Každý jsme někdy narazili na číšníka, který nám "dvakrát nešel pod vousy" (a pravděpodobně jsme mu to pak natřeli korunovým spropitným). Zkusme se ale nyní chytnout za nos a podívat se na celou situaci z druhé strany barikády. Upřímně, není to zrovna hezký pohled.
Protože co si budeme povídat, ono to se zákazníky tak není vždycky jednoduché. Na následující stránce si proto dáme dvanáct příkladů, kterými spolehlivě vytočíte každého číšníka. Až na vás příště nějaký bude používat "vražedný pohled", možná si aspoň uvědomíte, čím jste si to zasloužili. A třeba si na to příště dáte pozor.
1) Proč si sedli k jedinému stolu, kde není prostřeno?! To NEVIDÍ, že se na něj teprve chystám a akorát mi tam budou překážet?
2) Jasně. Dojdu vám pro další pivečko. Stejně jako jsem šel před chvíli pro jedno a předtím taky. To jste rovnou nemohli říct VÍC piv, ať k vašemu stolu nemusim lítat jak ocas KAŽDÝ DVĚ MINUTY?
3) Když mě nepozdravíte, proč bych měl automaticky hned zdravit napřed já. Host je sice host, ale slušnost by měla fungovat na obou stranách.
4) Jeden by řekl, že i cvičená opice s půlkou mozku chápe to, že když jdou do hospody dva, je absolutní DEBILITA sednout si ke stolu pro osm lidí. Ale v pohodě, až mi přijde větší skupinka, prostě se očima omluvím, že existují i zákazníci-tupci a pošlu je pěkně zpátky na ulici. Díky.
5) U každýho stolu popelník. U každýho. Skoro to vypadá, že nám tu na nich rostou. A stejně se budou ptát "Je tu nekuřáckej prostor"?. Kdyby aspoň měli slepeckou hůlku, to by se dalo omluvit. Ale tohle funguje i na druhou stranu. V restauraci vyvoníno, nikdo ani známka po tabáku a už vidíte toho mantáka, jak si jednu zapaluje. Takovejm nafackovat.
6) Chodit se má včas. To nás učili už ve školce. Takže když si někdo rezervuje stůl na šestou, měl by to sakra dodržet a ne že se s přidrzlym úsměvem došourá o hodinu pozdějc a ještě prohodí nějakou vtipnou hlášku typu "KLID,NA NÁS SE VYPLATILO ČEKAT". Přitom by stačilo dát vědět. Hlavně že má dneska každej blb v kapse smartphone.
7) Rodiny jsou nejvíc. Jakoby neschopnost nasadit si gumu byla vstupem do exkluzivního klubu NEBERE OHLEDY. Přijdou, kočárek postaví do místa, kde potřebujeme chodit a děti nechaj běhat po restauraci a řvát, protože ostatní hosti to přece pochopí. Jediný štěstí je, že u nás má málokdo zbraň. Jinak by to ty bastardi měli spočítaný.
8) Jsme v restauraci a ne doma, tak se přece budeme CHOVAT JAKO PRASATA. Použitý ubrousky narveme do sklenic, po stole roztaháme párátka a podtácky, zbytky jídla necháme na nepochopitelnejch místech a aby to byla pořádná chuťovka, ještě nacpeme do popelníku k vajglům něco pořádně mokrýho. Fuj. Rád bych někdy viděl, jakou maj hosti kuchyň doma. A ještě radši bych byl, kdyby mě tam tak půl hodiny nechali o samotě.
9) Na stole je obří cedulka REZERVOVÁNO. Všimnul by si jí i Ray Charles. A stejně si tam sednou. Prostě to musej zkusit. Fajn, ať se nedivěj, že je nikdo neobslouží a pak je od stolu ještě vyhodíme.
10) Máme jasně nastavený jídelní lístek a stejně zkusí, jestli si mohou dát něco jinýho. Kde to jsme? Do železářství si taky nepůjdu koupit spodní prádlo.
