HEREČKA NIKOL KOUKLOVÁ: RADUJI SE Z TOHO, ŽE SI DIVÁCI NAJDOU CESTU NA NAŠE PŘEDSTAVENÍ

Účinkujete aktuálně v šesti inscenacích v Divadle bez zábradlí – můžete nám přiblížit, které to jsou a která z nich je vám nejbližší? 

Komedie Hra, která se zvrtla, kterou můžete vidět i na Broadwayi nebo West Endu, na které jsem měla možnost pozorovat Karla staršího v režisérské pozici a moc rádi to hrajeme už čtvrtou sezónu. Dále francouzské hry Berlín Berlín a Lásku z mládí, muzikál Cabaret, který máme strašně rádi, Iliada, ve které spíše dotvářím pěvecky výkon Karla ml. teď a nejnověji Apartmá v hotelu Plaza, ve kterém tedy také spíše zpívám, než hraji (smích). Každé to představení má svojí energii, partu lidí a historii. Všechny mám moc ráda!

Jsou role, které vezmete proto, že víte, že si v nich vyloženě odpočinete?

To je právě případ posledního kusu - Apartmá v hotelu Plaza, kde sporadicky doplním kolegy Morávkovou a Cardu. Tato rolička s pěveckými čísly na mě připadla, protože Karel věděl, že jako herečka i zpívám a tuto úlohu zvládnu a jednak proto, že s Danou i Pepou jsme spolu účinkovali v jiných titulech, které už skončili, tak abychom se měli možnost potkávat a vídat i nadále.

Divadlo bez zábradlí má dlouholetou tradici. Vy jste její hereckou součástí, současně se ale také staráte o tvář divadla v rámci propagace. To není úplně klasická pracovní kombinace. Jak jste k tomu takzvaně přišla?

Vzniklo to zcela náhodou a tak nějak přirozeně. Před desti lety jsem blogovala a orientovala se ve světě onlinu - pomohla jsem tedy Heřmánkům založit účty na sociálních sítích o které jsem se pak i starala. Po návratu z USA jsem využila potenciál hereckých tváří a stálic, které byli s divadlem spojeny více, než dvě dekády a začala komunikovat i mediální výstupy. Tak začala má druhá profese PRistky, kterou dělám do dneška. Je to dobrý balanc k nestálé herecké práci.

Co pro vás osobně znamená Letní hraní – čím je tato část sezóny specifická?

Člověk se dostane s představením do míst, kde by jej ani nenapadlo představení odehrát. Např. středočeský kraj má vyloženě i program, který dostává kulturu do specifických míst jako jsou lomy, industriální prostory apod. Spojené s létem mám i tu nezaměnitelnou atmosféru, kdy člověk slyší během hraní cvrčky, jsou teplé večery, po představení si sedne s kolegy na drink... Zkrátka pohoda!

Máte v Divadle bez zábradlí nějakou vysněnou roli, kterou byste si jednou ráda zahrála?

Vysněná role neexistuje. Mám ráda výzvy. Každá nová práce mě těší a naplňuje. Mám ráda ten proces, kdy představení vzniká a pak žije svým životem, posouvá se reprízami.

V červnu se chystá už VIII. ročník benefiční akce Busking pro Slunce – co všechno letos připravujete?

Dalo by se shrnout do jedné věty, že všechno. Busking pořádám, produkčně zaštiťuji a posléze na místě i organizuji. Tato akce je vyloženě spojená se začátkem léta, ostatně je to také pro Nadaci Slunce!

Jak se tato akce za osm let proměnila – a co zůstává stále stejné?

Rozhodně se to více rozkřiklo a zájem je také ze strany účinkujících. Ti ostřílení to vnímají jako tradici, nové tváře jako příležitost z čehož mám radost. Chci podporovat šikovné umělce, buskingovou disciplínu jako takovou, proto to celé dělám a v neposlední řadě Slunce.

Máte nějaký silný moment nebo příběh z minulých ročníků, který vám utkvěl v paměti?

Silné performance Jana Ciny, improvizace Milana Peroutky a Šimona Biliny loni, také ochotu a sounáležitost všech účinkujících a nesmím zapomenout covidový ročník, který mě dotlačila uspo- řádat Anička Slováčková. Ta se svou kapelou nevynechala jediný ročník!

Kdo vás letos podpoří jako účinkující nebo partneři?

Řada známých i méně známých tváří z hudebního, hereckého, muzikálového světa. Line up zveřejňuji cca měsíc před akcí, tak teď ještě nechci prozrazovat.

Ještě se vraťme k tomu PR – je to spíš práce, nebo už součást vašeho každodenního vnímání kultury?

Je to pro mě práce, která skvěle doplňuje hereckou profesi. Dodává mi rytmus do dnů, kdy nezkouším a jsem za to, že mám možnost spolupracovat se zajímavými a inspirativními lidmi moc vděčná. Kromě divadle spolupracuji ještě na Noir Film festivalu, Roztančeném divadle nebo s divadelním spolkem DiDi Art.

Co je podle vás nejtěžší na propagaci divadelního umění dnes?

V té obrovské konkurenci zaujmout. Jediná cesta je dělat to poctivě a nejlépe jak to jen jde.

Jakou roli hraje sociální média v životě divadla a herců – a jak ji vnímáte vy?

Sociální sítě jsou dobrým nástrojem, který se přetavil v regulérní platformu, kde se nasávají informace, novinky, trendy apod. Myslím si však, že je důležité mít nějaké hranice a nesdílet všechno za každou cenu. 

Adoptovala jste nedávno pejska z osady z Humenné – jak jste se k tomu dostala a co vám to přineslo?

Přineslo to radost do života, jsem velký psí milovník. Ostatně v rodině máme celke asi sedm psů! O adopci dalšího pejska jsem absolutně neuvažovala, byl to chvilkový zkrat, kdy jsem venčila Amy (šestiletá fenka australského ovčáka) a socializovala štěňátko. Byl pro mě zkrátka lákavý pocit, že zachráním nevinného tvorečka, který měl těžší osud a dám mu možnost fajn života. Rozinka je taková živější, ale je to dobračka, která si mě získala v první chvilce. Cítila to tak naštěstí i paní, co jí měla v dočasné péči.

Vím, že máte cestování jako vášeň. Máte teď nějaký cíl nebo vysněné místo, které byste ráda navštívila?

Dlouho toužím procestovat Madeiru. Láká mě i Balkán. Tak třeba letos alespoň něco z toho vyjde.

Co vás v nejbližší době nejvíc těší nebo na co se těšíte?

Raduji se z toho, že si diváci najdou cestu na naše představení. Z pejsků, zahradničení (začala sezóna) a také z lidí, které mám okolo sebe. 

Kdybyste měla více volného času, čemu byste se chtěla věnovat víc? Protože krom toho, co už jsme zmínili, se ještě nadšeně věnujete módě a pěstování pokojových květin. Taže vám hádám moc času nazbyt nezvýbá.

Čas se vždy najde, když se chce (smích). Ráda bych se však navrátila k natáčení, které se i vlivem povinností spjatých s divadlem, eliminovalo na minimum.

A finální otázka - jaké by bylo vaše přání pro českou divadelní scénu v příštích letech?

Spoustu dobrých kusů, které nás budou bavit hrát a diváky bavit v hledištích!