Tato stránka používá soubory cookies a bez nich nemusí fungovat správně. Povolte prosím soubory cookies ve Vašem prohlížeči.
28. března 2024, svátek má Soňa
Pavel Berky: Kombinace homosexuál romského  původu a ještě punker není nejlepší

Pavel Berky: Kombinace homosexuál romského původu a ještě punker není nejlepší

Už jako malý si hrával na kuchaře, ovšem vášeň pro navrhování oděvů byla silnější. Proto se rozhodl vystudovat uměleckou školu a nyní již osm let šéfuje své vlastní úspěšné módní značce. Kousky od Pavla Berkyho (33) už oblékly hvězdy jako Monika Bagárová, Barbora Mottlová, či Lucie Vondráčková. Ale také vítězka loňského Masterchefa, Kristína Nemčková, která byla jedním z důvodů, proč se Pavel rozhodl poslat přihlášku do letošní řady a splnit si tak svůj dětský sen.

Napadlo vás někdy, že byste šel studovat místo návrhářství kuchařinu?

Bavilo mě vařit a pohybovat se v kuchyni, ale nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že bych to studoval. Tady mi byl design a návrhářství bližší. Vždycky mě bavilo kreslení, malování a další kreativní činnosti. Miloval jsem oblékání a sešity na základní škole jsem měl pokreslené návrhy různých oděvů. Ale musím říct, že první dva roky na Střední umělecké škole v Trenčíně byly velmi těžké, to jsem chtěl až skončit.

Proč?

Protože kromě kreslení návrhů přišlo na řadu také šití a já jsem z toho propadal. Chytlo mě to až ve čtvrtém maturitním ročníku a tam jsem si řekl, že je to nádherný obor, do něhož jsem se zamiloval. Proto jsem pak pokračoval na UMPRUM do ateliéru módní tvorby v Praze. Dnes už si šiju 70 procent toho, co se ve značce Pavel Berky, která mě živí již osm let, vyrobí.

Stejně tak dlouho máte partnera Matěje, který pro vaši značku pracuje…

Ano, Matěj pracuje nonstop pro značku Pavel Berky. Trochu mě ale mrzí, že nemá čas pro tu svou vášeň, kterou je tanec a hudba. Ale myslím, že pomalu začíná. Není to zase tak, že by se kvůli mně toho všeho vzdal, teď mu dokonce vyšel song, který se hraje v rádiu, ale dává tomu méně času, než by asi jinak dával.

Chcete se v budoucnu vzít?

Ano a určitě chceme i dítě, ale v Česku je to velmi komplikované. Máme i živnost v Británii, kde jsme žili, takže jsme si říkali, že bychom to zkusili tam, ale uvidíme.

Tam jste se seznámili?

Ne, to už tady v Česku, kde jsme spolu pár let žili, a až poté jsme odešli do Londýna pro inspiraci a zůstali jsme tam tři roky. Potom jsem tu ale měl nějaké pracovní povinnosti a asi rok jsme pendlovali mezi Londýnem a Prahou a nakonec jsem připravoval kolekci pro jedno obchodní centrum v Praze, a to bylo tak náročné, že jsme se museli rozhodnout, kde budeme žít. Kdyby nebylo této spolupráce, asi jsme stále v Londýně.

Kdy jste si svou orientaci uvědomil?

Věděl jsem to asi už odmalička, ale nepřipouštěl jsem si to. Měl jsem i holku, se kterou jsem chodil, ale pak začne člověk přemýšlet, proč dělat něco, co ho netěší. Sám sobě jsem si to přiznal na střední škole, ale můj coming out přišel až na vysoké.

Jak to proběhlo?

Nejprve jsem to řekl své sestře a pak jsem si pozval rodiče do Prahy a vybalil to na ně také. Moje obavy byly ale zbytečné, řekli mi, že to dávno věděli a jen čekali, kdy to řeknu sám, aby se mi ulevilo. Takže mě to velmi potěšilo. Moji rodiče jsou v tomto hodně shovívaví, což není v romské komunitě běžné.

Setkal jste se někdy se šikanou?

V posledních letech musím říct, že už se mi to neděje, ale když jsem byl na škole, tak ano. Ještě ta kombinace Rom, punk, to nebylo nejlepší. Ale člověk to musí přežít. Každopádně fyzickou šikanu jsem nezažil, možná jednou se mi stalo na základní škole, že mě napadli asi dva kluci, ale jinak se to týkalo spíše slovního napadání.

Vy jste byl punkáč?

Ano. Mě hrozně bavila estetika této subkultury. Punk mě bavil vizuálně. Byli to většinou výstřední lidi s barevnými vlasy, kteří vybočovali. A ta undergroundová móda, která se svým způsobem následně promítla i do mé tvorby, mě také bavila. Proto jsem v té době vyhledával tyto typy lidí a souběžně jsem s nimi sympatizoval.

To jste měl i pankáče?

Jasně. Měl jsem zelené, oranžové vlasy, mrkváče, kanady, falešné piercingy, i pár pravých. Bylo to divoké a opravdu jsem věřil, že je to kultura, která mě baví. Zároveň jsem ale věděl, že takto nechci žít celý život. V tu dobu jsem si to ale chtěl užít. Skončilo to se střední školou. S nástupem na vysokou už jsem se stal tím, kým jsem teď.

Co si myslíte o nynějších módních trendech? Je něco, co vám vyloženě vadí?

Trendy jsou ve společnosti důležité. Určují dobu, ve které žijeme. Říkají nám, kdo jsme, jak naše společnost nyní vypadá. Jsou agentury, které systematicky mapují situaci ve světě, ať už ekonomickou, politickou nebo uměleckou a pak dávají dohromady trendy, které z toho vychází a se kterými se lidi ztotožní. Jako módní návrhář musím také sledovat trendy a vycházet z nich ve svých kolekcích. Žijeme v době, kde se móda už moc neposouvá. Resp. vymyslet něco nového je skoro nemožné, protože vše už tady bylo. Je to jenom o stylingu a míchání jednotlivých stylů. Já sám jsem v módě velmi otevřený člověk.

Co by obecně nemělo chybět v šatníku?

Ženám určitě malé černé, které využijí na x způsobů. A mužům kvalitní košile s dlouhým rukávem.

Ta s krátkým je český nešvar, že?

Přesně tak. I když to říkám v době, kdy jednu s krátkým mám na sobě. (směje se) Já jsem na veškeré ty módní policie háklivý. Ten, kdo to hodnotí, není s tím člověkem v tu dobu, kdy to oblečení má na sobě. Neví, proč se tak oblékl. Proto ani nekritizuji lidi podle toho, co mají na sobě. Jsem zastáncem toho, aby člověk nosil to, v čem je mu pohodlně. A jestli to má krátký nebo dlouhý rukáv, to je jedno. Kdybychom byli všichni perfektní a dokonalí byla by to strašná nuda.

Je o vás známo, že sám moc v oblékání nexperimentujete, to není nuda?

Miluju, když mohu někoho obléct a dám tomu všechno, aby vypadal super. Ale asi jsem toho tak přehlcený, že už potom nemám na sebe tolik času.

Máte to stejně tak s vařením?

Určitě, nikdy jsem si nevařil jen sám pro sebe. Možná jednou dvakrát v životě.

Pouštíte partnera doma do kuchyně, nebo je to výhradně váš rajon?

Vařím já a většinou každý den. Pro mě je to relax. Jak je toho času ale méně, tak nevařím dvě tři jídla denně, ale vždycky aspoň jedno ano. Matěj také vaří moc dobře, když např. připravuji novou kolekci a vracím se domů pozdě, tak naopak vaří třeba i několik týdnů v kuse pro nás jen on. Nyní ale beru pomalu každé jídlo jako možnost si zkoušet nějaké nové kombinace a recepty, takže se naše kuchyně od doby, kdy jsem se přihlásil do MasterChefa dost změnila.

Co nejčastěji připravujete?

Jsme hodně masoví, ale poslední dobou, když zrovna nezkouším nějaké recepty, tak to jsou převážně rychlovky jako saláty, pečené maso a tak. Ale když mám párkrát do týdne více času, tak se pustím do omáček, protože jejich přípravu miluji. Matěj říká, že jediné, za co by dal v mém gastronomickém umění ruku do ohně, jsou omáčky, takže s nimi si rád vyhraju.

Také si to servírujete tak designově jako v Masterchefovi?

Ano, musím se přiznat, že na tom si dávám opravdu záležet. (usmívá se)

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?

Asi moje párance s česnekem. Tradiční slovensko-romský recept, který mám z domova. Velmi jednoduchý, je to jen mouka, voda, sůl a česnek, ale nedám na něj dopustit. A myslím si, že není na světě jídlo, které bych neochutnal, i když je pravda, že nesním syrovou papriku. Já ji cítím a zvedá se mi žaludek. Ale když se uvaří nebo upeče, tak mi nevadí.

Mnoho kuchařů moc nemusí sladké, co vy?

Já ho miluju a strašně rád ho připravuji. Myslím si, že ho i umím, ale Matěj mi říká, že mi to moc nejde. V tomhle máme velmi rozdílné názory. (směje se)

Velmi rádi s partnerem jíte, kompenzujete to nějakým sportem?

Tak na Matějovi je hodně vidět, že mu chutná. Za těch osm let, co jsme spolu, přibral asi 50 kilo. Každopádně já jsem diety nikdy neřešil. Rád bych sportoval, je krásné si to říct, ale já miluju dobré jídlo a dobré jídlo pro mě není salátek s kapkou citronu. Mám rád, když je jídlo chutné, vyvážené. Nicméně neznamená to, že teď jen sedíme doma a jíme.

A jak tedy jinak trávíte volný čas, když ne sportem?

Dávám si teď dohromady, jestli jsem za poslední dobu měl nějaký volný čas. Já když mám totiž volný čas, tak se jedu podívat do obchodu na látky, jdeme na nějaký food festival nebo vyzkoušíme nějakou zajímavou restauraci, vyhledáváme i tak prostě věci, které souvisejí s mým oborem návrháře nebo nyní i nějakého amatérského kuchaře. Já svou práci miluju. Miluju, že jsem návrhářem, že mě baví vařit. Takže volný čas trávím vyhledáváním věcí, které s prací souvisí.

Momentálně hodně času věnujete i různým akcím, na kterých vaříte. Absolvoval jste i nějakou stáž v restauraci?

Zatím ne. Ale chystám se, že bych nakouknul do profi kuchyně a získal další zkušenosti. Od jara vlastně až do teď ale vařím na slavnostech měst, akcích různých firem, které si mě objednají a s Pavlínou (soutěžící z Masterchefa Pavlína Lubojtazky) jsme jeli také roadshow s našimi vítězným sendvičem a bagetou po několika městech ČR. Většinou se jedná o nějakou cooking show plus několik hodin připravuji své recepty.

Kvůli nouzovému stavu jsou takové akce pasé, co teď máte tedy v plánu?

Nyní připravuji své první degustační večeře, které doufám proběhnou už v listopadu, a myslím, že půjde o velmi zajímavý zážitek. Bude to taková malá pop-up restaurace jen pro pár lidí, kde budu osobně připravovat několik chodů. A celkově bude restaurace otevřena jen pár dní. Zároveň chystám i svůj kalendář na rok 2021. Chci v něm spojit své dvě vášně - umění a vaření, tak uvidíme, jak se to povede. Měl by být venku již tento měsíc. A samozřejmě pokud bude kvůli opatřením možnost, tak nějaké soukromé akce, cateringy a tak. V módě finishuji novou řadu větrovek, která doplní mé asi aktuálně nejprodávanější kousky a když zbude čas, tak i celou kolekci.

Byl byste ochoten se navrhování vzdát za cenu, že byste šéfoval nějaké prestižní restauraci?

Momentálně se vůbec necítím na to, že bych takovou nabídku mohl dostat. A i kdyby mi to bylo nabídnuto, určitě bych to nemohl přijmout z toho důvodu, že nemám praxi. Troufám si říct, že v módě už jsem profesionál, u vaření to zatím tak není.

Vy už sice víte, zda jste Masterchefa vyhrál či ne, ale mluvit o tom dopředu nesmíte. Prozraďte mi tedy jen, co by pro vás vítězství znamenalo?

Bylo by to pro mě jisté ujištění, že kdyby se stalo cokoliv, a já jsem nemohl dělat návrháře, tak se mohu gastronomii věnovat profesionálně.

A otevřít si vlastní restauraci…

To mě neláká. Nejsem ten typ, který by šel a třeba si hned otevřel restauraci. Vše si teď samozřejmě v menším měřítku vyzkouším v rámci té mé maličké pop-up restaurace, ale vést dlouhodobě kuchyň, na to člověk potřebuje 100 % času a mnohem více zkušeností než pár měsíců v kulinářské soutěži.

Co si představujete, že byste dělal, kdyby tedy došlo k tomu, že nebudete moci dělat návrháře?

Asi bych se zavřel někam na samotu, maloval bych obrazy a čekal, že si je pak někdo koupí. (směje se)

Máte od doby, co jste vidět v televizi, více zakázek na oblečení?

Určitě mi ta soutěž pomohla a jsem samozřejmě rád, že si lidé řekli: Aha, tak on je taky návrhář. Ačkoli to nebyl prvotní záměr. Ale oni ti lidé, kteří sledují Masterchefa jsou jiná skupina, než ti, kdo si ode mě běžně kupují věci. Myslím si, že velká většina diváků MasterChefa není připravena na můj design a možná jim přijde i naše zboží na české poměry dražší. Což, když chci využívat české materiály a vše zde také lokálně vyrábět, je prostě dražší realita, než kdybych posílal své kolekce šít někam do Číny. Ale co cítím, je, že nejspíš díky mé účasti v soutěži chce po mě více lidí viditelnější loga BERKY např. na hrudníku nebo zádech. Jako by byli více hrdí, že mají v šatníku i něco zrovna ode mne. Což mne samozřejmě moc těší a mé značce to dodává určitou ikoničnost, kterou lidé chtějí i díky mé osobnosti, což je super!

Pamatujete si na okamžik, kdy jste si řekl: Jdu do Masterchefa?

Pamatuju. Ten večer jsme s přítelem koukali na předešlou řadu Masterchefa a já jsem si řekl, že to zkusím. Vlastně ani nevím ten konkrétní důvod. Asi jsem si potřeboval trochu oddechnout od módy. Bylo to velmi impulsivní rozhodnutí, kdy jsem jednoho večera podal přihlášku a oni mě vybrali, takže nebylo cesty zpět. Možná, kdyby mi dali ještě měsíc na rozmyšlenou, tak si to rozmyslím. Svého rozhodnutí každopádně nelituji.

ČTĚTE DÁLE

V Kutné Hoře Sedlci to žije

Sedlec patří k nejstarším částem Kutné Hory, s nadsázkou se dá říci, že kdyby nebylo Sedlce, možná by nebyla Kutná Hora. Byli to totiž právě sedlečtí cisterciáčtí mniši, kteří ve 13. století na svých pozemcích nalezli stříbro, díky čemuž se začal psát příběh jednoho z největších středověkých měst českého království.

Již tuto středu zažijete Stalinův poslední western v MDK

Již tuto středu (27. 3.) se můžete těšit v našem oblíbeném divadle MDK na Stalinův poslední western. Jest černo-černá groteska o touze být šerifem.

Největší blbost je chtít cestovat a brečet, že na to nemám finance

Odjakživa byla přesvědčená, že si bude spokojeně žít v Praze jako pravá měšťanda. To se ale před lety změnilo. „Začala jsem se více zajímat o zdravý životní styl. Zjistila jsem, že výlety, které jsem začala podnikat, fungují jak po fyzické stránce, tak po psychické. Teď už si bez cestování a pobytu v přírodě neumím představit život,“ říká cestovatelka Veronika Křížová (28), která své zážitky, tipy a rady sdílí na Instagramu a TikToku Cestuj_s_Veru.

Rekreační areál Sázavský ostrov - Ostrov plný zábavy na Zlaté řece Sázavě!

Rekreační areál Sázavský ostrov se nachází ve městě Sázava v krásné krajině Středního Posázaví, pouhých 45km od Prahy (exit 34 z dálnice D1).

V Divadle Lampion na Kladně se stanou zázraky

Druhou premiérou sezony 2023/2024 na téma V každém příběhu se skrývá zázrak bude autorská inscenace pro diváky od 7 let Krotitelé zázraků pojednávající o magickém světě dětí a o rodičích, kteří je občas neposlouchají, aniž by o tom sami věděli. Režie se ujal renomovaný tvůrce inscenací pro dětské diváky Jiří Ondra. Slavnostní premiéra proběhne 28. března v Divadle Lampion.

Prahu navštíví TIM BURTON – a vy můžete být u toho!

Americký filmový mág – producent, scenárista, básník, loutkář – propojující nevinný dětský svět s odvrácenou stranou lidské existence a také vizionář spojující s neskutečnou lehkostí animaci s hranou tvorbou. Po 10 letech se vrací opět do Čech, aby dal svým obdivovatelům možnost nahlédnout do nejniternějších zákoutí své mysli.