Klára Vytisková: Nechci se zaobírat tím, co si myslí ostatní

Publikováno 18.01.2018
Zpěvačka a dvojnásobná maminka Klára Vytisková působí jako velká pohodářka. O tom svědčí jak její přirozené a spontánní vystupování na jevišti, tak opravdu útulné zařízení jejího domu. O tom, jaká je v soukromí, co je pro ni v životě nejdůležitější, jak se ji daří skloubit mateřství s kariérou a co plánuje v budoucnu, se rozpovídala v rozhovoru pro časopis Pragmoon.

Kláro, jak se máte a co je u Vás nového?

Mám se dobře! Každý den je něco nového. Včera jsem se třeba naučila skvělé dýňové curry!

Co chystáte v nejbližší době?

Pracuju na nových písničkách. Uzavřela jsem tak éru desky Home a po letních festivalech se teď zavírám do studia a do zkušebny, kde mám pár písniček k dodělání. Dělám na tom se svou kapelou Klara & The Pop.

Kdo je Klára Vytisková kromě toho, že je to skvělá zpěvačka?

Holka, máma, dcera, manželka, ségra…Miluju tanec, dlouhé snídaně, přátele, rodinu, z poslechu krásné písničky mě mrazí v zádech. Po nocích skládám písničky z emocí, které zažívám přes den, a pak mám touhu je předávat dál. Nerada skládám oblečení a sekám trávu, ráda chodím na zmrzlinu a kávu s sebou.

Máte nějaké životní motto?

Vždycky jsem si dost zakládala na tom, že nemám žádné. Přišlo mi to jako klišé. Časem zjišťuju, že ta klišé jsou pravdivá, ale stojím si za tím, že jedno nestačí. Když se na to ale ptáte, přichází mi na mysl jedna věta, kterou vždycky říkal můj manžel ve chvílích, kdy jsem se rozčilovala, že někdo něco támhle a tohle… on na to “každej je nějakej” a mně to tenkrát ve dvaceti přišlo jako nemožně všeobecná poučka a rozčilovalo mě to ještě víc. Teď o deset let později vím, že když si to připustím, žije se mi mnohem snáz.

Co je pro Vás v životě nejdůležitější?

A jsme u dalšího tak pravdivého klišé, rodina, láska, přátelství, hudba.

Co naopak pro Vás vůbec důležité není?

Spíš, co nechci, aby bylo důležité, a stále se to učím. Nechci se zaobírat tím, co si myslí ostatní a nechci se rýpat v minulosti.

Co Vám dokáže udělat radost?

Dobrý dort.

A co Vás naopak dokáže naštvat?

Špatný dort. (smích) A děsně mě znervózňuje křivda a nedorozumění. A to i ve filmu.

Máte nějakou špatnou vlastnost? Nebo nějaký zlozvyk?

Chodím všude o deset minut později.

Je něco, co byste v životě udělala jinak?

Život je plný špatných rozhodnutí, která vás učí, ale mám pocit, že ty zásadní jsem udělala správně. Koupila jsem si sice mnoho bot, se kterýma jsem nebyla spokojená (smích), objednala si jídlo, který mi nechutnalo, a dala si špatnou barvu na vlasy, ale třeba manžela jsem si vybrala skvěle.
Chtěla jste být zpěvačkou už jako malá holka?

Nikdy jsem netoužila po nějaké konkrétní profesi, ale pamatuju si, že když nikdo nebyl v obýváku, tak mě bavilo si nastavit lampičky, pustit si Queen, tančit, zpívat a koukat na svůj stín na zdi. (smích) Ale myslím, že jsem spíš celé dětství dělala jen to, co mě baví a u toho jsem zůstala. Dřív to bylo lezení po stromech, lego a hry na princezny, teď je to zpívání a skládání.

Kdyby Vám nevyšla kariéra zpěvačky, co byste dělala? Co umíte?

Nevím. Takový věci neřeším dopředu, ale až ve chvíli, kdy ta situace nastane. Co umím? Skládat písničky, vařit, rekonstruovat a organizovat.

Bydlíte na venkově. Proč jste dala přednost venkovu před Prahou?

Vyrůstala jsem na vsi a do školy chodila ve městě. Vždy jsem žila jednou nohou za Prahou a jednou v Praze. Bydlela jsem teď dlouho v centru Prahy, ale věděla jsem, že s dětma chci jít za tou volností pohybu. A navíc se mi na vsi líp čistí hlava, protože město mám mnohem víc spojené s prací. Bydlím od něj ale kousek, a když je potřeba, jsem tam za chvilku.

Co se Vám vybaví, když se řekne domov?

Vůně dřeva, potok, zahrada, prostor…

Bydlíte ve dvě stě let starém mlýně a podle fotek na Vašem instagramu musím říct, že Vaše bydlení je neskutečně útulné a má ducha. Miluju takové prostory. Kde jste se nechala inspirovat a baví Vás zařizování domu?

Miluju to! Mám ráda útulné prostory. To, v čem žijete nebo na co koukáte, Vás i vnitřně kultivuje, takže když jedu na dovolenou, vybírám si ubytování, které má podle mě duši a většinou to klapne i tak, že majitel toho bytu je milý a vřelý člověk. To jsem ale odbočila. Máme to v rodině, hodně pracujeme s nábytkem, který k nám tak nějak doputuje, zkrátka když máte velký barák, každý vám něco nabízí. Ale kolikrát najdete poklad i u kontejneru. Nemám ráda čistě rustikální zařízení, jaké by asi každý od starého mlýna očekával, baví mě míchat staré věci se stylem Brusel a nábytkem 70. let, do toho trochu industriál, betonová stěrka a i něco vkusně moderního. Zdaleka ale nemáme vše hotovo. Přijde mi, že až časem přicházíte na to, co kde a kam. Třeba až teď, po třech letech, jsme nechali udělat vestavěné skříně. A pro můj domov je taky hodně důležitý velký jídelní stůl. Mnohem víc než na gauči sedíme u stolu. Tady se totiž odehrávají rodinné příběhy.

Jste domácí kutil?

Máme léta skvělou čalounici, která dává dohromady křesla. Ale židle třeba ráda dávám dohromady sama. Vrtání ale nechávám na manželovi. (smích) Jinak bydlení jsme řešili společně. Kuchyň jsme si třeba udělali jen z toho, co jsme našli po baráku.

K venkovu patří zahraničení, pěstování kytiček a zeleniny, sekání trávy atd….jaká jste zahradnice?

Jak jsem říkala, mám v sobě město a vesnici napůl. V tomhle jsem spíš městská panička. Tím, že ráda vařím, baví mě i rostliny, které dávají plody na vaření. Něco pěstuju, ale málo. Ráda si zeleninu třeba pořídím od sousedky. (smích)

Už jste dvojnásobnou maminkou. Jak Vás mateřství změnilo?

Je to skvělé. Úplně nový rozměr. Všichni mě strašili, že s druhým dítětem už je to úplně šílený, ale mě to baví čím dál víc. Navíc mi to dává smysl. Děti mě hodně učí, a i když je to práce na plný úvazek a večer uleháte hodně unavený, moc mě to inspiruje i v muzice. A když už mám nějakou tu hodinu volno na práci, pracuju hodně rychle a efektivně, protože vím, že je to teď nebo nikdy.

A jaká jste máma? Jste přísná? Případně, co je pro Vás důležité a co ne?

Tohle nejsem schopná hodnotit. Rozhodně nejsem generál. Beru svoje děti jako osobnosti a nejsem tu od toho, abych jim diktovala, případně od nich něco očekávala. Jsme tu, abychom se učili navzájem. Děti šíleně skenují to, co děláte, takže stačí se chovat tak, jak pak chcete, aby se chovali Vaše děti. Primárně jsem si brzo uvědomila, že děti se rozhodně nerodí proto, aby vás nějak trápili nebo zlobili. Děti mají být radost a já s nima chci žít v symbióze. A když k tomu takhle přistupuješ a komunikuješ s nima jako se sobě rovnými, jde všechno mnohem líp. Když s dětma mluvím narovinu, vždycky dostanu upřímnou odpověď. Úplně mě dojímá, jak tohle funguje.

V mlýně bydlíte nejen se svým manželem a svými dětmi, ale také se svými rodiči. Jaké to má výhody a jaké naopak nevýhody?

V našem mlýně je asi šest bytů. Je to takový malý činžák. S Romanem máme vlastní vchod přes dřevěnou lávku a když nechceme, nepotkáme se s nikým. Tenhle barák nám skýtá velké soukromí, ale zároveň i blízkost s rodiči, kteří jsou skvělý. A když se chceme vidět, uděláme společný oběd.

A jak se Vám daří skloubit mateřství s kariérou?

Moje profese je skvělá v tom, že můžu děti často brát i do práce. Chodí se mnou do studia nebo jezdí v létě na festivaly. Baví je to. Stejně to má manžel. Když někde točí bicí nebo má koncert venku, jedeme se s dětmi podívat. Dětem tak ukazujeme, co nás baví a zároveň se plně věnujeme i tomu, co baví je.

Je něco, co jste se třeba od svých dětí naučila?

Spoustu věcí. Třeba to, že když jsem v pohodě já, jsou v pohodě taky. Takže mě učí většímu štěstí. Emilka mě učí větší spontánnosti a Olivka je tak pozitivní, že mě dostane z každého chmuru. Taky mě učí nemít očekávání a spontánně měnit plány na poslední chvíli.

Co byste jim chtěla předat Vy?

Chtěla bych, aby věděly, že jsme tady s Romanem vždy, když budou něco potřebovat a že nám můžou cokoliv říct a že je milujeme.

Dovedete si představit, že byste nezpívala a byla jen maminka na mateřské?

Co si budeme povídat, vždycky chceme to, co nemáme. Tak to chodí. Když jsem příliš v jednom kole, zoufám si, že chci zástěru a být máma doma. Když jsem dlouho jen doma, mám roupy jít třeba něco točit do studia. Tak to bude asi věčně.

Četla jsem, že plánujete opravu velikánskou rodinu. Takže počet dvě děti pro Vás není konečný? Kolik byste chtěla dětí?

Vždycky jsem měla představu, že tři děti jsou pro mě ta úplná rodina, ale nechci nic zakřiknout. Občas mám takové zvláštní představy… Třeba hodně dělené okno je pro mě v představách ten útulný domov.

Máte dvě holčičky. Takže je v plánu ještě chlapeček?

Nebála bych se ani tří holčiček!

Máte nějaký životní sen?

Zní to divně, ale od dob, co jsem si chtěla vzít Tylera z kapely Hanson, nemám velké sny. Mám malé sny a krátkodobé cíle.

Nějaké plány do budoucna?

Mám za sebou docela divoké léto a pocit, že jsem se po porodu Livi ani nezastavila. Moje holky se mnou objely v létě spoustu super festivalů - Colours, Rock For People, Metronome, Sziget.. Po tom, co skončila festivalová sezóna byl čas vydat nový singl 2in1, niternou těhotenskou písničku, kterou jsem začala psát v prvním těhotenství a dokončila v druhém. Ukončila jsem tím trochu téma mateřství a rodiny, které mě teď inspirovalo ke psaní písniček, a nově zpracovávám téma odbourávání nejistot.

Teď teda budu chvíli víc máma doma a taky je čas na to, po večerech dodělávat rozepsané písničky a občas zajít do studia něco nahrát: A taky mě vlastně čeká natočit jeden klip.