?
Šaty pojmenované Rita a Hermína. Je mnoho střihů, které mám já sama ráda, pak se ale neuchytí. Snažím se produkovat pořád nové a nové. Ale nakonec to sklouzne k tomu, že se mě zákaznice ptají: „A nebudete mít zase Hermíny?“ Některé klientky mají jeden model třeba v deseti barvách a v různých materiálech, takže na zimu i na léto. Tím pádem potom nemusí řešit, co si vezmou každý den na sebe. Hodně jsem tedy střihy probrala, a i vlivem online prodeje vykrystalizovaly ty nejoblíbenější. Náročné střihy už šiji málo, protože vycházejí draho.
Máš nějaké typické zákaznice?
Asi mám. Hodně ke mně chodí doktorky, právničky, soudkyně, překladatelky. Nosí moje oblečení nejen do práce, ale třeba i na různé konference.

Hodně se teď v módě skloňuje tzv. kapsulový šatník, co ty si o něm myslíš?
Tak moje šaty jsou taková kapsule sama o sobě. Třeba můj nejoblíbenější model jsou šedé Rity, které nosím nejvíc, protože jsou to šaty, které se dobře kombinují. Beru si je na cesty, do práce, ale taky na houby s holínkami. Záleží, jak a s čím je nakombinuji, jsou univerzální. I ten trendy kapsulový šatník se musí umět nakombinovat, a není to vždycky jednoduché. A spoustě lidí to nejde. Ale když si vezmeš šaty, už je to jednodušší. Můžeš si pod ně vzít roláček, když je zima. Do některých třeba košili. Nebo jen tak. Stojí samy o sobě.
Takže na otázku „Řekni mi pět kusů oděvu, které by měla mít v šatníku každá žena?“ mi odpovíš…
To jde mimo mě! (smích) Mám doma kumbál, kde se štendry prohýbají a mám věcí opravdu hodně. Ale to je taky tím, že hodně testuji svoje vlastní oblečení, abych věděla, jak se chová daný materiál, kolik vydrží. A pak jednou za čas dělám ve skříni velké čistky. Ale kdybych tedy měla říct jeden kus – tak prostě šaty! Je to nejpraktičtější kus oděvu. A když jsou zavinovací, dokonce rostou s námi.
Máš oblíbené materiály?
Mám ráda hedvábí. Obecně kvalitní materiály. Ale miluji i viskózu. Naopak nemám moc ráda syntetické materiály. Na druhou stranu nabízím šatovky, v jejichž složení je sice polyester a elastan, ale jsou opravdu příjemné, a když je nenosíš v čase, kdy je venku 40 stupňů, tak jsou prostě skvělé, a to i na údržbu.
Ty sis nedávno nechala vyrobit vlastní látky, že? Co tě k tomu vedlo?
Ano, minulý rok v květnu jsem začala nabízet šaty z vlastních látek. V jeden čas jsem totiž přestala být spokojená s nabídkou, vozila jsem si sice i látky různě z cest, ale byla jsem z toho už unavená. Takhle si mohu nechat svoje látky vyrobit dopředu, našít si v klidu šaty na nadcházející sezónu a jsem připravená.

Jak jsi na tom s udržitelností? Vnímáš ji v módě jako důležitou?
Látky, které nespotřebujeme, dávám do různých škol. Jsou za to velmi rádi, studentky a studenti mají z čeho šít. A určitě je pro mě udržitelnost důležitá! Vůbec kupříkladu nevyhazuji oblečení, ani levnější věci – trička, tepláky. Nosím je do rozpadnutí. U věcí na doma je jedno, že mají trochu žmolky. Mám třeba jednu mikinu, má asi tak 35 let. Je tenká jako tričko, ale vlastně pořád drží a pořád ji nosím.
Myslíš, že se k oblečení vážou emoce, vzpomínky?
Jasně. Myslím, že to tak mají ženy obecně. Nedávno jsme to řešily s jednou kamarádkou a přesně – pamatujeme si, co jsme měly na sobě, když se stala nějaká událost. A pak je právě těžké, když se rozhodnu, že udělám čistku šatníku, dát věci pryč, protože jsou spojené s nějakými konkrétními vzpomínkami. A je těžké tu věc pustit. Ale zároveň je to velmi důležité věci pouštět.
Jsi ochotná mi odpovědět na otázku, jestli si myslíš, že se české ženy oblékají dobře?
Myslím, že se to lepší! A že záleží taky na tom, co kdo dělá za práci. Určitě je co zlepšovat. Víš, co mi trošku vadí na Češkách? Že jsou velmi prakticky přemýšlející, ale až takovým způsobem… že je to brzdí v tom se hezky obléknout. Uvedu příklad – přijde mi sem do obchodu pár, muž dovede svoji partnerku, chce jí koupit šaty, třeba troje. Ale žena řekne, že by v těch šatech byla moc výrazná a že neví, kam by je nosila. A přitom se jedná o nějaký jednoduchý základní střih. A že by ty peníze měli radši dát do dětí a podobně. Obecně mi přijde, že Češky trochu upozaďují svoji ženskost. A to třeba Slovenky ne! Ty se toho nebojí. Jsou parádivější, starají se o sebe. České ženy se o sebe obecně podle mě tolik nestarají. Samozřejmě nechci generalizovat, nemají to tak všechny. Ale Češky vkládají hodně času a peněz do rodiny a všeho kolem. A pokládají péči o sebe za ztrátu času, nebo si myslí, že si ji nezaslouží. A to je škoda. Protože jsem přesvědčená, že by se cítily lépe.
Všechno se vším souvisí. Měla jsem tu nedávno jednu zákaznici, ředitelku školy z vyloučené lokality. Nádherná dáma, krásně vkusně oblečená, spadla mi z ní čelist. A ona mi řekla, že pro ní je velmi důležité nosit hezké oblečení, protože musí jít příkladem těm dětem, jelikož vidí, jaký dopad to na ně má. Že také chtějí hezky vypadat. A to je potom jedno s druhým – jak vypadáš a jak se k tomu chováš. Myslím, že lidé mají tendence sklouznout k jinému chování i podle toho, co mají na sobě. Když přijedu do Itálie a vidím tam starší muže, dědečky, kteří posedávají s kafíčkem, v saku, košili, s čistými botami… to mi tady u nás chybí. A zase s tím souvisí i další témata, třeba vizuální smog, který u nás málokdo vnímá a řeší. Obecně chybí vkus.

Máš nějaký profesní cíl, který sis zatím nesplnila?
Nevyhořet!
Pragmoon je hodně pražský magazín, takže se nemůžu nezeptat – jsi rodilá Pražačka? A je Praha tvoje město?
Ano, z Vinohrad. Mám Prahu ráda. Nedokážu si představit bydlet jinde v Česku. V cizině ve velkém městě ano, ale bydlet někde u nás na vesnici, nebo na samotě u lesa, to není pro mě. Myslím, že město mě udržuje fit.
Rozhovor připravila: Blanka Vosecká Veselá
