Tato stránka používá soubory cookies a bez nich nemusí fungovat správně. Povolte prosím soubory cookies ve Vašem prohlížeči.
14. června 2024, svátek má Roland
Přesunuté pavilony na Výstavišti:  příběhy objektů, které psaly historii bubenečského areálu

Přesunuté pavilony na Výstavišti: příběhy objektů, které psaly historii bubenečského areálu

25. října 2022 – Volně přístupná výstava Přesunuté pavilony na Výstavišti, která je od dnešního dne pro návštěvníky Výstaviště Praha připravena na Bruselské cestě u vstupu ze Stromovky poblíž Bistra No.2, mapuje historii vybraných, kdysi na dobu určitou vystavěných veletržních pavilonů. Od roku 1891, kdy se započala psát historie bubenečského areálu, vznikly takových pavilonů desítky, byť většina z nich posloužila pouze pro jednu či několik výstav. Řada těchto dočasně vystavěných pavilonů však byla ale zachována a přesunuta na nové místo, kde některé z nich stojí dodnes. Jejich osud od historie po současnost pro Výstaviště zmapoval historik a publicista Libor Hruška s fotografem Davidem Hávou a nyní se mohou s těmito poutavými příběhy seznámit v rámci komorní výstavy až do prosince také návštěvníci Výstaviště.

presunute-pavilony2.jpg

Původně se mělo jednat o dočasné stavby na jedno použití, část z nich ale dostala druhou šanci a některé stojí dodnes. Řeč je o pavilonech, restauracích a dalších objektech, které na přelomu 19. a 20. století utvářely kolorit velkých výstavních podniků pořádaných v areálu pražského Výstaviště. Po jejich skončení byly některé objekty na prodej nebo pro ně sami majitelé hledali nové uplatnění. Pavilony byly stěhovány zejména v rámci Prahy a středních Čech. Výjimkou je třeba železná konstrukce strojovny, která skončila až v Innsbrucku, a která tam stojí už bezmála 130 let. Většina přestěhovaných objektů však takové štěstí neměla, jednalo se totiž o nepříliš kvalitní dřevostavby. Výstava mapuje pavilony, které přežily. Některé z nich, jako třeba Petřínské bludiště, jsou notoricky známé, jiné se ukrývají na soukromých zahradách nebo je lidé míjí bez povšimnutí.

presunute-pavilony4.jpg

„Na toto téma jsem narazil už před deseti lety, když jsem na pražské Pedagogické fakultě psal disertační práci o dějinách českého pivovarnictví. Velké výstavy se neobešly bez dočasných zahradních restaurací a pivovarských `ochutnáváren` a právě tyto budovy pak byly často přesunuty na novou adresu. Překvapilo mě, že neexistuje žádná publikace, která by tento fenomén podrobněji mapovala. Staveb přestěhovaných z areálu pražského Výstaviště – a zdaleka to nebyly jen restaurační pavilony – přitom byly desítky, a navíc se mnohdy jednalo o díla předních českých architektů," komentuje výstavu její autor Libor Hruška.

presunute-pavilony5.jpg

„V loňském roce oslavil areál Výstaviště Praha 130 let, oslavy však byly poznamenány pandemií covid, tedy jsme neměli prostor pro větší akce. Právě tehdy jsme ale obdrželi email od Libora Hrušky s nabídkou výstavy Přesunutých pavilonů a ihned nás nadchlo, jak skvěle a pouze ze svého popudu coby rodilý Pražan zpracoval, myslím, že mohu říct pro nás srdeční téma. Bylo to něco, co v archivu areálu chybí a my jsme moc rádi, že jsme si mohli nejen sami přečíst tyto poutavě napsané příběhy pavilonů, které ušly demolici, ale že je nyní můžeme představit také našim návštěvníkům,“ doplňuje Václav Novotný, místopředseda představenstva Výstaviště Praha.

presunute-pavilony3.jpg

Sám autor výstavy je rodákem ze Smíchova, kde byly umístěny hned dva objekty původem z Výstaviště. Smíchovský pivovar si tehdy po zahajovací Jubilejní zemské výstavě z roku 1891 "stáhl" svou restauraci na smíchovský břeh Vltavy a další elegantní zahrádka fungovala v sadech Na Skalce. Výstava Přesunuté pavilony vypráví příběhy, kromě zmíněného Petřínského bludiště, o Hanavském pavilonu, Pavilonu knížete z Lobkowicz, Jaroměřské chalupě či Edisonově pavilonu. Poutavé čtení o budovách a objektech původně určených ke zbourání, bude pro návštěvníky volně přístupné až do prosince tohoto roku na Bruselské cestě, která patřila k ústředním výstavním plochám nejen během první Jubilejní zemské výstavy v roce 1891, kdy se započala psát historie areálu.

presunute-pavilony-ukazka.jpeg

O autorech výstavy

Libor Hruška

Vystudoval historii a pedagogiku na Pedagogické fakultě UK. Od roku 2004 se věnuje žurnalistice. Je spoluautorem expozice o dějinách pivovarnictví v obnoveném pivovaru v Lobči.


David Háva

Vystudoval Institut tvůrčí fotografie v Opavě, od roku 2007 pracuje jako volný fotograf se zaměřením především na novinářskou i reklamní fotografii. Ve své volné tvorbě se věnuje subjektivnímu dokumentu a figurální fotografii. V současné době mapuje proměny pražského Žižkova.

www.navystavisti.cz

ČTĚTE DÁLE

Vítěz Peče celá země Vojtěch Vrtiška: Místo vítězné euforie jsem se šel učit na zkoušky

Každou výzvu měl promyšlenou do posledního detailu, z každé z nich vyzařovalo jeho estetické cítění a vždy bylo vidět, že ví, co dělá. Třikrát vyhrál titul pekaře týdne, a nakonec se stal i celkovým vítězem třetí řady soutěže Peče celá země. Dvaadvacetiletý student medicíny a kaligrafik si ve finále získal porotu svou rebarborovou pavlovou, fialkovými indiánky, levandulovými madlenkami, vyšperkovanými nanuky a dalšími neodolatelnými dobrotami. A to na první casting přinesl covid!

Chci, aby se v mém divadle všichni cítili jako doma

Zatímco se jiná divadla v době pandemie strachovala o přežití, zlatá slavice Lucie Bílá podnikla odvážný krok a pustila se do rekonstrukce bývalé Ta Fantastiky. Díky ní scéna v pražské Karlově ulici prošla velkou proměnou a zároveň dostala nové jméno. Jak se Divadlu Lucie Bílé daří několik let od otevření?

Největší blbost je chtít cestovat a brečet, že na to nemám finance

Odjakživa byla přesvědčená, že si bude spokojeně žít v Praze jako pravá měšťanda. To se ale před lety změnilo. „Začala jsem se více zajímat o zdravý životní styl. Zjistila jsem, že výlety, které jsem začala podnikat, fungují jak po fyzické stránce, tak po psychické. Teď už si bez cestování a pobytu v přírodě neumím představit život,“ říká cestovatelka Veronika Křížová (28), která své zážitky, tipy a rady sdílí na Instagramu a TikToku Cestuj_s_Veru.

Herečka Patricie Pagáčová: Kdybych nebyla herečka, nejspíš léčím zvířata

Diváci si ji pamatují ještě jako Patricii Solaříkovou z nekonečného seriálu Ulice, kde strávila přes čtrnáct let. Dnes už je pětatřicetiletá herečka na televizních obrazovkách stálicí. Působila jako porotkyně v Superstar, zahrála si v řadě filmů a nyní se objevuje jako embryoložka v Jedné rodině, či jako vrchní sestra v Ordinaci v růžové zahradě. Patricie Pagáčová, jejíž instagramový účet sleduje přes půl milionu lidí, má však i přes širokou škálu rolí svůj nesplněný herecký sen…

Roman Říčař: Nakonec jsem tomu úplně propadl

V předloňské sezoně si Roman Říčař na kladenských prknech zahrál sice menší, ale zato dost výraznou roli zhýčkaného Ludvíka XIII. A v Městském divadle Kladno hostuje znovu. Tentokrát však v hlavní roli Jánošíka a navíc v muzikálu Na skle malované, pro který připravil hudební aranžmá a společně s Jiřím Janouchem vedl i korepetice.

Robert Bryndza, inspirací mi byl opuštěný strašidelný dům

Robert Bryndza je britský spisovatel a scenárista žijící na Slovensku. Přestože se poprvé do povědomí čtenářů dostal svými komediemi s romantickým nádechem, jeho snem bylo vydat thriller s hlavní postavou detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové. To se podařilo v roce 2016, kdy vyšel první titul Dívka v ledu. Toho se za dva roky prodaly více než 2 miliony výtisků. Po sérii s detektivem Erikou Fosterovou a sérii s Kate Marshallovou a Tristanem Harperem Robert tentokrát připravil pro své čtenáře samostatný psychologický thriller Tíživé ticho s temnou a tajemnou atmosférou, který zasadil na fiktivní ostrov Tišina.