Poprvé se na surf postavila před deseti lety, když si s bráchou půjčili auto rodičů a s dalšími čtyřmi kamarády vyrazili do Francie. Konal se tam totiž český surfařský kemp, o němž se dozvěděli v časopise. „Hned na první pěně, do které mě instruktor poslal, jsem si dokázala na prkno stoupnout a dojela jsem celkem daleko. Další dny bez instruktora už to tolik nešlo, ale neodradilo mě to,“ vzpomíná Jana Kašová., která se pro jízdu na vlnách nadchla a do Francie se hned následující léto vrátila.
„Pracovala jsem na baru a ve volném čase se učila na surfu. Dala jsem si za cíl, že mi to půjde natolik, abych si na konci prázdnin mohla koupit své vlastní kratší prkno, co se vejde do auta. A povedlo se!“
Následně odjela Jana na erasmus do španělského Bilbaa. Města, kde surfing žije. A vždy když nebyla škola, hned ráno vyrazila na pláž. Postupem času se na vlnách zlepšovala a následující erasmus už si vybírala cíleně v Lisabonu, protože chtěla další místo, kde se hojně surfuje.
Surfařská olympiáda
Zanedlouho pak zkusila své štěstí na mistrovství Česka a Slovenska ve Francii, kde skončila v semifinále. „V roce 2019 už jsem ale brala zlato,“ říká s úsměvem nadějná sportovkyně, která se o dva roky později – to proto, že dřív u nás nic takového neexistovalo – stala členkou Českého svazu surfingu a začala jezdit Český pohár.
„Minulý rok byly dvě zastávky Českého poháru kvalifikačními zastávkami pro ISA World Surfing Games, což je něco jako surfařská olympiáda,“ vysvětluje s tím, že se na tuto »olympiádu« Česko kvalifikovalo, a tak měla Jana možnost poměřit své síly se světovou elitou. Jako Česká republika se umístili na 36. místě z 63 států a zároveň byli nejlepší mezi státy bez moře!
Nejlepší z nejlepších
Vrcholem v surfingu je však soutěž zvaná World Surf League, kam jezdí výběr těch nejlepších z nejlepších. Na tu se zatím nikdo z Česka nedostal a ani nikdo nejezdí kvalifikační závody.
„Já bych to chtěla zkusit, ale startovné na jeden závod vyjde třeba na 1000 EUR, což je cca 24 000 Kč. Během roku jich musíte projet několik, a to všude po světě, takže další peníze dáte za letenky, ubytování,“ vysvětluje Jana, která nyní žije v Portugalsku, aby měla možnost pravidelně trénovat. Na prkno se snaží chodit každý den tak na dvě hodiny, ale samozřejmě musí v rámci přípravy dělat i další věci – fyzio, běh apod.
Specifický sport
Jana se v Portugalsku surfingem částečně živí jako trenérka. K tomu ale musí mít i jiné zaměstnání.
„Víceméně si vydělávám na to, abych mohla surfovat. Naštěstí se teď snažím sehnat nějaké sponzory, ale jinak si vše platím sama. Byt třeba sdílím s dalšími spolubydlícími, abych ušetřila. Rozhodně si jako surfaři nežijeme na vysoké noze,“ doplňuje s tím, že na vysoké noze si žijí leda ti nejlepší na světě a mezi ty není snadné se dostat. Surfing je totiž velmi specifický sport – nemáte nikdy stejné podmínky a musíte se umět přizpůsobit.
„Na závodech je to většinou tak, že se na vodu vypouští vždy čtyři závodníci, mají 20 minut a během nich musí předvést to nejlepší na vlnách, které jim zrovna chodí. Někdy vám nemusí ale přijít žádná, to je prostě smůla. Vlny se pak sčítají, takže je lepší sjet jich co nejvíc a nejlíp. A třeba projíždění barelů, které se ve filmech podává jako běžná a jednoduchá věc, není tak snadné ani běžné,“ vysvětluje surfařka, která se osobně do barelu dostala dvakrát a vždy ji po chvíli voda smetla.
„Problém je, že tam kde se vlny barelí, bývá většinou mělká voda, takže narazíte na ostré kameny. Musí se potkat mnoho faktorů, aby to vyšlo.“
Plavci to mají snazší
A jednoduchý není ani výběr prkna. „Pro začátečníky se používají pěňáky – delší prkna potažená podobou hmotou jako podložky na jógu. Jakmile už to trochu umíte, tak si pořizujete tvrdší a kratší prkno. Na té vyšší úrovni je to pak délkově cca 180 cm. A pak jde ještě o to, že na každý druh vln se používá jiné,“ popisuje nadšenkyně.
Jakub Michna a Jana Kašová, surfaři roku 2022. Foto: Surfchamp.cz/ Mat Rendek
„Jsou vlny pomalejší s větším objemem vody, pak zase naopak ty, které se balí do barelů, záleží ale také na tom, zda je odliv nebo příliv, jakou mají vlny energii, těch věcí je strašně moc,“ vysvětluje Jana Kašová, která vlastní devět surfů, ale světoví profesionálové jich mají třeba 150, klidně i víc. Jedno takové klasické prkno se pohybuje cenově cca od 300 do 1000 eur, ty hodně dobré stojí klidně i 1500 eur, sběratelské kousky i více,“ doplňuje a na závěř přidává poznatek, že na surfu se rozhodně lépe učí plavci, protože surfování je víc než z 90 % pádlování. „Takže ti, co umí dobře kraula, mají výhodu.“
