Oblíbená slovenská zpěvačka, jež žije v České republice, se může pochlubit nejen krásným tělem, jedinečným hlasem a harmonickým vztahem s Patrikem alias Rytmusem, ale i klidnějším obdobím, které přišlo po sérii životních zkoušek. Nyní se může naplno věnovat sama sobě i své rodině, stavbě vysněného domu a vychutnávat si roli kouče v Hlasu Československa. O práci, zálibách, strastech i radostech a připravovaném albu si s Darou Rolins povídal Tomáš Chvála.
Znovu jste usedla do poroty soutěže Hlas Československa. Co pro vás soutěž znamená?
Je to další pracovní příležitost. Navíc zábavná! Nové zkušenosti, zážitky. Těší mě být v porotě světově respektované pěvecké soutěže!
Všichni víme, že pro samotné soutěžící nejde o jednoduchou záležitost. Musí vydržet hodně tlaku i nervů. Jak je to ale s porotci? Jak moc prožíváte během soutěže nervozitu a stres?
Je jasný, že pro všechny jde o náročné měsíce. Každý je prožívá jinak intenzivně. Ideální stav je uvědomit si, že nejde o život. Vím, je to těžké, ale je to jediná cesta jak se před každým přenosem nezhroutit. Naši svěřenci jsou vlastně děti a my po nich chceme dospělé výkony. Ta finálová čtverka, která se kolo od kola sužuje, je v podstatě u každého týmu velmi kvalitní. Nejsou tu dobří a špatní. Všichni jsou na stejné úrovni. V této fázi soutěže je to už jen o tom, kdo to dá. Kdo okouzlí, nejlíp právě tou nestrojenou přirozeností, kdo si získá diváka něčím navíc. To, že všichni umí zpívat už všichni vědí...
Nejzajímavější mi na celé soutěži přijde ta odpovědnost porotců. To, že můžete rozhodnout o něčím osudu a vybrat někoho, kdo bude do budoucna určovat domácí hudební scénu. V Hlasu jste poznala nadějných zpěváků mnoho. Může se třeba i z těch méně zajímavých vyklubat hvězda?
Jako hvězda se musíte narodit. Žádná soutěž vám nezaručí dlouhodobou záři ani stabilitu na hvězdném nebi šoubizu. Na tom se musí tvrdě pracovat. Léta. Né pár měsíců, kdy vám jdou všichni na ruku. Ten mediální humbuk a PR je samozřejmě k nezaplacení. Jde o to využít této příležitosti a proměnit jí do budoucna ve svůj prospěch. Tam kde končí soutěž, začíná opravdová realita.
Z jednoho vašeho staršího rozhovoru mi uvízl v paměti následující citát: -Převažují ve mně teď dvě velké emoce: Jsem zamilovaná a unavená.- Platí to stále? A co vás nejvíce vyčerpává?
Ten pocit pořád trvá. (směje se) Ale nestěžuji si! Usínám unavená, ale s úsměvem. Můj život, moje práce a rodina mě naplňuje. Žiju zrychleným tempem. Ale pravdou je, že kdyby se ten celý kolotoč zpomalil, nedejbože zastavil - vylekalo by mě to. Vstávám každé ráno s Laurou do školky, pak jedu rovnou do fitka. Když zrovna nenatáčíme, nemáme korepetice, zkoušky Hlasu, mám trénink s tanečníkama, nebo něco fotíme. Zařizuji obyčejné věci kolem domácnosti jako nákupy, čistírna... Teď jezdím navíc pravidelně na stavbu našeho domu. Do 3 hodin si dávám všechny pracovní schůzky, abych pak stihla zajet pro Lolu do školky a odvezla jí na její kroužky. Chodí na tenis, gymnastiku a koně. Pak se vracíme a já vařím, koukáme na pohádku, děláme úkoly... A večer, když odjíždím do práce, přijíždí naše chůva. Do postele se nedostanu nikdy dřív než po půlnoci. A o víkendech jdu v jednu ráno teprve na jeviště. Všechno se tak nějak podobně opakuje každý další den zas a znova. Kromě neděle, kdy je opravdu nic nedělající den a my se jen tak poflakujeme, dlouho se válíme v posteli, pak třeba grilujeme, jdeme na procházku....
Odběhněme od Hlasu. Jste zpěvačkou, je hudba současně to, co vás v kultuře nejvíce zajímá?
Zajímá mě všechno inspirující. Čtu, chodím do kina, na výstavy obrazů - ty miluju. A potkávám lidi, kteří mě nabíjejí pozitivní energií. V mém životě není čas a prostor pro ufňukané, pořád nespokojené lidi. Nesnáším závist a pomluvy. Přeju, protože mi je přáno!
Vždycky krásně mluvíte o Patrikovi. Vím, že jste ten příběh nejspíš vyprávěla tisíckrát, přesto - pro méně znalé čtenáře - podělíte se s námi o moment, kdy mezi vámi poprvé přeskočila jiskra?
Na společném focení s Jeremy Scottem pro ADIDAS. Byla náhoda, že nás tato značka pozvala oba a spolu do jejich pražské prodejny. Samozřejmě jsme se znali už léta před tím, ale nikdy jsme neměli čas a příležitost být někde jinde než v zákulisí nějakého koncertu, 5 minut před tím než šel někdo z nás na jeviště. A tam se to najednou stalo. Došlo nám, že jsme se tam v ten den nepotkali náhodou... Nebála jste se vztahu s ním? Přeci jen má Patrik image, která nepřipomíná pohádkového prince. Nemám ráda pohádkové prince! Nudí mě všichni ti načesaní, rádoby dobráci. Žiju rušný život, mám ráda rychlé střihy, nežiju konvenčně a proto bych neuměla žít s předpisovým mladíkem. Patrik mě vždycky zajímal a svým způsobem něčím přitahoval. Jak funguje takový vztah dvou vytížených a úspěšných umělců? Je obtížné udělat si na sebe čas? Přeci jen toho máte oba dost na práci a nemůže být úplně lehké sladit si vzájemný program. Všechno jde, když se chce. A my oba chceme. Jen je to celé ještě o trochu složitější. Myslím tím vymyslet celou tu logistiku správnéhorozvržení času, povinností, zálib, závazků, potřeb...
Co je pro vás v tak nabitém životě největší relax?
Jednoznačně spánek. Ten vždycky pomůže. O své dceři Lauře říkáte, že zdědila pěvecké geny. Když se bude chtít stát zpěvačkou, podpoříte ji? Podpoříme jí v čemkoliv smysluplném.
V PragMOONu se mimo jiné rádi věnujeme jídlu. Které kuchyni dáváte přednost a proč?
Doma máme rádi jednoduchá, nekomplikovaná jídla. Jako například grilované maso, ryby, saláty. Nejíme omáčky, ani je neumím vařit. Je tolik možností, variant jak vařit zdravě, chutně a rychle... V restauracích dávám přednost orientální kuchyni nebo klasickému steak housu.
Slyšel jsem o vás, že jste klubový hráč. Co si pod tím máme představit?
To mi řekněte vy... (směje se) Záleží z jakého kontextu to je vytrženo. Poker ani golf třeba nehraju. A pokud jde o hraní v klubech - ano, mám je radši než kulturáky nebo sportovní haly. Dávám přednost jisté intimitě a kontaktu na blízko. Hodně propíraným tématem je v České republice přístup bulvárních médií k celebritám a showbyznysu vůbec. Liší se nějak jeho forma od slovenského bulváru? Je to ta samá verbež. Ale jak už to bývá na celém světě - jedno bohužel nefunguje bez druhého. To je prostý fakt. Je to nutné zlo, se kterým se musíte smířit, naučit se žít, svým způsobem pracovat a eventuelně proměnit ve svůj prospěch.
Jakou největší blbost jste se o sobě kdy v novinách dočetla, která vás upřímně rozesmála?
Mě ty věci spíš naštvou než rozesmějou. Bulvár není vtipnej. Je zlej. Dočetl jsem se, že připravujete nové album. Prozradíte, na co se mohou fanoušci těšit? Na novou hudbu, autory, příběhy...Dělat album je jako psát knihu nebo malovat obraz. Miluju ten proces, když něco vzniká.. je pro mě mnohem významnější než cíl. Pak samozřejmě přichází moment, kdy se dostane k posluchačům a tam je zas napínavé, jak ho příjmou oni... Miluji svoji práci!
A jedna odlehčující otázka na konec ? kdybyste skončila na pustém ostrově, jaké tři věci byste u sebe rozhodně chtěla mít?
Jestli věci a né lidi, byla by to hudba, nějaká chytrá kniha a nebyla by to bible, ale něco jako Rozum do hrsti plus nějaké lano, po kterém bych vždy večer vyšplhala, abych mohla spát v korunách stromu. Ale upřímně? Hrozně moc bych tak skončit nechtěla! Jsem prudce společenský tvor, emoční závislák k tomu a i když samotu miluju, mám jí ráda v rušném městě. Né na pustém ostrově....
