Poznámka autora: Rozhovor vznikl ještě před Vánocemi a vystoupením v O2 aréně.
Jste takový komik jako na jevišti nebo před kamerou i v soukromí?
„Myslím, že zase tak moc ne. Když jsem mezi svými přáteli, kteří třeba nemají zrovna nejlepší náladu, tak se snažím je rozveselit, to ano, ale myslím si, že jsem spíše hloubavější člověk.“
Přeci jen od vás ale lidé tu zábavu očekávají. Dokážete přepnout do humorného režimu i v případě, že vám není do smíchu?
„Ano. Bohužel i o tomhle je naše povolání. Stál jsem na jevišti a hrál třeskutou francouzskou komedii v době, kdy můj tatínek ležel na hematoonkologii a umíral. Tehdy mi do smíchu opravdu nebylo.“
Neumím si tohle představit. Předpokládám, že když pak slezete z jeviště, musíte být psychicky hodně vyčerpaný. Jak s tím následně bojujete?
„Upřímně se s tím moc bojovat nedá. Ani by to pravděpodobně nemělo patřičný efekt, kdybych bojoval. Je třeba prostě a jednoduše přijmout ten fakt, že to tak je. Myslím, že spousta lidí zažívá obdobné situace. Věřím v lásku a humor a to mi vždy pomáhá.“
Někdo by vaše role, třeba v komedii Tři Tygři ve filmu: JACKPOT, kde hrajete šilhavého Davida Votroubka, mohl nazvat tak, že ze sebe děláte blbce. Nevadí vám takové postavy hrát?
„Já ze sebe blbce nedělám. To, že hraju role, které jsou mnohdy na okraji společnosti, či jsou výrazné, expresivní nebo podivínské, neznamená, že hraju blbce. Úkol každého herce je hrát! Snažím se, aby každá role, kterou hraju, byla co možná nejvzdálenější tomu, kdo jsem ve skutečnosti já. Rozhodně si utahuju z lidské blbosti. Je to vděčné. Ale necítím se být blbcem.“
Většinou si vás diváci spojují s komediálními rolemi, ale vy se také často objevujete v těch dramatických. Naposledy jste ve filmu Spolu ztvárnil kluka, který trpí autismem. Musel jste se na tuto roli nějak více připravovat?
„Ano, ta role si vyžadovala patřičnou péči. Navštívil jsem autistické centrum ADAM v Ostravě, seznámil se s několika autisty a podstoupil s nimi jejich program. Byla to úžasná zkušenost. A věřím, že se ve filmu zúročila.“
Řekl byste, že jste také v něčem autista?
„Na to je těžká odpověď. Já bych řekl, že každý z nás je tak trochu Michal. Každý z nás má v sobě kus naivity a ryzí přirozenosti. Pro mě je autista prostě a jednoduše přirozená bytost. Čistá.“
Je nějaké téma, z něhož byste si legraci nikdy nedělal?
„Takové téma neznám. Humor musí dráždit, balancovat na jakési hraně. Humor je zrcadlo a pohled do něj bývá mnohdy hořký. Legrace se dá dělat ze všeho, záleží pouze na formě a daném interpretovi, jakou zvolí rétoriku a způsob přenosu. Hranice humoru si každý nosíme v sobě. Sto lidí sto chutí.“
»Balil« jste jako teenager holky na humor?
„No víte, moc zbraní jsem neměl. (směje se) Ano, snažil jsem se k dívkám dostat vždy skrze humor a zábavu.“
Fungovalo to?
„Někdy to vycházelo lépe, někdy hůře. Obecně jsem ale zjistil, že ženy se rády smějí. A já je uměl vždy pobavit.“
Chápu správně, že komik jste tedy už od dětství?
„Svým způsobem ano. Už jako dítě jsem zaháněl chmury tím, že jsem se vysmíval vlastnímu strachu. Dělám to dodnes a je to nejefektivnější způsob, jak ustát některé životní bolesti. Brát se s patřičným nadhledem a odstupem je předpoklad pro relativně spokojený a smysluplný život. Aspoň pro mě.“
- ,,Jsem smutný tak nějak pořád a humor je mým lékařem¨
Kdy naposledy vám nebylo vůbec do smíchu?
„Často mi bývá smutno. Jsem poměrně citlivý člověk a mnoho věcí mě dojímá. Mám v sobě i kus patosu. Čili jsem smutný tak nějak pořád a komedie, humor a smích jsou mými lékaři.“
A kdy jste se v životě cítil opravdu šťastný?
„Obecně se tak děje ve chvílích, kdy jsou lidé, které mám rád, spokojení. Když vidím, jak se moje malá dcerka směje a je spokojená, tak se cítím být šťastným.“
Dceři Anežce jsou dva roky. Je po tatínkovi smíšek?
„Je úžasná a velmi zábavná. Určitě se u ní projevuje obrovský smysl pro humor a velká dávka empatie. Miluji ji.“
Změnilo vás nějak otcovství?
„Nevím, jestli změnilo, ale určitě mě utvrdilo v tom, že je pro mě moje dcera vším. Je to moje největší životní láska.“
Rozhovor děláme před Vánocemi. Jak je budete trávit?
„Tradičně s rodinou doma. Pohádky, dobrá večeře a kupa dárků pro Anežku. Takhle nějak bych si to představoval.“
Dodržujete nějaké tradice?
„Ano, od svých rodičů mám naučené určité tradice z našeho rodokmenu. Šupiny pod ubrousek, talíř u stolu pro náhodného kolemjdoucího, modlitba a vzpomínka na zesnulé…“
Vybavíte si, jaký nejlepší dárek jste kdy dostal?
„Jednou mi Ježíšek donesl malou motorku a počítač. Bylo mi asi 12 a byl jsem vyřízený a nadšený! Tatínek s maminkou mi vždycky dělali z Vánoc takový malý Disneyland! Vždy jsem je měl krásné a štědré.“
Máte nějaká předsevzetí do nového roku?
„Předsevzetí nebo cíle si dávám v průběhu celého roku. Přál bych si, aby mne stále neopouštěla chuť tvořit. Abych byl stále kreativní a svobodomyslný člověk.“
A jak vůbec nový rok oslavíte? Jste pařmen?
„Ani ne. Když je dobrá nálada a super parta lidí, tak si rád tzv. posedím. Ale nikdy jsem nebyl velký »kalič«, spíše výjimečně. Na Nový rok budu tedy opět doma v poklidném režimu.“
Což se nedá říct o dnech před silvestrem, kdy vás čeká O2 aréna, kde budete předvádět stand up. To tu ještě nebylo, aby někdo vyprodal největší halu na takové představení, a to hned dvakrát. Jak dlouho trvalo vaše váhání, zda do toho jít nebo ne?
„Před tímto rozhodnutím jsem byl na tour po České republice se svým stand upem. Objel jsem 11 měst, odehrál 15 stand upů a utvrdil se v tom, že vysoce autorská činnost je něco, co mě opravdu naplňuje. Ke konci této šňůry vnikl v mém týmu nápad na O2 arénu. V první fázi mi to připadalo jako úplný nesmysl, ale když se mi to rozleželo v hlavě, uvědomil jsem si, že se dobrovolně vzdávám toho zážitku slyšet a vidět se smát 12 tisíc lidí! A to hned dvakrát! Nakonec jsem na to kývnul! Jsem moc rád, že do toho jdeme! A jsem moc rád, že se nám podařilo zaplnit dvě O2 arény. Moc si toho vážím.“
Měl jste obavy, že to dopadne fiaskem? Že si lidé lístky kupovat nebudou?
„Přiznám se, že jsem tuto obavu neměl. Věděl jsem ze sítí, jak velký zájem o tento stand up je. Zažil jsem tu šňůru, na kterou přišlo bezmála 9 tisíc diváků.“
Na co se mohou diváci těšit? Bude velká show?
„Rozhodně udělám vše pro to, aby byla! Bude to nejčistší stand up v tom pravém slova smyslu. Mým úkolem je, abychom se necelé dvě hodiny pořádně zasmáli a zapomněli na vše, co je tam venku. Abychom byli všichni maximálně uvolnění a přirození. To bych si přál a udělám pro to vše.“
Budete vystupovat jen vy nebo v uskupení Tři Tygři?
„Tento projekt nemá se Třemi Tygry nic společného, ale kluci jedou se mnou jako podpora! A já jim za to moc děkuji.“
Kdo je z partičky Tří Tygrů podle vás nejvtipnější?
„Všichni kluci jsou zábavní! Každý jinak. Robin je velmi pracovitý a poctivý typ herce. Vláďa je z nás nejstarší a mnohdy přináší do naší party prověřené postřehy, které nabyl za 25 let u divadla. A Bertík je člověk, který nikdy nezkazí žádnou legraci. Je to dříč.“
A vy? Jak byste se popsal?
„Tohle mi moc nejde. Popsat sám sebe je divné. Můžu pouze říct, jaký se snažím být. Jsem obecně rád, když si lidé naslouchají a vnímají kontext. Snažím se proto být takový.“
Myslíte si, že toto přátelství má naběhnuto k tomu, aby bylo celoživotní?
„Jsme spolu s klukama už opravdu docela dlouho a stále jsme schopni spolu stát na jevišti a vzájemně se bavit. Kdyby to vydrželo ještě nějaký ten pátek, tak bych byl šťastný.“
Co máte s Třemi Tygry v plánu do dalšího roku (2023)?
„Stále hrajeme divadlo! Na naší domovské scéně v Divadle Mír zkoušíme nové inscenace a hrajeme v tzv. blokovém systému, což znamená, že hrajeme téměř každý večer v krátkých a dlouhých týdnech. Čili v tomto bychom rádi pokračovali a můžu prozradit, že už pomalu dáváme do kupy scénář k dalšímu našemu filmu.“
Prozradíte i něco málo z toho, o čem bude?
„To zatím nemohu.“
Mimo jiné jste také vytvořili společný kalendář na rok 2023. Čí to byl nápad?
„Myslím, že Alberta, ale nejsem si úplně jistý, kdo s tím vlastně přišel. Máme v divadle určitý tým lidí, kteří iniciativně tvoří spolu s námi, jen třeba nejsou tak moc vidět veřejně.“
Jeho tématem je Jackpot, stejně jako ve snímku Tři Tygři ve filmu: JACKPOT. Co je pro vás v životě největším jackpotem?
„To, že můžu dělat práci, která mi dává smysl, že lidi moje tvorba zajímá. Že se stále snažím sám sebe posouvat a pokořovat určité hranice. To je pro mě svým způsobem jackpot.“
V kinech právě běží film Grand Prix, kde hrajete bývalého vězně. Ocitl jste se někdy z nějakého důvodu ve vězení?
„Jednou jsme, tuším, v jednom vězení natáčeli nějaký seriál, ale jinak jsem toto zařízení nenavštívil.“
Jste plánovací typ nebo máte rád improvizaci a nečekané věci?
„V soukromí mám rád, když věci tak nějak vyplynou. V práci už raději plánuju.“
Jaký vztah máte k autům, které jsou též tématem filmu?
„Líbí se mi auta. Obdivuji, když jim někdo rozumí, ale přiznám se, vůbec jim nerozumím já. Dokonce nemám ani řidičský průkaz, zatím nebyl úplně prostor k tomu si ho udělat, mám stále nabitý program.“ (usmívá se)
Tři tygři
Ostravská komediální a improvizační show. Soubor Tří tygrů tvoří Albert Čuba, Štěpán Kozub, Robin Ferro a Vladimír Polák. O klavírní doprovod se stará Martin Pančocha. Představení Tří tygrů je možno zhlédnout v klubu Heligonka, kde skupina vznikla, či v Divadle Mír. Show se skládá z řady kratších skečů. Téma většinou vybírají sami diváci. Každý z herců má několik postav, které obvykle ztvárňuje. Působí také na YouTube. Krom toho se uskupení podílelo na vzniku reality show Vyplašení, seriálu sKORO NA mizině a filmu Tři tygři ve filmu: JACKPOT.
Štěpán Kozub
Narodil se v Bohumíně v roce 1996, dětství však prožil v Javorníku. Vystudoval herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a již během tohoto studia hostoval v Národním divadle Moravskoslezském a v Komorní scéně Aréna, kde také hned po maturitě získal angažmá. Byl nominován na Cenu Thálie, v roce 2015 získal Cenu divadelní kritiky (dříve Cena Alfréda Radoka) v kategorii Talent roku a v roce 2018 byl oceněn jako nejlepší herec za film Ruchoth Raoth na festivalu nezávislých hororových filmů v Las Vegas. Čím dál více se tak prosazuje i v televizní a filmové tvorbě. Učínkuje v improvizační show Tři Tygři a na začátku roku 2018 se stal uměleckým šéfem Divadla Mír. Píše scénáře, věnuje se zpěvu a je známým stand-up komikem.
