Nové koprodukční drama České a Slovenské republiky Fair Play vznikalo ve ztížených podmínkách. Jedna z hlavních tváří filmu, slavná Aňa Gesilerová, která patří k nejocenovanějším herečkám českého showbyznysu, byla během natáčení těhotná. Něco takového vždy vyžaduje extra přístup i péči. Dnes je již dítko na světě, jde o syna a jmenuje se Max. Jak Aňa s odstupem času nelehké natáčení hodnotí, jaký má přístup k mateřství a co si myslí o filmu samoném, o tom se dočtete v rozhovoru Michaela Lišky.
S Andreou Sedláčkovou jste se naposledy pracovně sešly před osmi lety při natáčení televizního filmu Krásný čas. Je režie Andrey Sedláčkové v něčem specifická? Jak byste za sebe nejlépe vystihla Andrein režisérský styl?
Žena s obrovskou energií, se smyslem pro zkratku, detail, přímost i diplomacii. A umí být až odzbrojujícím způsobem upřímná, ale toho jsem se dočkala až po letech. Ovšem stálo to za to!
Rolí matek máte v českém filmu za sebou už několik. V čem byla však tato role Anniny (Judit Bárdos) matky Ireny jiná, výjimečná?
V tom, co tahle konkrétní matka musí prožít. Co všechno je ve hře, když se rozhoduje udělat zásadní a ne úplně jednoznačně přijatelný krok. A já ji chápu. Tu bezmoc i sílu.
Ač se filmů s tematikou 70. a 80. let objevilo v poslední době poměrně mnoho, film Fair Play se už na první pohled z této vlny vymyká. V čem je podle vás jiný, proč jej nejde jednoduše postavit do řady populárních retro filmů, které dnes vznikají?
Já bych ho s žádným filmem nesrovnávala. Může to být pro diváky zavádějící. Zkrátka tenhle je nový. Jiný.
80. léta jste prožila jako dítě. Zaznamenala jste tehdy úspěchy českých atletů na vrcholných světových akcích?
Já jsem z antisportovní rodiny? Děda sledoval tenis, to si pamatuju. Vzteklýho McEnroea. A pamatuju si kolovou a bratry Pospíšily. To je asi tak všechno? ale samozřejmě jsem cítila úctu před Emilem Zátopkem. Byl to hrdina. A běžela jsem za ZŠ Dubečská Závod Rudého práva.
Téma dopingu ve vrcholovém sportu osmdesátých let otevírá poněkud tabuizované téma. Čekáte v této souvislosti i negativní ohlasy? Přeci jen jde o téma z nějakých důvodů mimořádně citlivé?
Dají se očekávat a bude jedině dobře, že se diskuze otevře.
Annina matka Irena je ve filmu přesvědčena, že ví lépe než dcera sama, co je pro její dceru dobré, a že za ni proto může určité věci rozhodnout. Přistihla jste vy sama sebe v osobním životě při podobných myšlenkách?
V takhle zásadních věcech naštěstí ne, ale jako matka si před každým rozhodnutím kladu otázek spoustu. Jestli je dobrá školka, škola, očkování? Ale kde vlastně leží ta hranice mezi mateřskou láskou a terorem, je někdy těžké rozeznat. Ale já Irenu chápu. Opravdu na miskách vah ležela těžká slova jako budoucnost, svoboda, štěstí oproti nesvobodě, šedi a stádnosti. Kvůli tomuhle jsem ji tak ráda hrála.
Irena plánuje emigraci pro svou dceru a také pro sebe? Být ve stejné situaci jako vaše hrdinka, uvažovala byste stejně? A dovedete si představit, že byste žila a pracovala v jiné zemi?
Já nevím. Já chci věřit aspoň tomu, že bych nebyla ve straně ani v Pionýru, ale tvrdit, že bych byla schopná otevřeně bojovat proti diktatuře, si netroufnu. Navíc až teď, když mám děti, chápu, proč se skrze ně dá každý vydírat a nechá sebou manipulovat. A kdybych si fandila a vzala v potaz moje postoje dnes, tak si myslím, že bych bojovala tady. Že bych chtěla být součástí toho spojenectví a odvahy, která měla strašnou sílu. Ale jen Bůh nebo čert ví, co by kdyby?
Ve filmu hrajete bývalou tenisovou reprezentantku. Jaký je vlastně váš vztah ke sportu?
To už jsem myslím trochu naznačila. Ale lepší se to. Nejvěrnější vztah mám k volejbalu, běhu, badmintonu, lyžování. Ale momentálně je to přes rok od chvíle, kdy jsem naposledy provozovala jakýs takýs pohyb. Posedla mě sdílená lenost a já si říkám, že tělo asi ví, co chce. Odpočívat. Ale pomalu začínám cítit brnění v nohou, že už bych se i trochu protáhla.
Během natáčení Fair Play jste přišla do jiného stavu. Ovlivnila tato skutečnost natáčení, bylo nutné upravit scénář, posunout natáčení apod.? Hrála se vám pak role matky jinak?
Točit těhotná je těžký. Člověk prostě vnímá a cítí jinak. Měla jsem obavu, abych něco nepokazila, nepřehlídla. Doufám, že se to aspoň trochu zdařilo.
Pro herečku Judit Bárdos, jež hraje vaši dceru, je Fair Play po filmu Dům druhou velkou hereckou příležitostí v celovečerním filmu. Na plátně vaše společné scény působí velmi přirozeně a přesvědčivě. Jak jste se k takovému souznění dopracovaly?
S Judit to bylo jednoduchý. Ona je čarovná. Je neuvěřitelně skromná, tichá, jemná. A má ty svoje modrý oči. Pohled na ni mě dojímá a není těžký k ní cítit mateřskou ochranitelskou lásku. A zároveň je v ní i ta důležitá zpupnost a síla, díky které naopak člověk věří její odvaze a síle. Mám ji ráda. Tím to je.
Natočila jste řadu filmových rolí. A přece ? čím je pro vás tato role, toto téma a taková herecká zkušenost zapamatovatelná nebo možná i přínosná?
Zaprvé hodně fandím Andree. Obdivuji její pracovitost a důslednost. A přeju jí, aby se dočkala úspěchu! Velkého! A pak si myslím, že je důležité si připomínat, že naše postoje k nespravedlivosti, lži, nečestnosti atd. z nás buď dělají hrdiny, nebo sluhy. A že každý může být hrdinou svého života. To především. A někdy se pak stává i hrdinou pro ostatní. Je potřeba nezapomínat na vládu lži a moci a na to, že se jí lze postavit.
Děkuji za rozhovor.
