Hrajete od tří let, v prvním filmu jste se objevila v roce 1973, jestli se nepletu. Co vás vlastně u hraní drží doslova celý život?
Točila jsem odmalinka, a tak bylo přirozené, že jsem šla v patnácti letech zkusit dostat se na herectví na Konzervatoř v Praze. Vyšlo to a už během školy jsem nastoupila v osmnácti do Národního divadla a pak ve dvaceti rovnou do Činoheráku, kde jsem dodnes. Prostě je to můj život. Po covidu jsem se do šíleného tempa několika divadel a točení vrátila už jen v co nejmenší míře, už chci klid. Ale tento svět, tím myslím divadlo, je prostě moje „doma”.
„Pak přišla nabídka do Činoheráku…tam jsem začala být šťastná. Jak v životě, tak na jevišti. A mám to tak v Činoheráku dodnes.”
Pamatujete si, kdy jste poprvé hrála na divadelních prknech?
Ano, bylo to Národní divadlo, hra Vassa Železnovová v režii Miroslava Krobota. Byla jsem mlaďounká a atmosféra tenkrát v ND byla pro mě devastující. Byla jsem tam hodně nešťastná. Pak přišla nabídka do Činoheráku, role Saši v Ivanovovi, to režíroval Ivo Krobot. A tam to byl pro mě úplně pravý opak. Přátelská atmosféra, pomocná ruka od kolegů, nějaký ty lásky, no prostě tam jsem začala být šťastná. Jak v životě, tak na jevišti. A mám to tak v Činoheráku dodnes.
„Já se ráda vracím do stejného prostředí, mezi kamarády. Kdybych měla točit film s lidmi, kteří mi nesedí, určitě bych odmítla.”
A co vás baví víc, filmy nebo divadlo?
Divadlo je rodina, s lidmi v divadle jste prakticky denně 40 let, to jsou prostě velmi silné citové vazby. Film začne a za 3 měsíce skončí. Já se ráda vracím do stejného prostředí, mezi kamarády. Takže u mě vítězí divadlo a seriály, které se také točí roky. U mě je mnohem důležitější přátelství než ta samotná práce. Kdybych měla točit film s lidmi, kteří mi nesedí, určitě bych odmítla.
Znáte Dramox? Co podle vás do české kultury vnáší sledování divadla online?
Dramox znám, ale já jsem stará škola. Divadlo v telce je pro mě jako sex v neoprenu. To tam asi nedáte, co? (pozn. Dramoxu: Ale ano, dáme, protože každý má možnost volby. My ovšem samozřejmě souhlasíme spíše s Pavlem Liškou v tom, že díky Dramoxu je možné zachytit jinak pomíjivé divadlo a dostat je k více lidem. A taky je díky tomu online právě i Dámský krejčí. :)
„Jsme orloj, který musí šlapat a nic nesmí drhnout.”
Na Dramoxu je velmi populární inscenace Dámský krejčí, v níž hrajete s Ondřejem Sokolem, Radkem Holubem a dalšími kolegy z Činoherního klubu. Dámský krejčí se stále hraje a za tu dobu už musíte být sehraní opravdu dokonale. Máte tendenci představení po letech něčím vylepšovat, kořenit? Nebo si jen užíváte větší lehkosti?
Každé představení je vždycky trochu jiné, každý herec je individualita, která večer přijde hrát v jiném rozpoložení, diváci jsou také pokaždé jiní, prostě divadelní představení je živá hmota, která si žije svým vlastním životem a to naše sehrání pomůže tomu, že to dobrý herec cítí a přizpůsobí se. Někdy prostě cítím, že je lepší se stáhnout, někdy přidám a podržím atmosféru, protože cítím, že to jinde drhne, to jsou miliony drobností. Velmi důležité je i to, co se děje v zákulisí, v profesích, které nejsou vidět. Jsme orloj, který musí šlapat a nic nesmí drhnout. Hraju už jen v divadlech, kde to takhle funguje.
„Každý herec je individualita, která večer přijde hrát v jiném rozpoložení, diváci jsou také pokaždé jiní, prostě divadelní představení je živá hmota, která si žije svým vlastním životem.”
„Dámský krejčí nejvíc prokoukl, když do hlavní role nastoupil Ondra Sokol…s ním ta hra prokoukla a našla svoje místo v Činoheráku mezi nejlepšíma inscenacema. A já jsem to po jeho příchodu začala ráda hrát. Partneří se s ním skvěle.”
Proměnila se nějak atmosféra mezi vámi nebo i samotné představení během těch let, co se Dámský krejčí hraje?
Dámský krejčí nejvíc prokoukl, když do hlavní role nastoupil Ondra Sokol, nejen po vizuální stránce, ale prostě s ním ta hra prokoukla a našla svoje místo v Činoheráku mezi nejlepšíma inscenacema. A já jsem to po jeho příchodu začala ráda hrát. Partneří se s ním skvěle. Je to chytrej a talentovanej kluk. Myslím, že byl jeden čas i můj umělecky nadřízenej, ale já tohle moc nevnímám, tak to možná pletu. Ale myslím, že byl nějakou dobu umělecký šéf. No, poznámky mi nedával, tak asi dobrý.
Celé představení je velmi vtipné a vaše role tchýně musí většinou držet spíše vážnou nebo povznesenou tvář. Je to hodně těžké?
I moje tchýně je pokaždé jiná, těžko se to divákovi vysvětluje. Důležitý je, aby byla vždy dobře zahraná. Ale někdy je drsná, někdy si trochu zablbnu, někdy pospím, někdy to tam rozsekám, podle toho, jak zrovna ten večer představení žije a co je potřeba.
Která z vašich divadelních rolí a která filmová, jsou/byly vašimi srdečními záležitostmi nebo, řekněme, milníky?
Srdeční záležitostí je určitě Ivanov, moje úplné začátky v Činoheráku. Pak Obsluhoval jsem anglického krále, a v Divadelním spolku Háta určitě Prolhaná Katty, Do ložnice vstupujte jednotlivě, Světáci a Velké lásky v malém hotelu. Ale bylo toho víc, strašně moc, hraju od osmnácti let skoro denně a je mi 57, já už si to ani nepamatuju všechno…
A která představení ve vás zanechala největší stopu jako v divačce? Jaké divadelní žánry jsou vám nejbližší?
Jako divák jsem milovala u nás v Činoheráku Bez roucha, to mě úplně uchvátilo. Já mám ráda komedie a malé scény. Velká divadla mě moc nelákají a spíš jdu s dcerou na velkou scénu na muzikál a operu. Na činohru ne.
„Jojo, vysněnou roli mám: nehrát a být doma!...už vyhlížím prázdniny!”
Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si chtěla zahrát, nebo se vám největší herecký sen už splnil?
Jojo, vysněnou roli mám: nehrát a být doma! Už mít jen volno! Já se omlouvám, ale já jsem dost atypická herečka. Já vám říkala, ať ten rozhovor uděláte s někým jiným.
Na čem teď aktuálně pracujete?
Pracuju na tom, abych už nemusela pracovat :). Docela se mi to daří. Jinak pořád dokola to samé, seriál Ordinace, Činoherák, Divadelní spolek Háta…a už vyhlížím prázdniny!
