Do čeho by měli lidé investovat, aby se zajistili do budoucna?
Hlavně by měli začít co nejdřív, protože v investování fungují dvě věci, které jsou nezastavitelné - čas a pravidelnost. A pak už je to individuální, ale já jsem akciový. Myslím si, že většina peněz by měla být v akciích. A s tím zbytkem si člověk může hrát, když na to má prostor, chuť, čas. Svět je tak krásný v tom, že člověk může investovat do známek, lega, umění…
Do jakých akcií?
I to je individuální, ale obecně platí, že je na začátku jednodušší zvolit pasivní investování, nevyhledávat ty nejlepší kousky a nakupovat trh jako celek, ideálně skrze nějaký americký akciový index, a teprve když se v tom člověk najde, tak si může začít pomalu a postupně hrát a hledat zajímavé tituly. Stojí to ale hodně času a často i nervů.
V čem děláme v investování největší chybu?
Máme obrovský problém, když se spojí investiční gramotnost s nějakou jinou, pro mě osobně je nejhorší asi s technologickou nebo s nějakou IT a internetovou gramotností. Existuje strašně moc podvodů na internetu, kdy lidi přišli o peníze, protože jim někdo sliboval zisk 1000 procent. Kdyby přišel někdo k nim domů a nabízel jim zázračný hrnec, tak by ho okamžitě vyhodili, ale jakmile to je na internetu, je to pro ně trochu magie.
Co s tím?
O tom já moc rád mluvím, ale to se do jednoho rozhovoru nevejde. Nicméně kdybychom všichni následovali aspoň jedno jediný pravidlo - nerozhodovat o takovýchto věcech sám, ale přizvat si aspoň jeden další pár očí, a je jedno, zda to bude soused, manželka…, tak by se těch podvodů tolik nedělo. Jsem si jistý, že kdyby se dotyčný toho druhého zeptal: Co myslíš, je to dobrá investice nebo je to podvod? Tak v 99 % případů by ten druhý řekl, že je to zjevný podvod. Protože ty podvody fungují na bázi toho, že si vás chytí v takové emoční situaci, kdy se vám v hlavě honí představy o tom, jak vyhráváte tento a tento eurojackpot, a co všechno s těmi penězi budete dělat. Ale ten druhý člověk nemá tyto růžové brýle. Radím vždy počkat. Vydechnout si, zavolat třeba až druhý den. Nehledět na to, že vám někdo říká: Musíte teď do pěti minut, jinak už ta příležitost nebude.
Předpokládala bych, že už se toto zlepšuje, když se o tom všude mluví…
Ano, ale doba je tak rychlá, že když se to obalí termíny, kterým člověk nerozumí, a přijdou mu trošku magický… Kdybych přišel a řekl jim: Já vám vystavím barák, budu ho pronajímat a budete z toho mít 1000 procent za den, tak lidi ví, co to znamená postavit barák, často ho postavili sami a řekli by: No to je blbost, to mi nevychází! Ale o umělé inteligenci nebo kryptoměnách většinou vědí málo, takže tomu dokážou uvěřit. Kdyby tomu rozuměli, pochopili by, že to není magie, že to má strašně moc omezení. Znají to jen z médií, která jdou pochopitelně radši po zprávě, že někde něco vyrostlo o 1000 procent nebo spadlo o 99 % než popisovat, co to doopravdy je a co to dělá.
Kde se vlastně kryptoměna - Bitcoin vzal, jak to celé vzniklo?
Nevíme, kdo ho v roce 2008 vytvořil, ale víme, že na tom nezáleží. Tajemný tvůrce totiž nad Bitcoinem nemá žádnou moc. Sepsal program, který nabídnul komukoliv na internetu ke stažení a zdrojový kód je veřejný, takže si každý může ověřit, že tam nejsou žádná zadní vrátka. Vytvořil Bitcoin a zahodil od něj klíč.
Vysvětlete mi tedy jako laikovi, co to přesně Bitcoiny jsou?
Vysvětlil bych to na příkladech. Když člověk chce přeposlat hodnotu z jedné strany planety na druhou, tak to dnes může udělat bez znalosti toho, v jaké zemi ten druhý je. Stejně jako se to začalo dělat s e-mailem - pošta versus e-mail, ten můžete poslat komukoli bez ohledu na to, kde právě je.
Dobře, ale poslat peníze můžu i přes banku…
Právě že často nemůžete, když posíláte klasicky peníze z účtu na účet, je spousta okolností, kde se to může zadrhnout. Měl jsem bohatého studenta z Bangladéše, který nebyl schopen si poslat peníze do Česka, aby si mohl zaplatit školné. A to byla jenom Bangladéš, což není žádný extra tuhý režim. Jsou země, odkud prostě peníze nepošlete. Proč byste nemohla poslat peníze kamarádovi z Íránu, když je v nouzi? Jen protože se politici nahoře moc nemusí? Bitcoiny jsou peníze, které ignorují hranice. Což má výhody i nevýhody. Samozřejmě se to pak využívá k nekalým věcem na darknetu, lidé si posílají trávu po celém světě… Ale zároveň to má nemálo výhod.
Jaké?
My to v Česku tolik neznáme a nechápeme a je to vlastně dobře, že to nepotřebujeme. Od začátku jsme říkali, že je to plán B, kdyby se tu něco pokazilo, zatím ale máme peníze relativně v pohodě. Hádáme se tu, že koruna oslabí o 20 halířů, ale nezažíváme věci jako jiné režimy, kde lidé nemohou poslat příspěvek svému oblíbenému protirežimnímu blogerovi. Protestovat proti vlastní vládě je přeci základní lidské právo. A právě v těchto případech je Bitcoin super, protože díky tomu ho podpořit mohou, to jim nikdo nemůže zakázat poslat. Jsem rád, že to existuje. Kdyby šlo něco i u nás do háje, je tu pořád ta možnost.
A jak to tedy vlastně funguje? Já si někam vložím své vlastní peníze a díky tomu pak mohu platit Bitcoinem?
Vy nikam nic nevkládáte. Musíte si to od někoho koupit. Kdybyste třeba věřila, že dojde k tomu, že budete muset utéct ze země, protože v zemi hraničící se Slovenskem je válka, tak si chcete obstarat něco, s čím to bude jednodušší, nebudete věřit, že si bude za koruny možné obstarat letenku. Tak si za koruny koupíte kousek zlata a doufáte, že vás za to někdo převeze přes oceán nebo si koupíte Bitcoin. Možná jsem v bublině, ale znám spoustu lidí, co utekli z Ukrajiny s hřivnami a měli problém. Kdežto když měli Bitcoin, tak ho tu někomu prodali za koruny a mohli žít dál.
Takže je to něco podobného, jako když si půjdu vyměnit koruny za eura?
Jasně, je to prostě jenom další cizí měna. Jen k ní nikdo nemá klíč.
Kdo určil cenu Bitcoinu?
A kdo určil cenu obrazu Salvatora Dalího nebo unce zlata? Zlato je kámen, který někdo vykopal ze země a najednou má nějakou cenu. Dalí něco načmáral, umřel a od té doby se mění cena jeho obrazů. Tak je to úplně se vším, snad s výjimkou současných peněz, proto je to matoucí, ale je to jen nabídka a poptávka. Když je velká poptávka po korunách, tak posiluje proti dolaru, když je velká poptávka po Bitcoinu, tak posiluje proti dolaru úplně stejně. Nové na Bitcoinu je to, že si do té doby všichni mysleli, že nejde mít zároveň tri věci: A) omezené množství (jako obrazy Dalího), B) digitální formu (jako sériové klíče na Windows), C) decentralizovanou povahu (jako třeba zlato). Sériové klíče jsou A+B, ale centralizované - může je Bill Gates vydávat a mazat. Zlato je A+C. Bitcoin je A+B+C. To vypadalo v teorii nemožné, dokud Satoshi nenapsal důkaz, že to jde. Můžete si ho přečíst na: www.bitcoin.org
Co mám tedy reálně v ruce, když mám Bitcoin?
Hmotného nic. Dneska u 85 % peněžní zásoby české koruny taky nemáte nic. Asi jen 15 % peněžní zásoby v Česku máme v bankovkách a mincích a většina z toho je stejně ještě někde v trezorech a v kasách v obchodech, takže s fyzickou hotovostí už se tolik nepotkáváme. Sáhnout si na Bitcoiny fyzicky nemůžete, ale oproti současným penězům je můžete mít plně pod kontrolou. Peníze v bance máte v bance, a když se někdo rozhodne, že je nemůžete někam poslat, vybrat nebo utratit, tak s tím nic neuděláte. Nad bitcoiny máte plnou kontrolu jen vy, protože jenom vy k nim máte klíč.
Jaký klíč, kde je tedy mám?
Nikdo nemá klíč ke všem Bitcoinům, ale každý máme klíč jen k těm vlastním. Lidé si vytváří peněženky plné fochů, do kterých si skládají peníze a ke každému fochu mají klíč, což je takové heslo, které umožňuje z daného fochu vytáhnout peníze a utratit je. Fascinující ale je, že ta hesla nikdo nespravuje, není to jako heslo na sociální síti. Výhodou je, že Bitcoin nikdo nedokáže vypnout, nevýhodou pak je, že když svůj klíč, tedy to heslo ztratíte, nikdo vám ho nedokáže obnovit. Neexistuje žádná centrální správa, všichni jsou sami za sebe.
Je dobré do bitcoinu investovat?
To vám neřeknu. Je na každém, zda věří, že poroste poptávka a tím i cena nebo ne. Já předpokládám, že spíš ano, čím divočejší bude svět, tím více budou lidé hledat alternativy a Bitcoin se ukázal jako fungující alternativa.
Myslíte, že nastane doba, kdy se bude běžně všude platit Bitcoiny?
Jsou lidé, kteří si myslí, že svět tíhne k jedněm penězům a že čím budeme globalizovanější, tím víc budeme chtít používat jedny peníze. Já si to úplně nemyslím, protože Bitcoin má oproti současným penězům jednu strašnou nevýhodu - nevzniká dluhem.
Jak to myslíte?
Naše peníze dneska vznikají tak, že člověk přijde do banky, na přepážce si zažádá o úvěr, oni mu to schválí, v tu chvíli se mu objeví milion na účtu. Tyto nově vzniklé peníze nikde nikomu nechybí a mají obrovskou ekonomickou výhodu. Když je poptávka po nových penězích, když vidíme všude kolem sebe investiční příležitosti, nezaměstnanost je nízká, všechno funguje, tak si lidi nabírají úvěry a vyhání ekonomiku nahoru. Naopak, když potřebujeme zpomalit, jako teď, ceny jsou vysoký, tak prostě centrální banka zdraží úvěry, my si nebereme hypotéky, peníze nevznikají, neutrácíme je a inflace nám klesá. A můžeme si s tím takto centrálně hrát. Máme klíč k tomu, kolik bude vznikat korun. S Bitcoinem nikdo nic takového neudělá. To je v reálném světě problém, lidé často mají chuť či nutnost do světa peněz zasahovat, mít něco, jako je centrální banka.
Jak by to změnilo svět, kdyby se přeci jen stal Bitcoin jedinou měnou?
Je to jako představa toho, že bychom se vrátili zpátky do doby, kdy jsme měli nejblíže k plnému zlatému standardu, kdy je peněžní zásoba omezená. Ale nepřišli bychom o všechny vynálezy, které už dneska máme, prostě by se jenom změnilo peněžní uspořádání.
Bylo by to lepší?
Kdysi jsme s jedním z mých učitelských idolů prof. Jílkem na toto téma vedli debaty. On byl velký fanda toho, že peníze mají vznikat dluhem v bankách. Že v kapitalismu potřebujeme, aby peníze tekly. Já osobně si myslím, že by bylo možná lepší klidně růst pomaleji, ale stabilně, nicméně to už je ideologický názor každého z nás.
Jak vnímá Bitcoin česká vláda?
Velice okrajově. Vnímají, že jsou tam problémy. Když si koupíte akcie, tak máte nějaký časový test, po jehož odbytí se to už nedaní. U Bitcoinu nic takového není. U jeho prodeje musíte vždy zaplatit daně. A potom je tam hodnotový test. Když zajdete dneska do Paralelní Polis v Holešovicích, což je místo, kde berou jenom Bitcoiny a další kryptoměny, a dáte si tam kafe, tak je platba daňová událost. Jinými slovy musíte tuto platbu za kafe dát do svého daňového přiznání, což je psychopatický, protože je dražší to tam napsat než to, co z toho stát vybere.
Vy už se Bitcoinům nevěnujete na takové úrovni jako kdysi, kdy jste o nich psal třeba i knihy. Proč?
Dříve to bylo takové hipsterské, věnovalo se tomu pár lidí, všichni jsme se mezi sebou znali. Dokázal jsem vědět skoro o všem, co se v Bitcoinu děje. Dnes už to nejde. A taky je to o tom, že člověk se z toho reálně může zbláznit. Znám lidi, kterým z toho skutečně hráblo. Stále sledujete, jak se hýbe kurz, zda máte nebo nemáte nakupovat. Pamatuji si dovolenou, kterou jsem celou strávil tím, že jsem to sledoval. Mám tedy nějaké Bitcoiny, které zdědí děti nebo vnoučata, ale nepřemýšlím nad tím jako nad investicí. Stále mě to baví, myslím si, že to má do budoucna potenciál, ale nechci tomu věnovat nesmyslně mnoho času.
Psalo se o vás, že jste kyborg, protože máte v ruce dva čipy…
To je celkem úsměvné, protože ten první čip, co jsem měl v ruce, je to samé, co má dneska skoro každý pes, akorát když to veterinář místo do psa střelí do člověka, tak je z něj najednou kyborg… Ten druhý, novější, co mám dva roky, tak ten je už zajímavější v tom, že s ním jde běžně zaplatit. Uvnitř je platební karta, stejně jako když má někdo kartu v telefonu, hodinkách. Tady prostě vezmete čip, zalijete ho do k tělu šetrného materiálu a necháte si ho zašít pod kůži.
Kde přesně čipy máte?
Ten první, na kterém mám bitcoinovou peněženku a vizitku, mám mezi palcem a ukazováčkem, a ten druhý je přímo nahoře na hřbetu ruky.
Jak jste ho pod kůži dostal? To jste si píchnul sám?
Pošlou vám to s injekcí, akorát já bych to úplně nedělal sám, protože nejsem doktor a nejsem schopen si zajistit stoprocentně sterilní prostředí. Zašel jsem si tedy do piercingového studia.
Zažil jste už nějaké podivné reakce okolí?
Ani jednou se mi nestalo, že by se někdo minimálně podivil. Podle mě si myslí, že platím třeba prstýnkem. Ale když mi ten čip poslali, tak byl v roztoku ve zkumavce a já jsem ho šel vyzkoušet, zda funguje. A když jsem paní v obchodě platil zkumavkou, tak koukala dost vyděšeně. Říkal jsem si, že se jednou svléknu do plavek, půjdu někam na koupák, sundám si všechny prstýnky a řetízky a všechno, co člověk má a budu nahlas ve frontě říkat, že po páté dávce vakcíny můžu platit rukou. (směje se)
Čím vás okouzlila ekonomie, že jste se jí rozhodl zasvětit celý život?
Na střední škole jsme tento obor měli jen v rámci předmětu základy společenských věd, což bylo dohromady asi šest hodin, kdy učitelka na tabuli namalovala křivky nabídky a poptávky a bylo. Nedávalo mi vůbec smysl, proč ekonomii někdo studuje a proč se za to udělují Nobelovy ceny. Právě proto jsem o tom chtěl vědět víc, takže jsem četl různé knihy a články. Přišlo mi to jako velmi zajímavý svět, kde se 3,5 miliardy zaokrouhlí na čtyři. To bylo fascinující pro kluka, co do té doby viděl maximálně tisícikorunu. Neměl jsem ani účet.
Rozumí Češi dostatečně finanční sféře?
Podle různých výzkumů na školách tady nějaká edukace o veřejných financích je, ale obecně platí, že mají Češi v kostech dost ekonomického konzervatismu, nemají úplně rádi, když se stát zadlužuje. Je to vidět třeba na srovnání Česka a Slovenska, které vždy bylo, a stále je, mnohem více zadlužené než my.
A to je dobře nebo špatně, že se nechtějí zadlužovat?
To už je na politickém přesvědčení každého z nás, ale já se domnívám, že je to dobře. Dluh není zadarmo, jen politici rádi přesouvají řešení na budoucí generace, aby u toho ideálně oni sami už dávno nebyli. Dluh není vždy nutně špatný sluha, ale bojím se, aby se z něj postupně nestal pán. Jen letos z něj zaplatíme jen na úrocích tolik, co by nás stálo 100 senátů nebo 7 ministerstev zahraničí. Nebo dálnice s délkou zhruba jako z Prahy do Brna. A to je jen úrok za jeden rok.
Dominik Stroukal
Narodil se v Žatci a nyní s manželkou Barčou, dcerou Rebekou a synem Gabrielem žijí v Praze. Ve volném čase Dominik rád cestuje, poslouchá metal, poznává zákoutí skotské whiskey, lyžuje a pasivně i aktivně se zabývá poezií. Jeho vášní je mimo jiné sbírání hyperinflačních bankovek a doutníkových objímek, přestože je nekuřák.
