Spolupracuješ se soubory napříč republikou. Hostuješ ve velkých kamenných divadlech i na komorních scénách. V jakém prostoru se jako herec cítíš dobře? A jak vnímáš kladenský divadelní sál?
Pro mě menší sál znamená menší herecké vypětí. Můžu mluvit civilněji, volit jemnější prostředky, nemusím myslet na to, že každé moje slovo musí chytit i divák na druhém balkóně. Kladenský sál vnímám ve dvou rovinách. Jednak jako divák, to si ho nemůžu vynachválit pro jeho pohodlnost. A pak jako herec - a tady už se dostávám k problematické akustice, kdy je nutné, aby artikulace byla ještě preciznější než v jiných divadlech. A ve hře, kterou právě na Kladně zkouším, je mraky textu, který je nesmírně květnatý, plný bonmotů a slovního a konverzačního humoru. Čili pokud mi nebude rozumět, budu v čudu.
Britský text Klíčovou dírkou je plný černého, nekorektního a často i absurdního humoru. Jaký máš vztah ke komediím a je ti tenhle styl blízký?
Obecně komedie miluju. Jakékoliv: situační, absurdní, černé…Tato má ze všeho trochu, přesto se dosti vymyká všem, ve kterých jsem doposud hrál. Její hlavní síla je ve slově čili více než kterákoliv jiná komedie klade nároky na hereckou techniku vystavění slovního gagu a jeho pointování. Či na nahrání na gag a posléze smečování. Či na temporytmus dialogu. Je to těžká práce nad textem, aby nebyl zašumlovaný a aby i složité souvětí působilo přirozeně. Bude to jistě složitá cesta k výsledku, ale já mám takové výzvy rád.
V připravované hře se představíš jako Dr. Prentice, jak si k němu hledáš cestu? Máte něco společného a v čem se naopak lišíte?
Rozhodně nejsem tak pohotový a vtipný jako on. O pár společných vlastnostech bych věděl, ale raději o nich pomlčím. Jak k němu budu hledat cestu, to opravdu netuším.Teprve zítra nás čeká 1.aranžovaná zkouška. Ale řekl bych, že ta se nebude v ničem lišit od ostatních: prostě se budu stydět a cítit se trapně.
S velkou rolí se obvykle váže také velké množství textu. Kde se nejlépe učíš nový text? A máš nějakou fintu, jak repliky rychle dostat do hlavy?
Prostě je třeba se to nadrtit. Můj problém učení textu doma je, že prokrastinuju, jak jen to jde. Výsledkem je potom dokonale uklizený byt. Nejlepší je to v kavárně. Už jsem si zvykl na to, že kavárenští hosté na mě koukají jako na blázna, když si pomáhám mimikou a němě prožívám každou repliku. Svízel u tohoto textu je, že věty nelze občas formulovat vlastními slovy. Tady je jazyk tak květnatý, že by tím ta hra utrpěla.
Jsi pracovně hodně vytížený. Jak ale rád trávíš čas, když nehraješ, nezkoušíš, zkrátka, když nic nemusíš?
Spím, uklízím, spím a uklízím.