KDYŽ HISTORIE OŽÍVÁ V TANCI

Tanec nás fascinuje už od nepaměti. Je to přirozený projev člověka, který provází lidskou společnost od pravěku až po dnešek. Tanec není jen pohyb, je to řeč beze slov. Může být oslavou radosti, projevem víry, součástí slavností, ale také prostým potěšením ze setkávání s druhými. Postupem času se z něj stalo i umění, které dokáže vyjádřit krásu a emoce tam, kde slova nestačí.

Když se dnes ohlédneme zpět, historické tance nám otevírají okno do dávných časů. Každá doba měla své vlastní kroky, melodie i způsoby, jak se lidé pohybem vyjadřovali. V jednoduchých kruhových tancích na vesnicích cítili radost ze života, zatímco na královských dvorech se z tanečních figur stával jemný jazyk společenských pravidel a elegance.

S Janou Kastnerovou, zakladatelkou a vedoucí skupiny Mariane, jsme si povídali o tom, jak historický tanec oživuje minulost a jak se tvoří vystoupení, které návštěvníky vtahují do dávných dob.

Dnes se s historickými tanci můžeme setkat nejen v knihách nebo na obrazech, ale i naživo. Za doprovodu Vaší skupiny historického tance Mariane. Kde všude vás můžeme potkat?

V rámci kostýmovaných prohlídek na zámcích a hradech, v zámeckých zahradách či při kulturních akcích. Mohou diváci prožít kouzlo tance tak, jak jej lidé znali před staletími. Naše vystoupení bývají součástí projektů jako jsou „Oživlé zámky a hrady“, „Hradozámecké noci“, „Muzejní noci“ či „Noci kostelů“. Často se také připomínají výročí významných osobností a historických událostí. Nejde však jen o samotný tanec, součástí našeho programu jsou i krátké hrané scénky, které vnášejí do příběhů živou atmosféru dávných dob. Rádi se také účastníme dobových průvodů, jarmarků a slavností, kde se propojuje tanec, hudba a divadelní vyprávění, a společně tak vytváříme pestrý obraz historie.

Jak dlouho už vracíte atmosféru dávných dob do dnešního světa a ukazujete že historický tanec je živý, poutavý a stále inspirující?

V září jsme oslavili 20 let, co rozdáváme radost při setkání s diváky. Náš soubor má 13 stálých tančících členů, několik hostujících a spolu s doprovodným týmem, který je nezbytnou součástí našeho uskupení je nás 22. Nejsme jen taneční skupina, my vyprávíme příběh. Takže vše, tedy i zázemí na akci, které si vytvoříme musí odpovídat době, kterou prezentujeme. K tomu je právě ten náš úžasný doprovodný tým, který se o toto postará. Aby to tak říkajíc sedělo.

Abych tomu správně rozuměla. Když jedete na vystoupení do zámeckého parku a ztvárňujete třeba empirové období, tak nesedíte na plastových židličkách, ale máte mobiliář odpovídající tehdejšímu prostředí? Vezete si sebou vybavení i s příběhem?

Ano, přesně tak. Nepoužíváme plastové židličky ani moderní vybavení. Místo toho volíme nábytek a doplňky, včetně ubrusů a nádobí, které odpovídají dané atmosféře. Každý detail, od stolu a židle, přes dekorace až po oblečení, pomáhá divákům pocítit, jak se žilo a slavilo před staletími.

Které období máte v repertoáru a kolik tanců k němu nabízíte?

Středověk, renesanci, baroko, empír, biedermeier a secesi. A nedávno jsme nově přidali meziválečné období. Rok 1930 – 1939. Ke každému období máme různý počet tanců. Třeba k tomu poslednímu, o kterém jsem mluvila, máme zatím jen tanců 5. Ale renesanci, kterou děláme opravdu od začátku, tak to bychom tančili v jednom kuse hodinu a půl.

To je opravdu bohatá paleta tanců a doprovodných aktivit. Jak vlastně vzniká celé vystoupení? Od první myšlenky, co budete tančit, jak v tom budete vypadat až po to, jak se v tom všichni cítíte. Proveďte nás prosím Vašim tvůrčím procesem.

Vyberu si historickou předlohu. Ať je to ze středověku, z renesance, jakéhokoliv období, určitou osobu, která je vyobrazena a kde je skutečně ten oděv vidět. Toho se držíme a tvoříme dál. Dnes jsme hodně omezeni materiálem i technikou. Přestože máme krásné látky a nepřeberné možnosti, mnohdy nejde použít techniky, jakými se to dělalo dříve. Příkladem jsou v renesanci průstřihy, aby spodní látka byla vidět přes látku vrchní, bylo třeba udělat v té vrchní vrstvě malé otvory, k tomu staří mistři krejčí používali nahřívací raznice, které látku po okrajích, když to řeknu ošklivě, seškvařily a látka se netřepila, navíc to bylo velmi ozdobné. Hodně se to používalo u lancknechtů. Tohle dnes dokážeme dobře udělat jen s hedvábím. Nutno říct, že vše se dříve šilo ručně a ne jinak to děláme i my. K tomu se už přidá jen hudba a tanec. A je skoro hotovo.

Když už máte předlohu hotovou, kolik času trvá výroba toho kostýmu?

Hodinově Vám to neřeknu. Když šijeme soustavně každý den, tak jsme schopni za 14 dní udělat jedny dámské renesanční šaty.

Kolik váží tyhle hotové dámské šaty?

Kolem dvanácti kilogramů bez šperku a bez bot.

No páni! A s kompletní výbavou?

Všechno dohromady. Šaty, na hlavu čepec, pláštík, kabelka, vějíř, boty, šperky. Je to tak čtrnáct kilo. A chlapci to nemají o moc lehčí. Ty renesanční kostýmy jsou hodně nákladné. Vezmeme-li pánský, tak kalhoty jsou z několika vrstev látek a mnohdy vycpané a tím přibývají deka. Dál má pán košili, na ní kazajku, potom vestu, na ní velký plášť nebo šubu. To je takový široký a ke kolenům dlouhý kabát. Na hlavě klobouk nebo baret s peřím. Je to deko k deku a je z toho opravdu kilo ke kilu.

Na tanec se čtrnácti kily navíc to už chce slušnou fyzičku.

To ano, a děvčata i chlapci jí skutečně mají.

Kostým je jakoby brána do role. Vstoupíte do postavy a atmosféry dané doby. Chováte se podle toho, jestli jste obyčejná pradlena, nebo křehká komtesa, jemná a chráněná, je to tak?

Tak to s tím kostýmem je. Opravdu je s tím spojeno celé bytí té doby, které se to týká. Vždycky, když se snažíme přiblížit lidem nějakou postavu, protože děláme i kostýmované prohlídky na hradech a zámcích, tak já jdu hodně do hloubky, snažím se o lidech, které máme ztvárnit, dopátrat co nejvíce. Jak žili, jací byli, nebo jak je viděla ta jejich doba. Všechno by se v tom mělo promítnout. Ne všechny komtesy byly jenom křehké. Když jejich pán nebo manžel byl někdy delší dobu mimo domov, tak dokázaly spravovat celá panství. Byly to ženy velice, nechci říct přímo tvrdé, ale musely se umět postarat.

Vaše ztvárnění historie je velmi autentické a poutavé. Za tím určitě stojí hodiny a hodiny práce, čtení a pátrání v různých pramenech. Dá se říct, že je to trochu práce historika?

No, tak to jsem historik amatér v tom případě. Já se nepovažuji za historika. Ale pátrat musíte. Hodně načíst, hodně sepsat a propátrat to je pravda. Je to opravdu jen amatérské hledání, nerada bych, aby si někdo myslel, že se stavím do výšin těch našich historiků, kteří opravdu historici jsou. Ale i tak je to má velká záliba.

Kopírujete minulost, nebo si ji občas přizpůsobujete a domýšlíte si?

Ne, to ne. Snažíme se o historickou přesnost. Tak to musí být, aby se to dalo prezentovat divákům, abychom nepředváděli pohádku. To znamená, že hlídáme historická fakta, ať je to tanec, nebo hrané scénky. I to jak tance zaznamenali staří taneční mistři. Vždy se snažíme jít do detailu, jaké byly účesy, boty, co se nosilo. Je to soubor věcí, u kterých máme rádi, když do sebe zapadají.

S jakou nejčastější reakcí se setkáváte u návštěvníků při vašich vystoupeních? Co vidíte na jejich tvářích, když zažívají historický tanec a atmosféru minulosti s vámi?

Myslím si, že je to potěšení. Vždycky se usmívají. Nemyslím si, že je to obdiv. Ten je až potom, když se s námi setkají osobně a ptají se na kostýmy, kdo nám je šije. Z jakého jsou období a třeba i jak se v nich cítíme. Většinou je zajímá všechno kolem.

Jsme ženy a odívání řešíme každý den. Stane se, že si vaše členky půjčí kousek historie i do civilu? Třeba nějaký šperk nebo klobouček z kostýmu?

Myslím, že děvčata to tak mají. Některé šperky jsou opravdu nesmrtelné a dají se používat i dnes. Z našich renesančních šperků, je to smaltový nebo také emailový šperk. Ten je zrovna v téhle té době módní. To jsou ty barevné s kytičkami, například na stříbře.