Českomoravská pokladnice: české kalendáře 19. a první poloviny poloviny 20. století

Letní panelová výstava představuje české kalendáře ze sbírek Moravské zemské knihovny.

Kalendáře jsou jedinečným dokladem literárního života, který však zůstával dlouho na okraji zájmu. Přesto šlo o nejrozšířenější publikace, které modelovaly vývoj společnosti a současně jej zpětně umožňují rekonstruovat a pochopit. Jestliže na přelomu 18. a 19. století nesly osvícenskou myšlenku a staly se nástrojem vzdělávání širokých vrstev společnosti, ve století 19. a zvláště za Bachova absolutismu byly jednou z mála tiskovin, které sloužily k šíření vlasteneckých myšlenek či jako nenahraditelný zdroj obživy pro česky píšící autory, –  i proto je právě 19. století zlatý věkem tohoto žánru. Když se na něj na počátku 20. století zaměřil Karel Čapek jako na jeden z okrajů národní literatury, zastihl jej už na ústupu, a přece o něm vydal fascinované svědectví jako o žánru normotvorném, který ovlivňoval nejenom pohled a očekávání lidových (čtenářských) vrstev ve vztahu k literatuře, ale předjednával i fungování společenských mechanismů, dokládal rozvrstvování společnosti, její atomizaci i snahy o její sjednocení. A stejně tak umožňuje postřehnout dobově specifické vnímání času, které v kontrastu k dynamicky se proměňující moderní společnosti bylo založeno na potřebě kontinuity, a tedy jistoty. Kalendář je tudíž žánrem antropologickým, je svědectvím o člověku jako o bytosti společenské.