Co vás ve vaší tvorbě inspiruje?
Žena. To je totiž ta, která potřebuje nasát více ženské energie, kterou jsme postupně poztrácely kdo ví kde. Tolik žen žije život svých mužů, nebo dětí a na sebe nemyslí. Ze zpětné vazby svých klientek jsem si uvědomila, že nenabízím jen sukně, ale ten pocit, který v těch sukních ženy zažívají. Často od nich slýchávám, že jenom cestou do školky jim sukni pochválilo pět lidí a že se tak cítí výjimečně.
Cítí se více jako ženy a milují tu pozornost, kterou dostávají. Vyjít si ven v dlouhé rudé sukni chce nejprve trochu odvahy, ale časem tomu pocitu většina žen podlehne. A chce ho zažívat znovu a znovu. A to ani nemluvím o afrických sukních, to je naprostá divočina. (smích) Je to jako vystupovat před plným sálem lidí. To je teprve škola sebedůvěry.
Proč zrovna africká tématika?
Jde hlavně o ty látky. Já ty vzory a barvy nadevše miluji. Všude je tolik šedi, že tyto látky jsou jako balzám na duši. Africké látky jsem začala hledat až cca po roce, kdy jsem začala šít sukně. Nejprve jsem si nechávala posílat látky z tržiště v Tanzánii a postupně objevila i další zdroje v Evropě. A tady se moje závislost ještě prohloubila, protože afrických látek se nenabažím nikdy. Někdy se jen tak podívám co je nového, co bych si tak ráda koupila, kdybych náhodou zrovna chtěla objednat a najednou zjistím, že už mám objednáno a platím. Zkrátka jsem jim totálně propadla. Africké látky jsou plné života a krásných barev a designů. Jenom se na ně podívám a už je mi veselo. A myslím, že právě toto se děje i ženám, které si z takové látky u mne nechají ušít nějaký pěkný kousek.
