Opravdu byste se natáčení neúčastnil, kdyby štáb nenašel místo u Nižboru?
Asi fakt ne. Už mě moc nebaví vláčet se přes půl re-publiky, tam říct větu „Víš, nikdy jsem tě nepřestal milovat.“ a zase se mordovat zpátky. Ale jít do práce v papučích nebo tam došlapat na kole, to je jiná káva.
Čím je podle Vás krajina unikátní? Musel jste o krásách místního prostředí přesvědčovat své herecké kolegy, nebo nebylo třeba?
Poezii toho místa musí vidět i slepý. Je to Křivoklátsko, ale taky Kanada a taky třeba Šumava. A rybník, kolem kterého se všechno děje, je skvost, dílo Stvořitele – přestože ho založili celkem nedávno místní chlapi. No a ty chaty, které kolem něj díky filmařům vyrostly, to je oslava kutilství, sepraných deček, zašitých dek, zažloutlých vyluštěných křížovek na suchém záchodě. Nádhera. Pocit bezpečí, bezpečné vzdálenosti od světa třetího tisíciletí.
Pavel Nový je známý svým aktivním přístupem k pohybu. Troufl byste si na něj v nějaké sportovní disciplíně?
V basketu mi to natřel. V otužileckém plavání by mě asi taky pokořil. Já jsem v mládí dlouho vrcholově vesloval, takže v tom bych si na něj možná troufl. V osmách, v osmiveslicích. Nás by jelo na lodi osm, on by jel sám. To by mohl být zatraceně dramatický souboj!
Musel jste dlouho hledat polohu, jak by měl Tony Keyhoss mluvit – najít správnou kombinaci češtiny a americké angličtiny?
Trochu. Respektive „črochu“. Yeah, wobčas to bylo doucela fany, čřeba místo „strejda“ řikat „sčrejda“. Jen moudlim se, aby mi divak bude rozumět i besty… i bez tý… no, bez titulky.
Sám jste byl v Americe. Kde je snazší najít pohodu – v české kotlině, nebo ve Spojených státech? A co je pro takový stav (pohody) určující?
V Americe jsem byl mockrát, tu zem a její krajiny i oblohy opravdu miluju. Cítím se tam tak dobře i proto, že jen překvapivě málo Američanů zná herce Hanáka – takže se tam cítím svobodný. Tady doma je to pro mě pochopitelně horší, pohodu nacházím často jen v liduprázdné krajině. A ve městě obvykle jen mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Ale všechno
– a všude – samozřejmě záleží na tom, jestli někde kolem poletuje láska. Alespoň ve formě běláska.
Sám máte s chatařením zkušenost?
Mám celoživotní zkušenost s rodovou chalupou. Víkendové galeje a za odměnu podvečerní kafe v páchnoucím propoceném tričku. Z toho už jsem vyléčený. Tím víc se mi líbí klasická, ryzí chatařina, kůča bez pozemku a bez ječení sekačky, jednoduchost, málo starostí, údržba kusem rezavého drátu a zbytkem prošlé barvy. Podle hesla „lepší je nepřítelem dobrého“. Jenže taková chata dneska přijde na tři miliony, takže si spíš koupím nějaký starší, ospaný stan. Stan se vůle Boží.
O seriálu:
Komediální epizodický seriál Osada zkoumá s velkým nadhledem český fenomén chataření. Kde jinde se mohou potkat tak různorodé a odlišné postavy než v chatařské kolonii? Milionář, který tají svůj majetek, aby zůstal v osadě ob-líbený. Spisovatelka románů červené knihovny. Nepraktický ajťák, který i dříví seká podle návodu na internetu. Voják speciálních jednotek v záloze, který ve skutečnosti pracuje jako kadeřník v salonu své ženy. A další svérázné figury, které mají společné jen jedno – chataření.
Seriál se natáčel od jara do podzimu loňského roku v malebném prostředí nižborských rybníků a v okolí Berounky, kde producent Petr Erben nechal postavit „zaručeně pravou“ téměř sto let starou chatovou osadu. Třináctidílný seriál na páteční večer ctí žánr rodinné komedie. Jeho prosluněná, až prázdninová atmosféra pravidelně třaská konflikty, které jsou zdrojem situačního slovního humoru
