Původně se mělo jednat o dočasné stavby na jedno použití, část z nich ale dostala druhou šanci a některé stojí dodnes. Řeč je o pavilonech, restauracích a dalších objektech, které na přelomu 19. a 20. století utvářely kolorit velkých výstavních podniků pořádaných v areálu pražského Výstaviště. Po jejich skončení byly některé objekty na prodej nebo pro ně sami majitelé hledali nové uplatnění. Pavilony byly stěhovány zejména v rámci Prahy a středních Čech. Výjimkou je třeba železná konstrukce strojovny, která skončila až v Innsbrucku, a která tam stojí už bezmála 130 let. Většina přestěhovaných objektů však takové štěstí neměla, jednalo se totiž o nepříliš kvalitní dřevostavby. Výstava mapuje pavilony, které přežily. Některé z nich, jako třeba Petřínské bludiště, jsou notoricky známé, jiné se ukrývají na soukromých zahradách nebo je lidé míjí bez povšimnutí.
„Na toto téma jsem narazil už před deseti lety, když jsem na pražské Pedagogické fakultě psal disertační práci o dějinách českého pivovarnictví. Velké výstavy se neobešly bez dočasných zahradních restaurací a pivovarských `ochutnáváren` a právě tyto budovy pak byly často přesunuty na novou adresu. Překvapilo mě, že neexistuje žádná publikace, která by tento fenomén podrobněji mapovala. Staveb přestěhovaných z areálu pražského Výstaviště – a zdaleka to nebyly jen restaurační pavilony – přitom byly desítky, a navíc se mnohdy jednalo o díla předních českých architektů," komentuje výstavu její autor Libor Hruška.
„V loňském roce oslavil areál Výstaviště Praha 130 let, oslavy však byly poznamenány pandemií covid, tedy jsme neměli prostor pro větší akce. Právě tehdy jsme ale obdrželi email od Libora Hrušky s nabídkou výstavy Přesunutých pavilonů a ihned nás nadchlo, jak skvěle a pouze ze svého popudu coby rodilý Pražan zpracoval, myslím, že mohu říct pro nás srdeční téma. Bylo to něco, co v archivu areálu chybí a my jsme moc rádi, že jsme si mohli nejen sami přečíst tyto poutavě napsané příběhy pavilonů, které ušly demolici, ale že je nyní můžeme představit také našim návštěvníkům,“ doplňuje Václav Novotný, místopředseda představenstva Výstaviště Praha.
Sám autor výstavy je rodákem ze Smíchova, kde byly umístěny hned dva objekty původem z Výstaviště. Smíchovský pivovar si tehdy po zahajovací Jubilejní zemské výstavě z roku 1891 "stáhl" svou restauraci na smíchovský břeh Vltavy a další elegantní zahrádka fungovala v sadech Na Skalce. Výstava Přesunuté pavilony vypráví příběhy, kromě zmíněného Petřínského bludiště, o Hanavském pavilonu, Pavilonu knížete z Lobkowicz, Jaroměřské chalupě či Edisonově pavilonu. Poutavé čtení o budovách a objektech původně určených ke zbourání, bude pro návštěvníky volně přístupné až do prosince tohoto roku na Bruselské cestě, která patřila k ústředním výstavním plochám nejen během první Jubilejní zemské výstavy v roce 1891, kdy se započala psát historie areálu.
O autorech výstavy
Libor Hruška
Vystudoval historii a pedagogiku na Pedagogické fakultě UK. Od roku 2004 se věnuje žurnalistice. Je spoluautorem expozice o dějinách pivovarnictví v obnoveném pivovaru v Lobči.
David Háva
Vystudoval Institut tvůrčí fotografie v Opavě, od roku 2007 pracuje jako volný fotograf se zaměřením především na novinářskou i reklamní fotografii. Ve své volné tvorbě se věnuje subjektivnímu dokumentu a figurální fotografii. V současné době mapuje proměny pražského Žižkova.
