Patří k nim i zdánlivé drobnosti. Třeba když děti ráno v pyžamu zaboří lžíci do salátu a uždibují studený řízek, jako by to byla nejběžnější snídaně na světě. Nebo to, jak si v každé domácnosti někdo s vážností sobě vlastní střeží „svou“ recepturu salátu – někde bez hrášku ani ránu, zatímco jinde se bez něj salát obejde. Přitom všichni moc dobře víme, že stejně nejlíp chutná ten, který se připravuje u nás doma každý rok úplně stejně.
Opakují se i rodinné rituály, které by možná nikdo jiný nepochopil, ale u nás prostě fungují. Jedni si každoročně pořizují novou ozdobu na stromek – třeba slona, znak svého týmu nebo lokomotivu – jiní se po večeři neomylně vydávají na zimní procházku, jako by je někdo naprogramoval. A pak je tu tradiční rozdávání dárků ‚po jednom‘, které se stejně dřív nebo později zvrhne v příjemný vánoční chaos, když všichni netrpělivě sledují každý trhaný kus papíru.
Ta pravá chuť Vánoc
Stejně pevné místo v českých Vánocích má i štědrovečerní stůl. Ten se rok co rok prostírá se stejnou pečlivostí, ať už u babičky, nebo v novém bytě. Na něj patří věci, které by nikdo nevynechal – salát, řízek, kapr, cukroví… A také sklenice piva, které si drží svou neměnnou chuť po generace. Pro mnoho rodin je tímto jistým prvkem Pilsner Urquell – český ležák, jehož místo u štědrovečerní večeře je stejně samozřejmé jako prskavky po jídle nebo cesta na půlnoční mši po náročném trávení.
Ať už ráno běžíme zapnout pohádky, zdobíme stromeček v polovině prosince nebo s napětím čekáme, jestli vánoční los přinese alespoň symbolickou výhru, právě tyto momenty tvoří naše skutečné Vánoce. Nemusí být dokonalé – stačí, že se na ně těšíme. Každý rok, bez výjimky. A možná je to právě tahle neměnnost, díky které mají české Vánoce tak nezaměnitelnou atmosféru, stejně jako chuť, kterou si o svátcích s rodinou připíjíme. Pilsner Urquell k nim zkrátka patří. Rok co rok.
